Takže když jsem psal svoji polemiku ke knížce – nebo tedy spíše k interpretaci této knihy kolegou Adlerem, považoval jsem tuto knihu za poněkud excesivní dílko poněkud alternativně myslící takzvané „profesorky“.

Pak se však s dílkem paní Mary Heimann - Czechoslovakia - The State That Failed -(Stát který selhal) přímo roztrhl pytel.

Šéf Britských listů Jan Čulík napsal dlouhou “kritiku“, či spíše „výchvalu“ této knihy na svých domovských stránkách.

Už úvod je úžasný: 28. října 2009 vycházejí v americkém akademickém nakladatelství Yale University Press nové dějiny Československa od americké autorky Mary Heimannové, působící na Strathclyde University v Glasgow ve Skotsku - Czechoslovakia: The State that Failed (Československo: Stát, který selhal).

Pak následuje dlóóóuhatánský článek plný obdivu, jehož kapitoly viz. vybrané výňatky hovoří samy za sebe:

- Vznik československého státu na základě nesnášenlivé ideologie – cituji výňatky: Češi si během devatenáctého století vypracovali mocnou ideologii, jejímž tvůrcem byl především Palacký….. O vznik nezávislého československého státu v roce 1918 se možná dost zasloužili američtí židé………. Masaryk byl podle Heimannové nemilosrdný politický manipulátor a převlekač kabátů

Národnostní útlak v meziválečném Československu: Češi a Slováci byli teoreticky tzv. „státotvornými prvky“, přestože Němců bylo víc…. (ta paní lže i v obyčejných počtech..) V předzvěsti toho, jak arogantně v současnosti ignorují čeští vládní činitelé mínění lidu ve věci americké raketové základny (!!!!!!! říká pan Čulík)), naprosto ignorovali čeští politikové varovné výsledky voleb a utvářeli si „české“ vlády čistě podle své vůle. (doporučuji Čulíkovi zjistit si, kdo to byli členové čs. vlád: Hodža, Winter, Šrobár, Robert Mayr-Harting, Franz Spina, Jozef Kálaly a další, než začne příště opět „perlit“....) - Nejvýrazněji se to projevilo ve volbách r. 1935, kdy získala sudetoněmecká strana Heimatsfront celých 15, 2 procent voličů, tedy více než česká strana agrární, i více než sociální demokraté. Navzdory silně proticentralistickým, protičeským a protisocialistickým signálům od voličů si čeští politikové stejně, jako vždy předtím, utvořili český vládnoucí blok a stále rozhořčenější Němce a Slováky prostě ignorovali.

- Úprk do totality- Pomnichovské Česko-Slovensko reagovalo velmi zlobně na příchod německých židovských uprchlíků z Hitlerova Německa…. Podle zákona z 2. března 1939 byli všichni nezaměstnaní muži nad 18 let posíláni do českých táborů nucených prací.

Já snad ani všechny ty lži a pitomosti nebudu rozebírat, najděte si je v článku pana Čulíka a udělejte si představu sami. Čulík se pak nakonec trochu mírní a jakoby věci „objektivizuje“, ale to je jen takového politicky korektní žvanění, v kterém jsou mnozí levicoví novináři mistři.

Blisty a Čulíci by nestáli za další článek, kdyby se najednou neobjevila nabídka, že kniha je k mání na stránkách Vltava.cz - za 717 Kč.

No a co? No a nic! Jenže na Shakes.cz nalezneme navíc ke knize anotaci: (Cituji – volný překlad) „Tato kniha je dílem, které nejdůkladněji prozkoumalo a popsalo skutečné dějiny Československa…. vyvrací obecný pohled Západu na Československo, že je to malý národ, který byl obětován v Mnichově v roce 1938….. a který se hrdinně bouřil proti útlaku v Sovětském svazu během Pražského jara 1968……. Autorka vyvrací tyto mýty a ukazuje, jak intolerantní český nacionalismus ….. vedl české a slovenské úřady k diskriminaci menšin, když soutěžil s nacisty v pronásledování Židů a Cikánů ….. tato průlomová kniha by se měla stát standardem (v pohledu) na historii Československa do budoucna.

Tak to už ukazuje, že až takový náhodný blábol ta kniha není. To někdo napsal, vydal a dnes chválí z nějakého důvodu. Konkrétního..

Zdeněk Koudelka, odborník na ústavní právo, vyjádřil svůj názor jasně: „Mary Heinemann napsala agitační knížku s cílem po 70 létech obhájit postup Velké Británie při uzavírání Mnichovské dohody.“ Viz zde.

To bude asi pravda, ale ne celá pravda.

Mezitím se ke mně doneslo, že některé kruhy považují toto dílo „za natolik významné“, že zajistí, aby bylo přeloženo a vydáno v češtině. No, bránit jim v tom nikdo nebude, ani já. Mne jen zajímá, kdo se k tomu propůjčí. Zda nějaké hodně „levicové„ nakladatelství anebo ta, která tady houfně vydávají knihy jako Ailsby Christopher: „Waffen-SS - Zbraně SS“ a podobné. Dokonce budu rád, když si tyhle nesmyly přečte co nejvíce lidí. Ono to bude asi tak jako s vydáním knihy Mein Kampf. Ta taky, až na úplné vypatlance s vyholenýma hlavama, nepřesvědčila nikoho, že nacismus je právě to, co nám přinese ten pravý ráj.

Ale přeci jen bych si dovolil na něco reagovat.

Rád abych poukázal, jak „kvalitní„ je ta “úžasná“ vědecká práce. Autorka tvrdí, cosi o „nově uznaných hranicích“. No, nevím, kdo jí radil a kde tohle tvrzení, které je jedním ze základních kamenů ideje celé knihy, sebrala. Jak pravila anglická královna Alžběta, české země jsou jedním z mála států a území, které mají stálé hranice již téměř tisíc let. To se jen málokomu, Anglii nevyjímaje, povedlo. Abych jen tak neplácal, můžeme použít k dokumentaci následující mapy..

1. Země české 919-1125

2. České země jako samostatný stát v tzv. Římské říši národa německého

3. O tom, že Moravské markrabství je staletí stále stejné ukazuje Sutterova mapa Moravy

4. Husitské období 1420-1434

5. Státní mapa Rakouska-Uherska) ukazuje, že horní hranice Slovenska je historická

6. A o tom, kde žili Slováci v Uhersku svědčí mapa R-U

Takže kam zmizela ta idea paní Heimann o podvodníkovi Masarykovi, co vytvořil lživé hranice? No nikam. Zato víme, odkud se vzala. Je totiž již více než 150 let součástí ideologie německého nacionalismu, který pak přešel v nacismus. (O Trianonské dohodě jsem psal minule, tak ji vynechám.)

Základní myšlenka a také název knihy je naprosto pochybný. Československo byl prý stát, který selhal - laskavé čtenáře prosím, aby navštívili stránky sudetoněmeckého landsmanšaftu, podívali se do Hitlerova Mein Kampf nebo si přečetli něco, co řekli a napsali pánové Heydrich, Henlein anebo K. H. Frank - aby zjistili, odkud se tento „názor“ vzal (včetně některých skoro doslovných citací).

Československo se prý neudrželo, protože to byl odporný stát, rasistický, vylhaný, a nepřirozený, tvrdí se v knize.

Velikou lží prý bylo vytvoření „československého národa“. No, tak první kolem nás se uměle vytvořili „německý“ národ ze spojených germánských států. Ještě v 19. století nebyl žádný „Deustschlad (über allles)“, ale bylo Prusko, Bavorsko, Sasko atd. a v nich žili Prusové, Bavoři, Sasové atd. Vytvoření státu Deutschland prý bylo vysoce úspěšné. No, pokud vím, nepovedlo se do něj zahrnout ani Rakousko, jak žádali už sudetoněmečtí poslanci v rakouském sněmu, ani Němci osídlené české pohraničí. Zato po dvou rozpoutaných válkách přišli Němci o východní Prusko, o původní Prusko, museli přihlížet vytvoření Polska, přišli o část Tyrolska, o všechny kolonie, 40 let byla část Německa okupována, dodnes jsou na jejím území cizí armády(to by s Čulíkem asi seklo) a na dlouhá staletí si Němci zajistili tu nejhorší pověst vrahů a barbarů. A navíc mají dnes na svém území milionovou agresivní muslimskou menšinu. S kterou si neví rady. To je úspěch?

Maďarsko, náš další soused, od počátku nepřítel Československa, spojenec agresivního němectví, má skoro vždycky prsty v nějakých protičeských a protislovenských lumpárnách. To přišlo díky své politice a spojenectví s německými nacionalisty o většinu svého území. Zbyl mu jen kousek a jeho hospodářství je v troskách.

Rakousko se z velmoci stalo bigotním zakomplexovaným trpaslíkem. A tak bychom mohli pokračovat dál....

Vytvoření Československa proběhlo v okamžiku, kdy nebylo jiného řešení. Rakousko, Maďarsko, Německo se dostaly do hospodářské a nacionalistické krize. Vytvoření federace byl nesmysl. Nikdo ji nechtěl, ani Rakušané sami. Revoluce, chaos, vraždy a nakonec nacismus byly tou budoucností, které se dovolává poněkud „alternativně myslící“, anebo prostě žvanící „profesorka“.

Onen údajně „neúspěšný“ projekt čechoslovakismu, mimo jiné podobný americkému vytváření národa z příchozích, byl ve skutečnosti velice úspěšný. Češi a Slovácise vzájemně potřebovali. A věděli to. Tedy většina z nich.

Dobrovolně spolu, bok po boku bojovali v ruských legiích, na italské frontě, za druhé světové války opět dobrovolně bojovali a umírali (spolu s českými a slovenskými židy – což antisemitům dodnes, jak je vidět v knížce M. Heimann strašně vadí, a zakarpatskými Ukrajinci – což zase vadí Rusům). Bojovali úspěšně na válčištích v Sýrii, u Tobruku, v Anglii, na východní frontě, v Barmě, u Dunkirku, na Dukle, při Slovenském národním povstání…. Vždy na vítězné straně! Tomu někdo říká neúspěch?

A když padl komunismus, my jediní jsme po sobě nestříleli a nervali jsme se. Společně a vedle sebe, i když pod samostatnými hlavičkami, sloužíme na bojištích NATO po celém světě. Armády „rozděleného státu„. Kdo jiný to dokázal?

Oba národy, Češi a Slováci, jsou po sto letech silnější, zdravější a úspěšnější.. A hlavně přežily!! Maďaři se před vznikem ČSR snažili Slováky pomaďarštit – jako podřadný národ - a Němci se hlavně v období nacismu snažili prostě Čechy vyvraždit.

Takže žádný neúspěch. Naopak, z hlediska dějin jsme, oba národy, uspěli. Přes všechny chyby, přes vše, co jsme udělali a dělat neměli anebo nemuseli, jsme tady. Zdraví, žijeme v úspěšných a rozvinutých státech, které si stojí vždycky nablízku ……

Ne ne, ani paní profesorce se s její mimořádně zaujatou a prolhanou knížkou na tom nic nepodaří změnit.

Pravda je jedna: Československo byl z hlediska dějin mimořádně úspěšný stát.

Takže přeji vám vše nejlepší do příštího roku 2010 i dále do budoucnosti, i vám bratři Slováci, a nedejme se. Mor ho!