U Mrtvého Moře se nemusíte mazat krémem na opalování, protože v hloubce 411 m pod mořem už atmosféra nepropustí žádné ultrafialové paprsky. Přečetl jsem si v různých cestopisech. Ale namazal jsem se aspoň patnáctkou a nespálil se - oproti těm, kteří věřili cestopisům.

Jeruzalémská Via Dolorosa je klidné a tiché místo. Přečetl jsem si v bedekru. Ale nepustí vás tam bez ozbrojeného doprovodu, jak jsem zjistil na místě. Naštěstí se naše turistická výprava mohla přifařit k jiné, která ochranku už měla objednanou.

Hlavním městem Izraele je Tel Aviv. Bylo psáno v našich učebnicích - a můžete si to občas přečíst i v europeistických materiálech. Ale hlavní město si každá země určuje sama. A Izrael se rozhodl, že bude mít za své hlavní město Jeruzalém. Že jsou přesto některá velvyslanectví umístěna v Tel Avivu? A kam jede pan velvyslanec, když předkládá pověřovací listiny? Do Jeruzaléma - k izraelskému prezidentovi.

Izrael slaví 14.5. výročí své nezávislosti. Přečetl jsem si v nějaké brožuře. Ve skutečnosti se Jom Haacmaut slaví 5. ijaru, který v roce 1948 připadl na 14. května. Ale letos to bylo 3. května. Byl jsem tam. Jako turista.

A navštívil jsem spoustu památek a přírodních krás. Bohužel jen zlomek toho, co Izrael nabízí a jen zlomek toho, okolo čeho jsem se pohyboval.

Viděl jsem krávy pást se na telu - pahorku, který vznikl tak, že se stavěly osady jedna na troskách druhé a za pár tisíc let je z toho kopec. V Izraeli jsou jich desítky, ale není tolik kapacit na to, prozkoumat všechny. Viděl jsem orly kroužit nad vodopády Gamly. Viděl jsem zasněžený hřbet hory Hermon. Viděl jsem pustou syrskou Kunejtru mezi liniemi příměří. Viděl jsem nad mořem v pravé poledne jen čtyři dny starý Měsíc na modré obloze. Viděl jsem sklízet vodní melouny na poušti. Viděl jsem škodovky oktávie jako taxíky a policejní auta. Viděl jsem spoustu vojáků a spoustu plotů. Viděl jsem varování před minovými poli, které po sobě na Golanech zanechala syrská vojska. Viděl jsem stovky památníčků i památníků padlým vojákům. Viděl jsem tank pádit po pastvině mezi krávami. (Ale to se spíš krávy pásly na tankodromu:). Viděl jsem davy turistů na kolonádě v Netanji, jeskyních Roš Hanikra, hradě Nimrodu, březích Galilejského i Mrtvého moře, ale nejvíc v Jeruzalémě. Viděl jsem Jeruzalém ze tří kopců i z podzemí. Viděl jsem Jad Vašem. Viděl jsem, jak se tatínkové věnují svým dětem na procházkách. Viděl jsem sebevědomé a hrdé lidi. Viděl jsem všude vlát izraelské vlajky - na stožárech, z oken, z aut i na batozích.

Cítil jsem klid, pohodu a mír.

Všem dalším turistům vřele doporučuji: jestli chcete utratit peníze v nějaké středomořské zemi s exotikou Orientu, památkami starověku, krásami divoké přírody a pohodlím Evropy, jeďte do Izraele. Je tam krásně. A je tam mír.

Ještě přiložím pár fotek. Na té první je hranice s Libanonem na Roš Hanikra. Dole pod útesem jsou příbojové jeskyně, které navštíví přes milion turistů ročně. Mír zajišťují zátarasy, radary a pevnosti izraelské armády na vrcholcích.

Druhý obrázek je příhodný pro dnešní den: mírové tanky pod rozkvetlým šeříkovým keřem - růžový(!), modrý a žlutý. Ten žlutý se schovává za tím šeříkem - foceno přes okno autobusu, líp to nevyšlo. Tady, v Kiryat Šmona, zastavili obránci tato syrská samohybná děla při jedné z válek s Araby. Dnes slouží na dětském hřišti jako prolézačky.

Dětí je v Izraeli spousta. I v nejsevernější výspě Galileje, městečku Metula poblíž bývalého přechodu Good Fence. Dnes je to jen Fence bez přechodu, na mešitě vlaje vlajka Hizballáhu, který po odchodu izraelské armády obsadil jih Libanonu. Přes hranice granáty nelítají (tady se dají házet i ruční...), Blue Line střeží vojska OSN.

Někdy příště vám o tom míru napíšu víc.

 

 

Přemýšleno v Izraeli, psáno v Praze dne 8. května 2006