ARCHITEKTURA: Vysmívané stavby

Ve světě: Eiffel si užil v roce 1889 se svou věží – vlna protestů trvala na jejím rozebrání hned po skončení světové výstavy. Co by dnes byla Paříž bez Eiffelky? Přímo odpor a zděšení vyvolal v městě nad Seinou v 70. letech stroj z dílny Renza Piana a Richarda Rogerse zvaný Centre Pompidou, dnes další prvořadá atrakce. Podobně vyvolaly vlny protestů i Peiovy pyramidy v Louvru (v náznaku to zmiňuje i bestseller Šifra mistra Leonarda, kde sehrály svou roli). Ve Vídni kdysi šokoval Adolf Loos svým obchodním domem Goldmann und Salatch. Pro bezozdobnou fasádu a čtvercová okna v pravidelném rastru byl nazýván „deklem od kanálu“ a znechucený císařpán si přestěhoval ložnici z protějšího křídla Hofburgu, aby se na tu výstřednost nemusel dívat. Sydney se chlubí originálně řešenou operou Dána Jorna Utzona. Kdysi ovšem část lidí děsila a částí publika byl vysmívána.
U nás byla situace v mnoha případech obdobná. Dnes tolik obdivovaná národní kulturní památka Obecní dům byla po desetiletí proklínána a často se ozývaly návrhy na její odstranění. Kritizovali ji především avantgardisté (mimochodem i puritán Kotěra prohlásil, že do té stavby nikdy nevkročí – to chudák nevěděl, že tam bude mít posmrtnou výstavu). Sám Kotěra ale o pár let dříve psal příteli do Vídně (tehdy centru moderní architektury), že za stavbu raně secesního Peterkova domu na Václavském náměstí (jak jinak – dnes významná památka) na něj konzervativci pořádají hon…
Pařížská třída, označovaná za jednu z nejpůvabnějších pražských ulic, byla rovněž obyvatelům Prahy i odborníkům trnem v oku, hovořilo se o nevkusných dortech. Funkcionalista Honzík nebyl jediný, kdo je chtěl asanovat a nahradit betonovými krabicemi. Kde jsou ty časy.
Totéž se odehrávalo i mimo Prahu. Připomenu jen Luhačovice (dnes kandidát na památku UNESCO) – Dušana Jurkoviče, jehož dřevěné pavilony jsou hlavní atrakcí lázní, vyhnali už po dvou letech, takže nikdy svůj koncept nemohl dokončit.
Užil si i Plečnik s úpravami Pražského hradu. Dnes jsou většinou přijímány s nadšením a jeho Jižní zahrady byly nedávno odměněny Scarpovou cenou a zařazeny mezi nejslavnější historické parky světa. Ve 30. letech byl ale terčem nevybíravých útoků, často i nacionálně laděných. Poté, co ho nemocný prezident již nedokázal bránit, raději sám na post hradního architekta rezignoval.
Holt originalita bývá často bita. Tak se pojďme – přátelé i nepřátelé chobotnice na Letné - na to místo podívat v rámci první letošní Psí vycházky, dokonce předjarní (ta poslední se konala v prosinci viz zde). Pokud nebude ovšem pršet. Sejdeme se v sobotu jako vždy v 10 hodin před Píseckou branou na Hradčanech (u její severní brány (tj. směrem k stanici metra a tramvaje Hradčanské, od které je cca 2 minuty pěšky) a půjdeme směrem k pláni. Vycházku tak vklíníme mezi tři už kdysi konané – po hradčanských baštách, po starém Bubenči a po Letenských sadech. Ale, jak uvidíte, i v okolí ulice Na Valech je leccos zajímavého… Na Pláni pak můžete vypustit své psí mazlíčky, aby si také užili toho předjaří. Zatím se mohou prohánět i po místech, kde se bude brzy stavět. Zda knihovnu, to teprve uvidíme, ale nájezdy do tunelu určitě…
zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998