Bude zajímavé sledovat (vlastně už je!), jaká mela se strhne kolem Kaplického vítězného návrhu na Národní knihovnu. Úctyhodná mezinárodní porota sice jednomyslně vybrala jeho projekt (včetně zástupkyně UNESCO!), přesto bude pro mnoho lidí jeho „chobotnice“ nepřijatelná a objeví se jistě úvahy o tom, jak se do starobylé Prahy nehodí. Tak bych připomněl pár staveb u nás i ve světě, které to také neměly lehké, ale dnes se jimi země pyšní. Zabrousím jen do nedávné historie i když jsem přesvědčen, že dráždily i monumenty epoch minulých, jen o tom nemáme dost svědectví. Sami můžete doplnit další. Samozřejmě nezevšeobecňuji – jistě jsou domy, které byly od počátku kritizovány právem. Na druhé straně také kvůli nedostatku tolerance a špatnému odhadu dalšího vývoje byly navždy nespravedlivě pohřbeny mnohé skvělé vize…

Ve světě: Eiffel si užil v roce 1889 se svou věží – vlna protestů trvala na jejím rozebrání hned po skončení světové výstavy. Co by dnes byla Paříž bez Eiffelky? Přímo odpor a zděšení vyvolal v městě nad Seinou v 70. letech stroj z dílny Renza Piana a Richarda Rogerse zvaný Centre Pompidou, dnes další prvořadá atrakce. Podobně vyvolaly vlny protestů i Peiovy pyramidy v Louvru (v náznaku to zmiňuje i bestseller Šifra mistra Leonarda, kde sehrály svou roli). Ve Vídni kdysi šokoval Adolf Loos svým obchodním domem Goldmann und Salatch. Pro bezozdobnou fasádu a čtvercová okna v pravidelném rastru byl nazýván „deklem od kanálu“ a znechucený císařpán si přestěhoval ložnici z protějšího křídla Hofburgu, aby se na tu výstřednost nemusel dívat. Sydney se chlubí originálně řešenou operou Dána Jorna Utzona. Kdysi ovšem část lidí děsila a částí publika byl vysmívána.

U nás byla situace v mnoha případech obdobná. Dnes tolik obdivovaná národní kulturní památka Obecní dům byla po desetiletí proklínána a často se ozývaly návrhy na její odstranění. Kritizovali ji především avantgardisté (mimochodem i puritán Kotěra prohlásil, že do té stavby nikdy nevkročí – to chudák nevěděl, že tam bude mít posmrtnou výstavu). Sám Kotěra ale o pár let dříve psal příteli do Vídně (tehdy centru moderní architektury), že za stavbu raně secesního Peterkova domu na Václavském náměstí (jak jinak – dnes významná památka) na něj konzervativci pořádají hon…

Pařížská třída, označovaná za jednu z nejpůvabnějších pražských ulic, byla rovněž obyvatelům Prahy i odborníkům trnem v oku, hovořilo se o nevkusných dortech. Funkcionalista Honzík nebyl jediný, kdo je chtěl asanovat a nahradit betonovými krabicemi. Kde jsou ty časy.

Totéž se odehrávalo i mimo Prahu. Připomenu jen Luhačovice (dnes kandidát na památku UNESCO) – Dušana Jurkoviče, jehož dřevěné pavilony jsou hlavní atrakcí lázní, vyhnali už po dvou letech, takže nikdy svůj koncept nemohl dokončit.

Užil si i Plečnik s úpravami Pražského hradu. Dnes jsou většinou přijímány s nadšením a jeho Jižní zahrady byly nedávno odměněny Scarpovou cenou a zařazeny mezi nejslavnější historické parky světa. Ve 30. letech byl ale terčem nevybíravých útoků, často i nacionálně laděných. Poté, co ho nemocný prezident již nedokázal bránit, raději sám na post hradního architekta rezignoval.

Holt originalita bývá často bita. Tak se pojďme – přátelé i nepřátelé chobotnice na Letné - na to místo podívat v rámci první letošní Psí vycházky, dokonce předjarní (ta poslední se konala v prosinci viz zde). Pokud nebude ovšem pršet. Sejdeme se v sobotu jako vždy v 10 hodin před Píseckou branou na Hradčanech (u její severní brány (tj. směrem k stanici metra a tramvaje Hradčanské, od které je cca 2 minuty pěšky) a půjdeme směrem k pláni. Vycházku tak vklíníme mezi tři už kdysi konané – po hradčanských baštách, po starém Bubenči a po Letenských sadech. Ale, jak uvidíte, i v okolí ulice Na Valech je leccos zajímavého… Na Pláni pak můžete vypustit své psí mazlíčky, aby si také užili toho předjaří. Zatím se mohou prohánět i po místech, kde se bude brzy stavět. Zda knihovnu, to teprve uvidíme, ale nájezdy do tunelu určitě…

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998