Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
pořád dokola
... a mohl by žít dodnes, kdybyste ho nechali vykastrovat. Sice by nebyl pyšným taťkou, ale radoval by se ze života i tak...
Re: pořád dokola
Svatko, nemohl (bylo by mu dvacet), a proč nebyl kastrovaný, je na příliš dlouhé vyprávění. Není to pořád dokola (kočky mé smečky jsou kastrované), prosím, nesuď nerozvážně.Díky.
Re: Re: pořád dokola
Jestli odpovědně kastrujete a netvrdíte, že kastrace je proti přírodě, tak se omlouvám za ukvapenou reakci. Mě jenom mrzí každá zbytečná smrt...
Re: Re: Re: pořád dokola
Netvrdím nic takového a zbytečná smrt se mi příčí neméně, protože smrti je na světě dost, i když ji nikdo nevolá. Ale chápu vás, takže se nic nestalo a přeji pěkný den...
nevěř!!!
To si budeš myslet, že jsi objevil polštářového kámoše, ale přejdou tak 2 ročky a z tvého plyšáka vyroste osobnost, která udělá MÍÍAUUUU a půjde za hlasem svého srdce. Nejtěžší disciplína v lásce je otevřená náruč. Mít rád a tu náruč NEZAVŘÍT. Bolí to moc, ale podle mého rozumu je to právě ta největší láska. A je jedno, jestli máš takhle rád své dítě, partnera, nebo plyšáka.
Milí čtoucí,
protože jsem se na prvního máje do naší hospůdky nedostal, děkuju alespoň teď všem, kdo četli, pochopili, poznámku přičinili. A k těm kolejím - tam, kde bydlíme, je to pro zvířata největší riziko, a to nejen pro ta domácí (za tratí je les). Daleko víc jich sice končí na silnici, to je smutná pravda, ale my jsme "neprůjezdná oblast" a kromě domácích tam auto nepáchne... Moc zdravím a přesunuji se k nějakému aktuálnějšímu stolečku s kávou a dobrými známými... Tedy - s vámi...
I mě to připomíná dětství.
Dětství, mládí i nedávnou minulost - to když vyrážel na tyhle toulky přes kolejiště náš Viktor.Nevím, jestli měl pořád tutéž nevěstu, ale ta poslední (chodila i do rodiny a nakonec přijala jméno Libuna) byla taky tříbarevná a móóc se k němu měla! Viktora před podobným životním koncem asi zachránilo stěhování. Dneska sedává na parapetu v okně a nostalgicky pozoruje dvůr za domem a možná vzpomíná na svoji Libušku.
Krásné
Milý Terro, já tady chvíli nebyla a tak čtu dodatečně a nevím, zda ještě můj příspěvek budeš číst, ale stejně to musím napsat. Je to krásné povídání a moc tomu rozumím. Bydleli jsme celé roky na nádraží. Mým dětstvím a mládím prošly generace koček, koleje patřily neodmyslitelně k našemu i kočičímu životu. Jak ve mě pokaždé zatrnulo, když jsem viděla kráčet některého z našich kocourů přes kolejiště někam, kam ho to neodolatelně táhlo... Dík, moc jsi mi toho připomněl.
To byl krásný,
i když smutný příběh! A poslednímu odstavci opravdu moc dobře rozumím!
Pro Terru:
Díky za hezký čláenk, který je důkaze toho, že zvířata jsou schopná citů. A mimochodem - dramatika nebylo nutno volat. On by to Shakespeare líp nenapsal.
Terro
já vůbec netušila, že tu dneska bude povídání. A navíc takové tématické (1. máj) a krásné a smutné. Díky a zdravím smečku.
No tak já to vidím naprosto prostě:
je (teda: byl...) to normální mužský - pokud su normální já, většina lidí tvrdí, že ne, ale v tomhle směru určitě ano - a chtěl prostě, bože, být se svou panímámou a svýma dětma a dívat se, jak rostou, jak se s nima zachází a tak. A třeba jim do půl roku přidat další, aby se panímáma nenudila. A že za nima lozil za každou cenu, přes celé kolejiště, když prostě musel - a nic nevnímal - how elementary, my dear watsons... Vždyť je to základní téma půlky literatury a filmů a vůbec.
Kočka na kolejích. Ano. Přesný průsečík koček a kolejí a Honzy Třísky a Mařenky Tomášové a pana Krejči. Jako ten (mnou neviděný, jen na záznamu) Romeo. Magický večer v Činoherním 1966 (nejspíš). Dvě hodiny mimo čas a prostor. A půlnočním vlakem do Brna a další dvě krásné hodiny hledění do tmy, ticha a jisker a promítání do paměti.
Shakespeare
To přirovnání k Shakespearovi mi připomnělo jednu povídku z knížky Hřích madame Phloi od známé autorky kočičích detektivek (Kočka která...) Lilian Jackson Braunové. Povídka se jmenuje Kočičí jáma a je to parafráze na Romea a Julii. Na rozdíl od popisovaného příběhu je samozřejmě vymyšlená, ale jakoby "na druhou" - je to fiktivní rozhovor o starém New Yorku s obyvatelkou domova důchodců. Líbila se mi z celé knížky nejvíc.
Sakra, kdo tady zase krájí tu cibuli?
Díky, Terro, za ten příběh. Byl tak krásně kočičí a přitom hluboce lidský.
Krásná love story,
úplně mě to dojalo.
Nemám kocoura, ale psa, který se choval stejně. Zplodil se zlatou kokršpanělkou černé dalmatiny a chodil kontrolovat, zda je o ně dobře postaráno. Dozvěděli jsme se to od paničky té fenky. Měla pocit, že je hlídaná a Ronymu vyhrožovala, že mu štěnata dá to sáčku na krk ať je donese domů, když jí nevěří. Ale protože štěnata dobře prodala za eura, odpustila mu i rozhrabaný plot.
Terrýsku,
moc krásně jsi to napsal, kam se hrabe nějakej ten Shakespeare, když ty to umíš líp. Byl to krásný a smutný příběh.Cítím, jak moc to bolí. Mužeš být ale na Poldíka, hrdej, byl to správnej taťka,co se uměl o svou rodinu moc krásně starat.Nikdy bych netušila, co se s kočičákama dá prožít
Milý Terro,
zrovna dneska ráno jsem listovala sonety W. S. Jsou krásné, ale možná Polda namňoukal Lízince za ty roky ještě mnohem lepší verše, docela určitě ano!
Je dobře, že sis ten příbeh nenechal jen pro sebe. Musíme si sem tam připomenout, že svět je mnohem subtilnější, než stačíme postřehnout v běhu našich dnů. Děkuju Ti!
Krásný první máj všem!
ach, terro
to jsi se zrovna dneska trefil - před půlnocí kamarádka poslala tiše svého pejsčího přítele za duhový most... Lotynka odešla, už ji nic nebolí, jen ti co zbyli pláčou .... je to jak napsala Zuzka - ta jstota, že už opravdu je konec ... navíc mi to připomnělo naši kočičku první Zuzanku, ještě dnes kvůli ní pláču, ještě stále upouštím slzami po kouskách tu bolest ... ale v mém srdci zůstala navždy
ta kocouří věrnost jeho tříbarevné krásce je úžasná - díky
Ach ti naši kocouři!
Jsou všichni úúúplně stejní. Panička se o něj stará jako o vlastního a on se pořád honí za nějakou kočkou. Ještě štěstí, že bydlím stranou hlavních tahů a železnice u nás sestává z jedné koleje, po které přejede vlak asi tak jednou za hodinu, navíc na druhé straně údolí.
Vím ovšem, jak bolí čekání, které nekončí. A jak strašné je mít JISTOTU, že JE konec.
Terro dík,
potvrdil jste mi moji teorii o důvodu periodicky se opakujícího několikadenního mizení kocoura Kočičáka, a sice, že má někde rodinku, kterou občas přece musí navštívit, srovnat děti do latě a zase se vrátit k plné misce, teplému pelíšku a paničce, která je v době jeho nepřítomnosti sousedům pro smích tím, jak celou noc vybíhá ven a "číčá" do noci!
černý kocourek
byl prostě charakter a držel se své vyvolené. Škoda, že tolik koček člověk vidí na silnicích...
Alespoň už vím, kde se vzal princ Taz. A těším se na povídání o tom hodném, klidném, polštářkovém koťátku :o)
terro,ňák mi došla řeč
a tak nějak znova stojím na bidýlku v Národním v šedesátejch na tom slavném Krejčově Romeovi. Jdu si do postele brečet. Dobrou noc a dík.
Re: terro,ňák mi došla řeč
Bré ráno...Baty se z toho vyspí, ale mě bude smutno celý den...A nesnáším vlaky ! Jsou hlučné, težké a smradlavé.
Re: Re: terro,ňák mi došla řeč
No jo, ale když ten vlak za to nemůže. Já vlaky ráda, auta nemajíc (vidíš Jakube? už si to pamatuju - dneska), chodím pěšky nebo na kole, a větší vzdálenosti vlakem, protože tam se vejdu i s tím kolem.
Já zas vlaky a koleje a mašinky a ajznboňáky
miluju věrně celoživotně, ať mě umazaly jakkoliv - daleká píseň, z polí signály nádraží -...daleká přednádraží dobrého vychování mého... Kamil Lhoták, Franta Hudeček, skupina Ra, Pavel Najman, Bohuš Matal...ony holt za ty zvířátka nemůžou, a na silnicích jich hyne sakra víc, ano. Můj kamarád z HP, co chodí nejraději s plácačkou a píšťalkou s pradědečkem pyrotechnikem a trampem pískat na vlaky...
Re: Já zas vlaky a koleje a mašinky a ajznboňáky
... a grafiky Jiřího Boudy... Já se s ním trochu znám a jednou jsem si chtěla od něho koupit grafiku "Malý vůz", kde po kolejích noční krajinou šupajdil malý červený motoráček a na tmavomodré obloze svítil Malý medvěd - teda Malý vůz. Ale jejda, náklad už byl vyprodán (vytisknout a prodat se může jen tolik kusů, kolik je uvedeno na každém grafickém listu z nákladu). Tak se pan J.B. škrábal za ušima - no já mám ještě několik autorských výtisků, ale ty neprodávám... Když viděl mé smutné oěi, tak pokračoval ...ale dát je můžu. A tak mám doma krásnou litografii Malý vůz, autor Jiří Bouda. Tak ještě jednou moc díky, pane J.B.!
No veram!
Tak zrovna od něho jsem před pár lety v Hollaru od té příjemné paní Rusky zakoupil jedinečný soubor snad patnácti bar. lito v pohlednicovém formátu a po čase dal svému brněnskému synkovi. Vláčky, koleje, nádražíčka, malinké výseky železničních krajin (Říjen v železniční zemi... říká to ještě někomu něco?)... I jeho paní byla velice dobrá grafička... Já vlastně kvalitní tradiční grafiku miluju (a přirozeně taky dost ovládám, teoreticky) taky od furt. Na kupování ovšem nemám, a v žádné galerii taky nedělám... a takových - - - tam dělá, co člověku nesahají po kolena... tak jsem si to nějak všecko zvrtal, no.