POLITIKA: Začátek konce, nebo konec začátku?

Vždy jde o otázku optiky. Pokud vzrušeně sledujete tuzemskou politiku den za dnem, může se vám zdát nedělní krach koaličních jednání jako zásadní a definitivní. Ovšem když se na týden vzdálíte za odpočinkem do míst bez novin a internetu, máte po návratu dojem, že se v České republice zastavil čas. Koaliční partaje opakovaně jednají, tu s výsledky, tu bez nich, výstupy ze schůzek odlišně interpretují a navzájem si posílají chvílemi ostré, chvílemi zmatečné vzkazy přes média. Zkrátka nic nového pod sluncem.

Přesto se možná skutečně v Nečasově vládní sestavě začíná cosi lámat. Na jedné straně máme Věci veřejné. Sice se ještě nenaučily, že ministři se nestřídají stejně často jako ponožky, avšak už pochopily význam lpění na vlastním programu. To, co nedokázaly prosadit do koaliční smlouvy a vládního programového prohlášení loni v létě, horko těžko v zájmu svých rozčarovaných voličů dohánějí s ročním odstupem. Jenže na straně druhé proti nim stojí ostřílení dravci zdejšího Jurského parku, kteří umí používat svaly i mozek. ODS a TOP 09 vědí, že volební preference Věcí veřejných klesají stále hlouběji, skoro až pod tři procenta. Za takové situace si pak Johnův tým jistě dobře rozmyslí, jestli shodit vládu a vydat se vstříc hrozbě předčasných voleb. Jeho koaliční soupeři nemají téměř co ztratit. Buď Věci veřejné zkrotnou a potáhnou společnou káru poslušně dál, anebo se s vládnutím rozloučí a topce s občanskými demokraty zůstanou poslední zbytky důstojnosti a zásadovosti, které se pokusí v úhledném obalu prodat svým sympatizantům.

Vše ale navrtává smutný pocit, že logika již českou politiku dávno opustila, o upřímnosti a bezelstnosti ani nemluvě. Kdykoli se lze znovu sbratřit pod blyštivým praporem reforem, jež teprve nesměle zahájily cestu parlamentem, a přitom mlsně pošilhávat po výnosech z ekotendru nebo zakázek na dostavbu Temelína či nákupu čerstvých stíhaček. A vůbec: s koaličními „deadliny“ máme své zkušenosti. Například s tím, který se týkal okázale vyhlašovaného červnového spojení reformních zákonů s opětovným sněmovním hlasováním o důvěře v trojbarevný kabinet. Zapomněl na něj i jindy pedantní premiér. Proto ani blížící se konec měsíce koaličním pohřbem a opozičními křtinami být nemusí.

Psáno pro ČRo1