Podle amerického diplomata Jacka Matlocka komunismus neporazil Západ, ale Gorbačov

Tématem X. pražské bezpečnostní konference byl pokus o prognózu, jak si bude svět stát za další čtvrtstoletí. Co se událo a co se možná odehraje? Množství zajímavých příspěvků se tématu dotklo z hlediska sociologického, geopolitického, energetického a bezpečnostního. Některé z nich přinesly pozoruhodné vzpomínky a reflexe čtvrt století po ukončení studené války.

Akce se odehrávala v docela pikantní atmosféře, protože předchozí, IX. pražská bezpečnostní konference se dostala do centra pozornosti Bezpečnostní informační služby (BIS). Stojí to za to ocitovat:

„Jakkoliv politicky a bezpečnostně závažná jsou zjištění vzešlá z kauzy PRISM, účastníci debaty přijali moralistický narativ, jenž kauzu interpretuje především jako skandální zradu NSA, resp. USA vůči svým partnerům. Všechny zmínky o problematičnosti zpravodajských aktivit USA vůči jejich partnerům provázel tichý souhlas, ne-li dokonce potlesk účastníků diskusního panelu i publika. Na druhé straně debata až na jednu výjimku zcela ignorovala problém zpravodajských aktivit Ruska a Číny.“

Bude zajímavé, jak se BIS v příští výroční zprávě popasuje s projevem Jacka Matlocka, bývalého velvyslance Spojených států v ČSSR (1981–1983) av SSSR (1987–1991). Matlock totiž konec studené války podal podstatně jinak než současní jestřábi. A tak aniž bychom chtěli snižovat význam ostatních příspěvků konference, aktuálně je nejzajímavější si připomenout Matlockovy myšlenky.

Historie se neopakuje, ale rýmuje

Způsob ukončení studené války by měl být trvalým zdrojem poučení. Nikoliv však zploštělým do hesel. Matlock použil příměr, že historie se neopakuje, ale rýmuje. S Oscarem Wildem dlužno dodat, že historie se neopakuje, to jenom špatní historici se opakují.

Ústředním motivem jednání Michaila Gorbačova byl podle Matlocka odkaz pražského jara 1968. Gorbačov ho poznal bezprostředně od svého spolužáka Zdeňka Mlynáře. Kořeny perestrojky navazují na obrodný proces, myslí si Matlock, ať se to našim odpůrcům „třetí cesty“ líbí, nebo ne. Matlock uznává úlohu politických idejí, ale důraz v dějinách dává na konání osobností.

Matlock vyjmenoval kroky americké strany, které vedly k ukončení studené války.

USA především opustily konfrontační postoj a zaujaly takovou vyjednávací pozici, která mohla skončit dohodou, prospěšnou pro obě strany. Změna vycházela z poznání, že jadernou válku nelze vyhrát. Prezident Ronald Reagan nenáviděl jaderné zbraně a zastrašovací ideu vzájemného zničení považoval za nemorální. Proto (Matlockovými slovy „nadšeně“) přijal Gorbačovovy snahy po jaderném odzbrojení.

Reagan opustil válečnickou terminologii i praxi. Důrazně trval na tom, že ukončení studené války nesmí být nikdy nazváno „vítězstvím ve studené válce“(!). Veškeré změny musí probíhat nenásilně.

Mnoho amerických studenoválečných cílů muselo být opuštěno, včetně myšlenky vojenské nadvlády, a američtí zpochybňovači legitimity SSSR (protože „vznikl revolucí“) museli SSSR akceptovat. Na druhou stranu však Spojené státy bezpodmínečně požadovaly ukončení platnosti Brežněvovy doktríny omezené suverenity satelitních států.

Záměrem USA, s nímž přistupovaly k ukončení tohoto studeného konfliktu, nebylo destabilizovat, nebo dokonce rozbít SSSR, ale změnit jeho jednání. Reagan prý říkával, jestli sovětský lid tam chce mít ten režim, je to jeho věc.

Tato agenda byla následně Reaganem formulována do čtyř bodů:

1. Snížení stavu jaderných zbraní

2. Zastavení podpory konfliktů ve třetích zemích

3. Podpora lidských práv

4. Stržení „železné opony“ k dosažení lepšího „pracovního vztahu“ se SSSR

Schůzka Bushe staršího s Gorbačovem na Maltě počátkem prosince 1989 potom přinesla neformální dohodu o ukončení nepřátelství, s tím, že Gorbačov ubezpečil Bushe, že nepoužije sovětskou armádu proti změnám ve východoevropských zemích. Bush na druhou stranu ubezpečil Gorbačova, že USA nebudou konec studené války vykládat triumfalisticky a nevyužijí jej politicky ani vojensky.

V pozadí této dohody byla vzpomínka na Reaganův projev v Berlíně (1987), kdy vyzval Gorbačova ke stržení berlínské zdi, což oboustranně zúžilo pole pro politická jednání. Gorbačov výslovně Bushe požádal, aby byl „uvážlivější než Reagan“. Bush skutečně při návštěvě východní Evropy nemluvil o pádu zdi, ale chválil perestrojku, čímž otevřel velký prostor pro politická jednání ohledně Německa.

Ničení mýtů

Jack Matlock opakovaně vyvrátil některá nepochopení soustavně provázející konec studené války.

Konec studené války podle amerických představ vůbec neměl znamenat rozpad Sovětského svazu (zřejmě si Američané byli vědomi fatálního rizika proliferace jaderných zbraní ze zhroucené velmoci). Dnes je docela pikantní, ale nesmírně potřebné slyšet, že Bush opakovaně doporučoval Ukrajině, aby zůstala s Ruskem. Též varoval před vzrůstajícím nacionalismem, neboť v té době vzrůstalo napětí v Gruzii.

Jediná územní změna, kterou si USA přály, se týkala pobaltských států. Dle Matlocka mělo budoucí Rusko být v podstatě Sovětským svazem bez Pobaltí.

Konec studené války nenastal v důsledku vojensko-hospodářských tlaků. Reagan vysloveně neměl rád řeči o tom, že „porazil komunismus“, protože komunismus porazil Gorbačov. Nikdo jiný ho ani porazit nemohl. Komunismus nebylo totiž možno porazit zdola ani zvenku – ale pouze jen shora. Je dobře si tato slova čas od času připomenout!

Matlock končil po americku, pozitivně. Svět není místo tak beznadějné. Děsíme se konfliktů, ale neuvědomujeme si například, jak dlouho je v Latinské Americe mír. (Pravda, až poté, co byly více či méně demokratické režimy nahrazeny s americkou pomocí dosazenými diktaturami.) Ale Matlock nepřijel lakovat oprýskané mýty. Přijel a promluvil jako přítel.

LN, 12.11.2014