Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
ale když si vzpomenu na doby, kdy jsem chodila za dědou do různých LDN a potom do Domova, tak jsem viděla plno lidí, kterým by takový kontakt moc prospěl Já jsem tam občas brala Nazgúly, lidem pro pohlazení a pokoukání - někdy jsem měla pocit, že jen pohled na spokojeně se procházející nebo povalující se huňaté zvíře ty lidi potěšil
A obdivuju vaše psy mimo jiné i proto, že vydrží 20 minut ležet v posteli Nazgúly bych neudržela z jediného důvodu - bylo by jim strašně horko. Doma do postele nechodí vůbec (leda nastrčí hlavu k podrbání) a ani na gauči nevydrží déle než deset minut (Kazan) či půl hodiny (Daník:))
S předsudky se to jinak myslím trochu lepší - třeba v královédvorské LDN jsem se psy neměla problém (nebyla to přímo nemocnice, já vím) už před čtyřmi lety. Ale třeba jsem chtěla se psy chodit k lidem s roztroušenou sklerózou v Domově s. Josefa, ale slyšela jsem spoustu výmluv, proč ne zrovna dnes. I když musím uznat, že tam to asi nebylo tím, že by byli apriori proti psům, ale Nazgúlové na ně byli prostě moc velcí, chlupatí a navíc černí
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Nedělá se to běžně asi 1) proto, že ty předsudky jsou mezi lidma pořád příliš silné 2) proto že v nemocnicích to opravdu mnohde není možné aby je navštěvovala zvířata 3) canisterapeutických psů mnoho nebude, slyšel jsem že ty zkoušky jsou přísné tak strašlivě že to prostě spousta psů udělat nemůže - ale přesné informace nemám.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Dovolím si polemizovat s bodem 2). Ono to spíš bude o ochotě než o podmínkách. Stejně jako to bylo třeba s přítomností otců u porodu, často stačilo málo, aby bylo potřebné "soukromí" zajištěno. Kdzž je vůle, jde mnohé.
Ono záleží jednak na vedení - když se pan primář nebo vrchní sestra budou bát psů, tak to nepůjde nikdy. A taky na středním personálu, který musí ochotně spolupracovat, jinak to nejde. Ale myslím, že když jsou vidět výsledky, většina sestřiček tu práci navíc přijme, však ono se jim to jinde vrátí.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Měl jsem na mysli specializovaná oddělení, takových se najde dost kde by to ztěží bylo možné jakkoliv by to pacient asi uvítal (ležel jsem na takových), s ochotou to nemá nic společného. Do nemocnice jako takové to samozřejmě nevadí, tam opravdu záleží na vedení (jak to vyhodnotí) a zaměstnancích (jak budou spolupracovat). Zaujala mně ta poznámka o potřebném soukromí je-li otec u porodu. Já nemám zkušenosti, mně to nepostihlo ale u porodu bych soukromí naopak odmítl a přímo bych požadoval přítomnost kvalifikovaného personálu i jako přítomný otec (za matky mluvit nemohu).
Re: soukromí
K tomu soukromí u porodu - kamarádka nedávno rodila a vyprávěla mi, že se tam kromě jejího manžela, doktora a dvou sestřiček motali ještě medici, uklízečka a tuším i údržbář, který opravoval světlo. Ale už prý byla ve stavu, že jí to bylo naprosto jedno:-D
Re: soukromí
Tak to je docela smutný, že si tam primář neumí udržet pořádek, ale možná nemůže....jestli tam jsou stejné poměry jako tady na interně....
Re: soukromí
No vsadim boty, ze zrovna ten udrzbar tam opravdu byt netouzil a po urychlenem dokonceni toho kvuli cemu ho tam poslali hledal kde nechal tesar diru. Myslim, ze malokdo touzi prudit nekoho neznameho pri natolik soukrome veci. Medici jsou neco jineho a hlavne tam kvuli ocumovani jsou (i kdyz taky se mohl dochtor PREDEM zeptat jestli je muze privest).
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Myslela jsem opravdu soukromí v uvozovkách, tj. aby na sále, když rodí víc žen najednou, byly nějaké alespoň opticky oddělené kóje či plenty, nikoli aby žena rodila někde v pokoji v přísném soukromí jen za přítomnosti manžela.
Co se týče "veřejných" porodů, tak já měla štěstí, protože poprvé jsem rodila v noci, nad ránem, a podruhé v neděli odpoledne, takže poprvé jsem si musela vystačit jen se sestrou (pan doktor spinkal a přišel jen na revizi a vzteklé šití) a podruhé s laskavým panem doktorem a laskavou sestřičkou, slunně nedělně naladěnými. Ale moje spolužačka vyprávěla hrůznou story o porodu za účasti celé třídy mediků odněkud z rovníkové Afriky. Studenti byli aktivní a lámanou češtinou vznášeli nejrůznější dotazy, což rodičku přimělo k přirozenému urychlení porodu. Jak byla pravila, že ač není rasistka, vyvádělo ji z míry to černo-bílo před očima.
Ano, jsou oddělení, kde je použití zvířat zcela nemožné, a jsou oddělení, kde je to velmi obtížné. Je možné, že v budoucnu to půjde i tam.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
To je dost děsivý příběh - chápu že se to medici někde naučit musí a nejlíp se medicína naučí tak, že se bude ukazovat na konkrétních příkladech, jako ostatně každý obor. Ale co je moc, to je moc, v takovémhle případě si doktor měl vyžádat souhlas rodičky, když už z ní chtěl udělat demonstrační objekt pro hlediště.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
To už je moc dávno ... Mám za to, že byla v nějaké výukové porodnici, takže o možnosti studentské stáže u porodu věděla, ale netušila, že to může být tolik cizinců.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Já spíš důvod, proč se polohování u seniorů moc nepraktikuje, vidím spíš v logistice - dítě na zem na podložku klidně položíte, roztřeseného seniora už hůř. Krom toho nároky na personál jsou vyšší, motivace seniorů (ale i personálu!) je menší...
A canisterapeutické zkoušky, to je ošemetná věc. V ČR nejsou CT zkoušky akreditovány, natož uzákoněny (jediný zvířecí zákon je ohledně týrání...). Proto si každá organizace (a že jich je...) může určovat co a jak bude u zvířat testovat a požadovat, jak dlouho testování bude probíhat a v neposlední řadě i kolik si za to řeknou.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Pak ale snad nemůže existovat "papír", který by opravňoval psa, resp. jeho majitele aby s ním canisterapii praktikoval. Resp. existovat asi může, ale jeho relevance bude taky ošemetná...?
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
bohužel dneska se dělají i víkendové rychlokurzy canisterapie... a na závěr dostaneš certifikát. Je tedy obrovský rozdíl mezi znalostí psovodů a vycvičenosti psů u různých certifikátů. Někde je to skoro jedno - hlavně tam, kde jde "jen" o rozzáření očí a pohlazení psisek - i to je moc potřebné. Někde (polohování, cílená rehabilitace - házením balonků, kartáčováním pejsků, pomoc při rehabilitačních cvicích...) potřebuješ opravdové "profíky".
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Takže by se asi platnost certifikátu (co se se psem smí a co ne) musela velmi odstupňovat....no takový zákon bych tedy vymýšlet nechtěl. To aby byl člověk napůl doktor (nebo raději celý) v bůhvíkolika oborech, školená rehabilitační sestra taky v bůhvíkolika oborech, rozuměl psům i kočkám (ostatně co to je,"rozuměl" ?), vyznal se nějak v administrativě (jak a kdo certifikáty vydá) a uměl vyčíslit náklady (kolik budou stát). Jestli to není důvod proč takový zákon není.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Nemusí být na všechno zákon. Ono se to časem vytříbí, ty spolky se pospojují, některé zaniknou a zůstanou ty certifikáty, kterým budou lidé věřit. Jen to chvíli potrvá.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Jasně že nemusí, ale tohle je obor s natolik "rozmáchlým" spektrem možností a variant toho co se stát musí a co se stát může (viz předchozí debata a také co píše paní Michaela níže)....že se to nějak časem "vsákne" asi není moc pravděpodobné.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Právě, ošemetná věc. Takhle máte různé papíry od různých organizací s různou věrohodností... Jsou jednodenní zkoušky, které prokáží jen naprosté minimum předpokladů, a jsou týdenní zkoušky se semináři, které prokáží víc - ale pak stejně se může stát, že se psovi změní povaha a nezodpovědný majitel to nebude řešit. V Motole dohlížíme na canisterapeutické týmy, tedy nejen na psy, ale i na jejich psovody, a pravidleně se scházíme, protože pes s terapeutickou zkouškou už po roce může mít úplně jinou povahu...
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
No přiznejme si, že ne každý pes je vhodný na canisterapii - musí to být pejsek klidný, vstřícný k lidem a "od pohledu" hodný. Např. Toya je naprosto nevhodná - nesnáší dotyk cizích lidí.
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Dede, šel ti mailík. Došel?
Re: o polohování jsem zatím slyšela jen u dětí,
Doplaval! Díky a v pátek se těš
čte to Štětinka?
Když tak nad tím přemýšlím, toto by mohla být jedna z možností, jak alespoň trochu pomoci tatínkovi Štětinky. Jistě má rád zvířata a jako "přírodnímu" člověku by mu to bylo jistě blízké. Jen to nadhazuji, protože momentálně ani nevím, kde je umístěn, v jaké je zrovna kondici a co je v tom zařízení možné a nemožné. Také asi ještě neví o osudu svého psa, tak by se to jistě muselo citlivě zvážit, aby ho to nevykolejilo zase jinak.
Re: čte to Štětinka?
To budeš hodná, děkuji, já už ten mailík tu někde viděla, ale vždycky ztratím ze zřetele. Možná, že je v práci, ale tohle by si Štětinka určitě měla přečíst.
Re: čte to Štětinka?
Něco mi asi ušlo o dovolené - můžete mi někdo dát info nebo odkaz, co se stalo s tátovýn pejskem? Děkuju!
Re: čte to Štětinka?
Srazilo ho auto - a Štětinka si to děsně vyčítá, protože ho večer zapomněla zavřít
Re: čte to Štětinka?
Stalo se to, že tátův pejsek byl nespoutaná duše a nechtěl zůstat v pohodlí a v bezepečí na dvoře u Štětinky. A ta jeho láska ke svobodě ho odvedla za duhový most - v noci ho srazil náklaďák.
Re: čte to Štětinka?
Ach! Ale za to přece Štětinka nemůže, napadá mě, že to je osud ...
Díky
Tohle jsou úžasný věci. A je skvělý slyšet o místech, kde se to dělá. Díky.
Ještě O.T. - vyúčtování bude večer , ale už teď hlásím, že na povodně
je vybráno 17 600 Kč ... jste úžasní
Kdo chce ještě přispět, prosím do 15. srpna.
Re: Díky
Milá Zano,
měla bych dotaz. Jsem pravidlelná čtenářka, pouze občasná přispěvatelka, ve vlastnictví kavalíra Bobeše. Ráda bych se zúčastnila Brnění, mohla bych?