Která? Ruská, nebo čínská? Nebo obě? A kdy?

Minulý pátek začaly v Pekingu olympijské hry, v jejichž mediálním stínu se schází i summýš Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC). Zde se jako soudruzi ve zbrani setkali prezident Ruské federace V.V. Putin a generální tajemník Ústředního výboru KS Číny Si Ťin-pching. (Ten je též předsedou Ústřední vojenské komise KSČ a krom toho mu byla přidělena i podřadná funkce prezidenta, aby ji mohla uvádět západní média.) Byla to po delší době už jejich 38. společná schůzka, ale poprvé zde otevřeně vyhlásili „hluboké strategické partnerství“. Ruská a čínská armáda mají za sebou několik společných cvičení, která mají „posílit mír a stabilitu na planetě“, poprvé však bylo proneseno, že jde o novou spolupráci, která převyšuje jakoukoli vojenskou nebo politickou alianci z dob studené války. Tou dobou jsem zrovna seděl v jedné stolní společnosti, když tuto zprávu kdosi přečetl z otevřeného tabletu. Gentleman v čele stolu okamžitě zvolal: „To je nová Osa!“ (Míněna samozřejmě Osa Berlín–Řím–Tokio.)

Jasně tuto zprávu okomentoval Aston v sobotním úvodníku Neviditelného psa. A sice, že jde o úmluvu, která „je otevřeně namířena proti svobodnému světu a jeho obranné organizaci NATO“. Jakožto neznalec sportovní historie při tom prohlásil: „...nepamatuju, že by v den zahájení olympiády, letní nebo zimní, uzavřela pořádající země politický pakt s partnerem s vojenským podtextem, který očividně shromažďuje armádu na hranicích suverénního státu.“ I já jsem „výrazný nesledovatel sportu“, avšak zato výrazný sledovatel ruské a čínské zahraniční politiky, a tak jsem si vzpomněl na předcházející čínskou olympiádu v srpnu 2008, kterou také doprovázely ruské akce zcela nemírové povahy. Tenkrát to komentoval kolega Moby Dick ve svém týdenním přehledu Olymblbáda začala.

Proč „olymblbáda“? Moby to vysvětluje takto: „Olymblbádou nazývám současnou komerční, životu škodlivou a zrůdnou cvokárnu, ve kterou se změnila olympiáda, ne proto, že se koná v totalitním státě, ale proto, že je to komerční, životu škodlivá a zrůdná cvokárna.“ Ukázkou je i Mobyho zápis z neděle 3. srpna 2008:

„Čínský Úřad pro modifikaci počasí zverboval tisíce vesničanů k obsluze protidešťových raketometů a děl. Dobrovolníci se zatím cvičí nabíjet. Při zahájení Olymblbády nesmí pršet! A ÚMP to má zajistit. Spíše to však zajistí dalajlámova modlitba...“

MD si pak k pátku 9. srpna 2008 zapsal: „Ruské tanky opět vtrhly do cizí země, která má tu smůlu, že sousedí s Rusákama. Rusáci se konečně rozhodli připojit Jižní Osetii (Gruzie) k Severní Osetii (Rusko). Jako odpověď na pokus Gruzie ovládnout své vlastní území, začali Rusáci střílet z raketometů a děl ne do mraků, ale do lidí. Jejich vojska vnikla do cizí země, která měla tu drzost uvažovat o vstupu do NATO a tu smůlu, že sousedí s Rusákama. Rusácké letectvo bombarduje letiště v Tbilisi a gruzínské vesnice. Rusácký agresor vyslal na území cizího státu sto tanků. Opět.
(Píšu ‚Rusáci‘, abych neurazil Čajkovského, Puškina, Irinu a miliony dalších Rusů.)
Ale dnes je jiná doba než třeba v osmašedesátým: Rada Bezpečnosti zvažuje, že vydá nějakou rezoluci, ale ještě neví, jakou jí rusáčtí agresoři a čínští komunisté dovolí...
Bývalý sovětský kágébák, současný rusácký premiér Putin, který už má bohaté zkušenosti z války proti teroristům v Čečně (kdy terorista se poznal podle toho, že ho zastřelili Rusáci), se na zahájení olymblbských her v komunistické Číně děsně rozčiloval, že gruzínští teroristé rozpoutali válku ausgerechnet v době této velké mírové slavnosti.“

Tak vidíš, Astone, podobně podlá byla už Gruzie. Tedy podlá podle Putina. Tehdy jsem to komentoval článkem Gruzie 2008 - Československo 1938, ne 1968. Tehdy se (v té době ještě „jen“ ministerský předseda RF) Putin prohlašoval za mírotvorce. K tomu jsem poznamenal:

„Jako ‚mírotvorce‘ se označoval pan Adolf Hitler v Mnichově, pan Slobodan Miloševič v Daytonu a dnes tak sám sebe označuje pan premiér Vladimir Vladimirovič Putin v kontextu s agresí vůči Gruzii. Adolf Hitler spáchal sebevraždu po prohrané válce, Slobodan Miloševič zemřel ve vězení haagského soudního tribunálu, jenž ho žaloval ze 66 válečných zločinů. A V.V. Putin? Jeho budoucnost se odvine podle toho, jak dopadne 3. světová válka.“

K tomu se, Bohu žel, schyluje už od doby, kdy Putin získal v Rusku faktickou moc. Tedy po tom, co v srpnu 1999 vyvolal druhou válku proti prakticky už odtrženému Čečensku. A to s podporou ruské veřejnosti, protože v Rusku vybuchlo několik obytných domů, z čehož bez jediného důkazu obvinil Čečence. (Když před tím byly v jiných domech přistiženi agenti ruských tajných služeb s výbušninou v ruce.) Tím uvedl do praxe doktrinu, které se od té doby říká Putinova. Jak to ve svém rozsáhlém článku „Mráz přichází z Kremlu - Máme se bát Putina?“ napsala paní Francoise Thom. (Tento článek vyšel původně v Bulletinu Občanského institutu č. 106, červen 2000, na Psu se s požehnáním OI objevil 16.1. 2001, a je srozumitelný i bez diakritiky.)

„Bezprostredni cil Putinovy zahranicni politiky je jasny: v prvnim tahu obnovit Sovetsky svaz a soucasne si zajistit pasivitu Zapadu i - proc ne - jeho hospodarskou pomoc. V listopadu 1999 Putin prohlasil, ze ‚strategicke zajmy Ruska zahrnuji regiony na jih od Ruska i oblasti Baltu‘.
Ve svem programu z 26. unora 2000 vyhlasuje, ze slabe prostredky Ruska nijak neprekazeji tomu, aby se zeme pustila do ‚vnejsi politicke expanze v pozitivnim smyslu toho slova‘. 1. prosince 1999 prijala Duma v prvnim cteni navrh zakona, nazvany ‚Podminky soudrznosti Ruske federace a vytvoreni noveho uzemniho utvaru uvnitr teto Federace‘. Tento zakon nejen narizuje nove propojeni ‚subjektu‘ federace, ale pocita i s moznym zaclenenim cizich statu nebo uzemi patricich temto statum do teto federace (clanek 4). Nova bezpecnostni doktrina Ruska rika, ze bude ‚chranit prava Rusu v cizine prostredky politickymi, hospodarskymi i jinymi‘. Diky tomuto navrhu, ktery Duma 17. kvetna 1999 prijala, tento zakon formuluje oficialni politiku vuci Rusum v cizine. Podle zakona muze Rusko opatrit svym obcanum v cizine prostredky k ustaveni mistni spravy.“

Podle této doktríny se Putin zachoval i v případě již zmíněného schlamstnutí Jižní Osetie a pozdější anexe Krymu v březnu 2014: „My jednáme legitimně. Naše postupy jsou správné. Ochrana Rusů odpovídá našim národním zájmům.“

Vloni v květnu jsem pro článek Ruská válka pokračuje nalezl Putinovu doktrínu, která byla v nejpřesnější stručnosti definována takto: „Rusko si musí vydobýt zpět moc, již mělo za carského i komunistického impéria“. A různými druhy „vydobývání“ se Ruská federace za laskavé vlády Vladimira Vladimiroviče snaží získat moc ve všech okruzích své dřívější nadvlády. Ony zjevné okruhy jsem definoval takto:

„První okruh se týká samotného Ruska. Nebude se trpět další drobení, už žádný odpadlík!...
Druhý okruh tvoří země bývalého Sovětského svazu...
Pobaltské země se naštěstí pro ně ocitly ve třetím okruhu, společně s bývalými zeměmi sovětského bloku. Tedy včetně naší milované zemičky.
Existuje ještě čtvrtý okruh, jímž je celá Západní Evropa.
Pátým okruhem je pak Latinská Amerika, zejména Venezuela...
Popis Putinovy doktríny dokončím svým postřehem, že ruský vládce ponechává Tichomoří, včetně západního amerického pobřeží, příteli Si, tedy ve sféře čínských okruhů zájmů s představou, že obě velké země si budou vzájemně krýt záda proti zbytku neruského a nečínského světa.“ [!!!]

Jenom jsem netušil, že to oba demograticky zvolení diktátoři řeknou teď tak nahlas. Ovšem v řevu kolem „olymblbády“ se to někomu ztratilo. Jenže tím se dostáváme k vyšší pravděpodobnosti vzniku další války. Čína má zjevný zálusk na dobytí odpadlického ostrova Tchaj-wan. Ptal jsem se v září 2020, co uděláme, až ČLR napadne Tchaj-wan. Doporučoval jsem dělat něco NEŽ... Tehdy jsem pochválil předsedu českého senátu:

„Miloš Vystrčil je po dlouhé době konečně prvním českým politikem, který jednal dříve, než jsme museli přemýšlet, jak se máme zachovat, AŽ se něco stane.“

Fakt je ovšem ten, že Evropa Tchaj-wanu moc nepomůže. To by mohla jen Amerika, která je však po svém ostudném útěku z Afghánistánu brána jako nedůvěryhodný a slabý spojenec. Teď „tvrdě“ (v médiích) postupuje proti Rusku v obraně východního bloku NATO - kam přesunula „odstrašující sílu“ celkem asi tří tisíc vojáků! Proti 30 tisícům Rusů v Bělorusku, budoucím to údu Ruské (Sovětské?) federace... Rusko se zdánlivě připravuje na další ukrajinskou válku a NATO se připravuje taky. Taky zdánlivě. Hrozí však jedno nebezpečí: Že se ve stínu těchto příprav vrhne Čína na Tchaj-wan.

Poslyšte: Už před 2. světovou válkou slíbila Francie nezávislost budoucí Sýrii. K tomu došlo až v roce 1946. V září 1938 však na sever deklarované Velké Sýrie, do autonomní hatayské oblasti, vtrhly turecké ozbrojené síly. Nejdříve byla vyhlášena „nezávislá Hatayská republika“. V roce pak 1939 proběhlo „lidové referendum“, které tento kus budoucí Sýrie přifařilo k Turecku. (Putin se ve svém „legitimním“ způsobu okupace měl kde učit!) Stalo se tak ve stínu mnichovské krize a rozbíhající se války v Evropě, kdy Spojené národy takovou prkotinu ani nevnímaly. A dodnes tato „drobná epizoda“ zůstává Evropou zapomenuta.

V době maďarského povstání v roce 1956 se po své první invazi z 24. října nejdříve Sovětská armáda stáhla za hranice. Až volání Kádárovy kolaborantské dělnické vlády ji přivedlo zpět. Stalo se tak 4. listopadu. Pod Chruščovovým vedením o tom rozhodli sovětští vůdcové 31. října. Přičemž těsně předtím, 29. října 1956, vyvrcholila suezská krize útokem Izraele na Sinajský poloostrov obsazený egyptskými vojsky. Podle dřívější domluvy zaútočila britská a francouzská letadla na Egypt právě večer 31. října. (A že sovětští papaláši jednali vždy až dlouho přes půlnoc!) Druhá sovětská invaze a potlačení maďarského povstání tak probíhaly - pro euroamerickou veřejnost - skryty v mediálním stínu suezského konfliktu. Navíc britské a francouzské letectvo bylo vázáno v Egyptě. Korunu všemu dalo pak to, že tento válečný požár hasily USA společně se Sovětským svazem. Však si maďarští přátelé trpce stěžovali na nezájem Západu, a nakonec i nás, tehdy Čechoslováků.

Evropa/EU, ale hlavně NATO (USA) jsou připraveny během současných ruských manévrů a při případném ruském útoku na Ukrajinu udělat co? Chránit hranice zemí NATO! A uvalovat sankce! Ale co se stane, když výsledkem ukrajinské kampaně bude nakonec „jen“ dobrovolné připojení Běloruska, případně i odpadlických oblastí východní Ukrajiny k Ruské federaci? A co když se zde nestane nic - jen ve stínu této budoucí války, bubnované médii do celého vesmíru, Čína přepadne Tchaj-wan? (Třeba ještě během olymblbády, anebo hned po ní?) Je však možné, že v rámci rusko-čínské osy proběhnou obě tyto války naráz. A co pak uděláme my, Západ? LDH*?

Já se jen ptám. Já nevím. A bohužel to vidím černě. Ledaže by se Joe Biden vzchopil a stal se prezidentem Ameriky...

Psáno, linkováno a báno v Praze na Lužinách, sídlišti bez protileteckého krytu ve dnech 7.-8. února 2022.

*Zkratka kamaráda Svíti: LeDa Hovno

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.