Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Re: nazdar v hodine plchu
YGO, asi jsem stejná krevní skupina - Geralda Durella jsem přečetl skoro celého, ale některé pasáže právě z knížky O mé rodině a jiné zvířeně mě dostanou vždycky. Ale stejně krásně a plasticky (úplně se vidím) popisuje i své cesty do Britského Kamerunu (Bafutský Fon). A mimochodem, natočil i tv seriál pro mladé přírodovědce - bylo to moc hezky udělané.
Re: Re: Re: nazdar v hodine plchu
No jasně - knížka Dvakrát do Kamerunu - já ji četla vybavenou ilustracemi A. Borna a strašně jsem se chechtala, když popisoval, jak učil Fona tancovat. Ilustrace byly exelentní. TV serial jsem viděla - utkvělo mi v paměti, jak chodil po vodě v polystyrenových lyžích.
Re: Re: Re: Re: nazdar v hodine plchu
Jasně, jeho historky jsou dokonalé, sqělé jsou i story z Ameriky (Šeptající země, Opilý prales?), ale mě nejvíc fascinovalo, že dokázal kdekoli najít něco, co stojí za pozornost. Některé jeho povídání o úplně obyčejných brouích nebo mouchách... V tomhle byl geniální.
Ovšem jeho story o Fonovi (večerní počítání schodů) nebo o vlastní rodině (historka s nápadníkem jeho sestry nebo psí rvačka na konci O mé rodině..). A naše mladá milovala jako dítě Mluvící balík. Tak mě napadá - Vítek je akorát v tom správném věku...
Re: Re: Re: Re: Re: nazdar v hodine plchu
A zkus taky Ostrov v ohrožení - taky hezký. A výborná je Růženka je taky z příbuzenstva - putování s opilou slonicí po Anglii (ale ta je už pro starší či přímo dospělé čtenáře) - tyto dvě knížky jsou beletrie, ale moc milé - a skončí to v obou dobře.
Durrel
Ó ano, četla jsem všechny a všechny je miluju. Bratra Lawrence jsem číst zkusila, ale přiznám se, nešlo mi to moc. Nečekala jsem třeskutou zábavu a knihu typu Geraldových, ale prostě mě ten Labyrint pro Minotaura (je to ono?) nezaujal.
Bedo, hezká dovolená, hezky popsaná, tak to má bejt.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: nazdar v hodine plchu
Pro trochu větší děti napsal G. Durrell taky pohádkovou knížku Mluvící balík, doporučuju. Jinak k mým oblíbeným povídkám z Korfu patří Vdáváme matku a oslava matčiných narozenin
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: nazdar v hodine plchu
Ach, omlouvám se, Balík již zde byl, musím číst lépe
Re: nazdar v hodine plchu
Pravděpodobně myslíte Hořké citróny Lawrence Durrella, ale ty myslím v češtině nevyšly, což je škoda. Ještě, že aspoň Geraldovi knížky vyšly několikrát - ideální čteníčko do tohohle počasí
Re: nazdar v hodine plchu
Milá Hano Wiliamson, na půjčování knih jsem pes. Nejlépe je pořídit si notýsek, hezky napsat datum, název knihy a komu jsem knihu půjčil. Kdysi jsem půjčil kolegovi ze zaměstnání knihu technického zaměření. Už jsem jí nikdy nedostal zpět a ještě mně s klidem ve tváři tvrdil, že mně jí vrátil. V zaměstnání jsme měli „černou knihu“ a tam jsme půjčovali technické příručky na podpis.
Re: Re: nazdar v hodine plchu
jo jo dodneška mám velkej škraloup ze zapůjčení skript na dřevěný stavby od kolegy z kanceláře, který jsem ztratila a nikdy nevrátila,bude to tak 12 let, kolikrát jsem si už říkala, že to musím napravit tak snad tyhle vánoce,ach jo
Lawrence Durrell
Knížka o Kypru vyšla vloni před Vánocema, titul si nepamatuju ale je moc pěkná.
Re: Lawrence Durrell
Děkuji, zkusím zjistit, jestli je to ona a udělám si radost pod stromeček
Hezká vzpomínka, taky jsme tam letos byli
i když na jiném místě. Jedním z důvodů, proč je Kréta tak zelená, jsou právě ty vysoké hory . Na vrcholcích je sníh prý až do července a je ho hodně. Můžu potvrdit, že v půlce června tam ještě byl. Takže jednak je závlaha ze sněhu a jednak o ty hory se příhodně zarazí mraky a přece jen nějaká kapka spadne. Uznávám, že meteorolog by se jistě vyjádřil jinak, ale takhle nějak to funguje.
Narozdíl od pevninského Řecka jsme na našem místě psy ani kočky nepotkávali, zato jsme si užili s vodními želvami. Žily ve sladkovodní lagunce vytvořené potokem a velmi ochotně se nechaly krmit sendviči od svačiny. Sýr jsme snědli sami, ale ty housky jim moc chutnaly. V lagunce jich bylo asi třicet od mrňat až po třiceticentimetrové bojovnice.Některé byly chytré a využívaly pořekadlo "když se dva perou, třetí se směje". Protože želva když se pere, musí housku pustit z tlamy, aby mohla kousnout soupeřku do krku A ta třetí pěkně lapne celou housku a odpádluje s ní do rákosí.
Re: Hezká vzpomínka, taky jsme tam letos byli
Renato, díky za vysvětlení ... mně to přišlo ze začátku hodně divný, protože se mi zdálo horko a sucho a - přitom bujná, krásná vegetace
hihi, taky jste krmili zvířátka
Re: Re: Hezká vzpomínka, taky jsme tam letos byli
Taky mají samozřejmě vydatné prameny sladké vody, na to jsem zapomněla