Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Když jsem byla malá, nebylo v okolí kde bruslit. Teda polévali jeden tenisový kurt, asi si představíte, jak to tam vypadalo. Párkrát jsem zkusila a usoudila, že mě bruslení nebaví.

Tady v obci nevím, nikde jsme nebyli, ale cestou do Kralovic míjíme jeden velikej rybník a tam se vesele bruslilo

U nás se bruslí na rybníku, vlastně na dvou nádržích a taky na rozsáhlých zmzrlých zatopených loukách. Bruslila jsem naposledy cca před 3 lety,teď už mám strach, že nedám rovnováhu,nechci riskovat zlomenou ruku. Momentální teplota kolem nuly a visí duchna sněhu. Přeji všem krásnou neděli.

Ty poldry jsou opravdu víceúčelové, to je paráda s tím bruslením

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

bruslili jsme od malička. Led tatíci nastříkali na hřišti mezi domy, pod školou byla další ledová plocha. Bruslím dodnes ráda. Ale ne na stadionech, ale v přírodě. Uvidím, jestli nám to dnes nebo zítra vyjde, anebo sněžení bude rychlejší...

Neváhejte a zabruslete si, takové podmínky nejsou každý rok

Já jsem měla vždycky úlevu v tělocviku, takže ve druháku na střední jsem jela na lyžák do Svatého Petra bez lyží. Chodila jsem se dívat, jak spolužáci lyžují a byla jsem jimi vysílána do Špindlu na nákupy. Mimo jiné mi bylo uloženo propašovat na chatu láhev rumu. Tím jsme si večer na tajňačku vylepšovali čaj. Nějak po VŠ jsem si pořídila nejdřív běžky a poté přes nesouhlas rodičů ve speciálním obchodě v Praze své první, docela luxusní sjezdovky, nášlapné vázání byla tehdy novinka, přeskáče a jezdili jsme s partou hodně tady po Orlických horách, na Dolní Moravu a občas i do Krkonoš. Jakuba jsem postavila na lyže asi v pěti. Vzdala jsem to nějak kolem padesáti.

Nejspíš se Ti kamarádi na svahu hodně líbili, že ses do yžovačky zakoukala. Já popravdě lyže anibrusle moc nemusím,sjedu i jedu, ale vášeň nikdy žádná. Holka vyrostlá u sjezdovky.

Přímo na školním lyžáku jsem nikdy nebyla, ani si nevzpomínám, že by je naše ZDŠ pořádala. Ale jezdili jsme s bratrem roky na letní pionýrské tábory do Krkonoš, na podnikovou chatu podniku od tatínkvoy práce. A na té samé horské chatě pak byl během pololetních zimních prázdnin lyžaský tábor. Lyže, hůlky i boty zapůjčil podnik a samozřejmě žádný vlek tam tenkrát nebyl, šlaplo se do kopců. Byli jsme tam s bratrem myslím 2x nebo 3x, samotný tábor byl fajn, lyžování mě bavilo, ale že by se ze mne stal i průměrný lyžař nemohu říci. Ono tenkrát i oblečení nebylo zcela mokru-odolné a když jedna padala víc, než si přála, třeba držet hůlky v mokrých rukavicích nebyl právě slast.

Přidané mini videjko je povedené. Když skončilo, hned vedle bylo další s mladým sobem, který krásně klusal. Chtěla jsem si to pustit znovu, jenže už tam bylo něco jiného. Ale podařilo se mi to zpětně najít, tak to sem dám, pro ty, kteří třeba minuli tenhle taneční krok spokojeného sobíka. Snad se to otevře.

https://www.youtube.com/watch?v=CLQoVbyM6gM

Ten sob, to je zosobněná dobrá nálada

Jo, lyžák... Třeba ten veletoč přes vodorovnou větev ;-) Kupodivu se mi nic nestalo, i ty lyže jsem štípla úplně nevinně o vyčnívající kámen :-))

Celkem jsem lyžáky zažila tři, včetně príma kantoři, vzpomínám ráda.

sedmičce jsem na lyžáku naštěstí dostala angínu, protože jsme lyžovali na svahu, který jsme museli nahoru vyšlapat Na střední jsem byla v nejhorším družstvu, ale kantor si chtěl zalyžovat, tak nás tahal na nejhorší sjezdovky se zledovatělýma muldama, tak jsem jen padala... lyže fakt nenávidím. Zato s děckama jsem sáňkovala s radostí i tam, kde se můj muž bál

No jo, mě na lyžích učil tatínek, který po válce žil dva nebo tři roky v Krkonoších. Takže vystromečkovat svah mi přišlo přirozený, spíš jsem měla co dělat na vleku .

Nejsem zimní člověk, zimní sporty jdou mimo mě, pouze v dětském věku jsem bruslila a sáňkovala, ale lyže to vůbec. My byli na lyžáku v osmičce, to byla pro mě muka. A pak na učňáku, ale tam jsme nemuseli mít lyže, takže jsme sáňkovali a bobovali a blbli.

Přeji příjemnou sobotu všem. na lyžák jsem jezdila od šesté tříd , vždy s deváťákama a zadarmo, doplňoval se počet zdatnými lyžaři, což jsem byla. Mám vzpomínky různé, převažují ty dobré.Jen si pamtuji tenděsný výstup z Dolního Kubína na Kubínskou Holu, po pád ve sněhu,kantoři prošlapávali cestu, horalé táhli na velkých saních bágly. Trvalo to několik hodin a na posledním svahu děcka vytahovali kantoři nahoru ,páč už nikdo nemohl. Ale to byla 60.léta, kdy ještě nebylo ani vybavení ani přibližovací technika.Naposledy jsem lyžovala s kamarádkama těsně před covidem na Rališce a to bylo super!