10 °C
Zajásal jsem. Major Ritter byl známou postavou, z Hamburku řídil špionáž proti Velké Británii a Spojeným státům. Sáhl jsem tedy po obsáhlé knize (skoro 700 stran) amerického historika Davida Kahna Hitler’s Spies. Je to nejlepší a nejobsáhlejší studie o německé špionáži za druhé světové války, jaká existuje. V rejstříku jsem našel nejen heslo Nikolaus Ritter, ale i rakety.
Na straně 77 se Kahn zmiňuje o tom, že 7. ledna 1936 přišla do Berlína zpráva vojenského atašé z Washingtonu generála Friedricha von Böttinchera, která na čtyřech stranách popisuje pokusy s raketami.
Hlášení však bylo poměrně obecné. Böttincher připomněl dobu těchto pokusů („Goddard pracuje po desetiletí na problému raketového letu“), jejich financování („značná podpora od Nadace Guggenheimových stejně jako Carnegieho institutu“), poslední úspěch („první prakticky použitelná raketa“), technické podrobnosti („výška 2 400 metrů a rychlost okolo 1 100 km za hodinu…, dlouhá 3,64 metru…, zprávy hovoří o 27 kilogramech paliva“) a problémy („jistota, že raketa bude automaticky mířit vzhůru“).
Odkud měl generál tyto informace? Buď z amerického tisku, anebo mu někdo ze Smithsonova institutu dal informace o druhé chystané Goddardově monografii, která má vyjít ve sbírce studií ústavu v březnu. V ní autor shrnoval výsledky své práce za posledních asi deset let. Von Braun a jeho tým byli v té době mnohem dál.
Přitom Böttincher patřil mezi vojenské přidělence, kteří posílali vynikající informace, takže je s chutí četl i Adolf Hitler. Tentokrát však zklamal.
A žádné další zmínky o německé špionáži proti americkým raketovým odborníkům v knize nejsou. Ani Ritter se jimi nezabýval. Třebaže byl znalcem Ameriky, zřejmě jim nepřikládal žádný velký význam. Von Braun tedy chtěl připomenout velikost Velkoněmecké říše další lží.
