Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
O.T. Dotazník k diplomce pro jednu studentku. týká se postoje lidí k schizofrenii, čas cca 20 min.
https://1url.cz/8znkx
Moc hezké vzpomínání. Všechny naše kočky od koťat tak do roku věku zrcadlo fascinovalo a byla legrace je pozorovat, jak "tu druhou" schovanou vzadu hledají. Po čase podvod s odrazem prokoukly a teď už na zrcadlo nereagují. Bývalá Dixie byla jediná, které zájem vydržel déle. Manžel jí rád bral do náručí a pak se s ní postavil před zrcadlo a říkal jí, jaká že je krasavice. No a Dixie vždy začala mohutněji příst. Ještli rozuměla pochvale, nebo se jí vlastní odraz líbil, nevím, ale ostatní kočky nechávalo a nechává zrcadlo nadále v klidu. Jako koťata byly kočky velice hravé a pozorovat je byla radost. Teď už doma většinou spí, občas se nechají na chvíli vyprovokovat ke hře. A pak ještě večer, těsně, než jdeme spat se Woody na chvíli rozparádí a jen bezdůvodně lítá po domě, juká z poza dveří, skáče na jejich rámy, ocas jak štětku, oči navrch hlavy.
Zato venku často vidím mihnout se kočičí šmouhu, jak ta která kočka proletí z jednoho konce zahrady na druhý. Někdy se honí vzájemně, ale převažují sólové sprinty, nevím proč, protože nic nehoní, možná lítají jen tak pro radost. Někdy jim vyndám na trávu látkový tunel a těší mě, je sledovat, jak v něm chvilku blbnou. Woody mám u počítače každý večer, často přijde i Rusty. Ginger na stůl kde je PC zatím nevyskočila ani jednou. Monitor PC je v zadní polovině většího stolu, před ním leží klávesnic a když píšu, mám předloktí ležet na stole. No a buď W. nebo R přijdou, chvilku se různě vrtí a točí, než se mi položí přes ruce a jsem znehybněna. A přesně jak píše Lika, tak Woody mě ovšem musí nejprve "upozornit", že tu se mnou bude, což mi sděluje šimráním svým huňatým ocasem pod nosem. Rusty naštěstí ocas nemá. Obě se rozloží přes moje ruce v celé své délce a ještě natáhnou všechny čtyři packy, takže úspěšně sešoupnou různé hromádky papírů, co po stranách klávesnice leží. Vždy se snažím včas klávesnici zvednout a položit někam stranou, abych mohla "psát bokem", ale málokdy uspěji, většinou je to takový úhel, že stejně psát nejde.
Mikeš je vtírka. Jak si sednu k počítači, snaží se ke mně vsomrovat. (Právě teď přišel, sedí, hledí.) Čeká, až rezignuju a opřu se v židli, nebo ani nečeká a vyšplhá se mi na hruď a přes rameno, neb je to hrudní kocour. Následkem čehož mám všechna trička vepředu dírkatá.
Ještě když byl doma synek, měl u počítače křeslo s vysokým opěradlem a Mikešovo oblíbené místo bylo za jeho krkem, mezi hlavou a opěradlem. Pak ovšem Mikeš přišel na to, že já sice vysoké opěradlo nemám, ale že se na mně může zaklesnout, a byl konec.
Vaškovi Rozárka především uklízí věci, nemá ráda přeplněné vodorovné plochy. Vašek tvrdí, že mu pomáhá hlavně do hrobu. :)
Současné zvířectvo nechává klávesnici na pokoji, ale malí kocouři byli příšerní. Zato Adéla přesně ví, co dělám, když píšu úkol do ruštiny, a usedá na dotyčný papír :)
děti mají pauzu (tudíž obě sedí na technice a s dalšími dítky kooperují na jakýchsi děsných bojových hrách... ječí tak, že mám pocit, že jich je nahoře alespoň dvacet...). Ale co - úkoly hotové, výuka za námi, venku už taky byli... takže než půjdou plácat bramborové placky k večeři... ať si trošku zablbnou. Jen je škoda, že online... ale jinak se se spolužáky nevidí. Night taky padnul - neb řádili na procházce všichni tak, že suším vše od bot po podvlíkačky... neb sníh měli všude... Děda odjel za prací... a já vyřídila pracovní poštu a teď se tu vlastně nudím
Tak Ty se nudíš, jo? Já tady potem zbrocena doluju verše jak ten co sto roků v šachtě žil sto roků kopal uhlí až svaly mu v železo ztuhly
Suplenti byli holt vždycky podceňováni a zneužíváni. Tak svět odplácí, má drahá.
Dámy, obávám se, že jsem si tu laťku nastavila moc vysoko. Žádný záskok už nikdy více! By se po mně mohly chtít i alexandríny, a to už bych ani s mimořádným nasazením a s maximálním ousilím nedala
Díky avšak za vysilující nasazení, myslím, že pouhé prosté Ómmm po ránu je dostatečně dostačující, i tak nás to už zasáhlo.
Anebo haiku, kdybys šla do sebe?
Šla jsem do překladače do japonštiny. Takto mi napsal jedno neslušné slovo coby odpověď: "たわごと" (Jestli se to tady zobrazí?)
Aspoň že jenom jedno, neb to si věru jde hravě domyslet. Netušené možnosti japonštiny jak politicky korektně vyjádřit silný nesouhlas na tuzemských webech.
Anešek nepísá, je zcela zaneprázdněn jinými činostmi. Především zodpovědně hajá a opravdu svědomitě papá. Pokud se vyskytuje poblíž psacího stolu, tak pouze proto, aby významně poklepával tlapičkou na šuplík s odměnovými fetíky, případně se tam snaží v nestřežených okamžicích vloupat. Pomáhací koč je sázavská Džungara, když jsem v létě natírala sud na vodu, byla taky celá modrá. A též pozorně dozoruje při vaření. Kontroluje předem i troubu.
Jéé Liko, to jsem se u obědové pauzy v práci báječně pobavila počteníčkem o kočičí zábavě Když jsem kdysi "chvíli" (asi půl roku) měla tu kočičku, ta se bavila náramně tím, že na nás bafala v posteli. Ráno se člověk probudil a šilhající a zívající kočku měl tak centimetr od vlastního "čumáku" Jinak si taky číča moc hezky hrávala s morčetem... holky se navzájem provokovaly přes klec. Počítač naši Luzitku nezajímal. Pes k němu nemá zase přístup, ale bratránek míval korely, které se v psaní na klávesnici přímo vyžívaly... Papoušice se jmenovaly Krůta a Slepice a vždycky, když si bratránek psal přes chat s mým bráchou, každou chvíli přišla nějaká nesmyslná "hláška" s následnou poznámkou "sorry, to psala Krůta". No a druhý bratránek má zase dvě potkanice, které taky vlezou všude, takže i ty občas běhají po klávesnici. Ale když píšeš o té jízdě na novinách, tak náš Eda takhle jezdil jako štěně po pokoji (plovoucí podlaha) na velkém plyšovém banánu. To taky byla oblíbená zábava.
Ómm, zdravím s popoledním sluncem. Ajvinka se k noťasu necpe, ale včera jsem noťas odložila na taburet a šla něco dělat. Když jsem se vrátil,a tak to zařízení ani nekvíklo. Monitor černý, ale kontrolky, že jede, svítily. Ať jsem se ho snažila probudit vším možným - NIC. Po delším brblání, co se to s tím krámem zase stalo, se probral MLP a radostně mi sdělil, že se po klávesnici motal kocour Dareček. Ne přešel, hnízdil se, pucoval se, točil dokolečka až spokojen ulehl. Když nic nepomáhalo, tak jsem noťas vypnula ze zdi, vynundala a znovu nanundala baterku a teprve potom se chlapec probral. Zavírat poklop musím!!!
Chicht, Alex, už to vidím, jak jdeš do servisu a hlásíš, že noťas nejde, páč (si) ho kocour ušlapal. :)
Óóómmmm,(ještě několikrát) slunce žblunce o polednik a já nemám ani knedlík, MLP jest asi hladov,dále mně nic nenapadá, jenom, že je mi to fuk.
Liko, krásné pohodové povídání a časech minulých.
MLP... Hlavně to chce aby zklidnil, a ne aby se furt krmil!
I když... Když ten chlap moc hladový je, blbě se harmonizuje
...MLP je asi hladov, tak ho pošlu na lov. A i když chytí uka, je mi to fuka!
Slunce stále žblunce, asi počkám do jara,až mu do úst vletí chro úst .