Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Mám jenom chvilku
Držím, myslím, posílám pozitivní myšlénky do dáli
Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
Pěnkaváček Pipíš řval jak protrženej a nadával, proč si s ním nepovídám. I články z novin jsem musela předčítat, když jsem se chtěla dozvědět, co v nich je....
Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
Tak to je mi jasný, že k něčemu podobnýmu bychom se asi dopracovali taky, ale když ono se to kvůli jejich bezpečnosti právě nemá. Aby si nezvykli na to, že je pro ně lidský hlas něco pozitivního. Ve své podstatě by se měl odchovávaný ptáček v tichosti bez mluvení, či nějakého pískání nakrmit a nechat v izolaci, aby si na člověka nezvykl a pak na to nedoplatil. Tohle by právě u mě taky nešlo. Nechat ho chudinku někde samotnýho
Re: Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
Petro, u Pipíše už to bylo fuk, protože to křidýlko se nikdy nespravilo tak, aby byl schopen delšího letu. Ba mám pocit, že tomu tak CD chtěla. Žije (ještě pořád) u bývalého pěstitele kanárů, který od nich chytil nějakou chorobu a tak mu to doktoři zatrhli. A tak má jen pár ptáčků ve venkovní volieře a Pipíše by nedal za nic. Vždycky si tam sedne na lavičku, s Pipíšem si povídá a Pipíšek mu za to kráááásně zpívá .....
Re: Re: Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
ahá! No jo, tak to je jiná! Ale to má krásnej život Pipíš. Oni jsou to moc krásný ptáčci. Já jsem si kolikrát říkala, že až budu na důchodku - kteréhož se asi nikdá nedožiju, když to furt posouvají, tak že budem na tý chalupě a tam je prostoru a..... tak... voliéry.... a pomoc ptáčkům co už nemůžou zpátky do přírody. Moc se na to těším
Re: Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
Já nevím, v těch záchranných stanicích na to jdou sice děsně vědecky, moje zkušenosti s ptáčky jsou přesto trochu jiné. Veškerá naše pískadla reagovala na lidský hlas - ale převážně jen na ten, který byl spojen s krmením. Když se začalo trénovat venku, pár dní mě mlaďas sledoval po zahradě jako stín a přesně věděl, které okno vede k jídlu. Tam se napřed krmilo, pak už tam jídlo jen leželo a snaž se! Tím se postupně odbourávala fixace na člověka a třeba z našeho sýkorčího dorostence je zcela normálně plachý ptáček, přestože první dny trávil v mé ruce, později na rameni a mluvilo se s ním jako s každým jiným členem rodiny. Přirozené instinkty jsou zkrátka silnější... Jediné, co ti chybí, je bohužel ta zahrada, které nám se dostalo požehnaně. Jste super lidičkové, jak jste to zvládli s malým ochmýřeným despotou a u článku jsem se chechtala jak praštěná
Re: Re: Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
To říkal, David taky, že na to jdou moc vědecky. Copak to mluvení, tak to bych se snad ubrzdila, ale ten zbytek - hlavně to poskytnutí zázemí-to by asi v tom paneláku nešlo- tedy možná i jo, ale je tam ten háček, že víkendy jsme pryč. Ten dešť by možná šel pořešit sprchou???????
Re: Re: Re: Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
Ještě je tu jeden háček: Co kdyby se chtěl nastěhovat ke Kosťovi?
Re: Re: Re: Re: Re: Ono se to řekne "nemluvit na čmejří"!
Tý jo, tak to nevím, páč Kosťa je na svou budku dost háklivej. Tam nesmí strkat šňupák ani Ešus, jinak hned jednu koupí
ahoj Petro
ty máš ale zážitky. Tohle je na ráno jak dělaný.
Těším se na večer a znova apeluju na všecky pražící - pražíme v Přístavu, nikde jinde
Re: ahoj Petro
No ale moc pěkný zážitky to byli. A to ještě nevíte o zajících, kterým Ešus chodí za zadnicí a nebo je tři hodiny dozoruje
Jestli to najdu, tak přijdu večír taky,
hezká ptíca
je ten malý Kollaříkovic opeřenec. Na mláďatech se dá těžko poznat, co z nich vyroste (tedy pokud jeden není odborník - teď jsem napsala odporník , ale naštěstí jsem si všimla). A pěnice jsou poměrně nenápadní ptáčci, tak ani nemusíš vědět, že je máš ubytované na chalupě... U nás se pohybuje pěnice černohlavá. Sameček má černou čepku, samička chodí prostovlasá a vypadá úplně jinak...
Překvapil mě Ešík - že kluk jeden žárlil..., jó, panička je jeho
Re: hezká ptíca
tak odporníka si všimnu, ale Kolaříkům přihodím jedno L navíc...
Re: Re: hezká ptíca
ale mně se ty dvě elka líběj. Navrhnu to doma, esli nedáme změnu jména
Jinak to říkala i ta paní v záchranné stanici - že jsou tak nenápadní, že o nich člověk vůbec neví. A taky bylo zajímavý se koukat, jak s prckem manipujulue. Já jak kdyby to bylo skleněné rozbitné a ona s takovou samozřejmostí. No halt praxe, je praxe
Re: hezká ptíca
Kollařík mi přijde docela přirozený - takovej menší Kollár.
No vlastně
máš děsnou kliku, milá Petro , že se z Tvého Chmejří vyklubala pěnice bělohrdlá, kterou Ti vychovají v Jinonicích, a ne třeba pěnice arizonská!
Báječně se čteš! po ránu je Tvoje vyprávění jako živá voda - píšeš, jak když zurčí potůček, živě, čistě, zpěvavě. Díky!
Re: No vlastně
mě napadlo ta samá pěnice, myslím na to už od nadpisu
tož se přilepím, protože i to ostatní sedí
Re: No vlastně
Vave - za arizóónskou pěnici jsem doma já, páč moje soukromá hymná jest - Arizóóóna, Arizóóńa to je pravých mužů zóóna. Nevím proč, čas od času se mi tohle usalaší v makovici a pak to furt dávám k lepšímu
Re: Re: No vlastně
Jenomže, tohle nezpívala Arizónská pjenice. Ta notovala :"Whiskey, to je moje gusto", ne? A Péťo, díky za krásné ráno. Seznámení s kurážným Chmířím je opravdu povedené. UMÍÍÍ. A Krejgáčka miláčka si nechám na kafe k obědu. Krásný den FŠEM
Re: Re: Re: No vlastně
ahá! No já to mám nějak pomotaný, viděla jsem to kdysi dávno jako malá, takže jsem to zamotala dohromady a udělala si evidentně vlastní scénář
To je
dobře,že Chmejří potkalo Kolaříkovy a ne nějakou kočku!Zachránili jste mu život a zajistili ubytování u odborníků,kteří ho jistě vypraví do života lítacího a samostatně se živícího.Budiž vám za to chvála!Tak teď ještě si usmířit Ešuse a je všechno OK!
Re: To je
No jsem fakt ráda, že jsem se rozhodla takhle, protože po školení které jsem dostala v záchranné stanici si fakt myslím, že odchovat ptícu je mnohem snažžší, než ji připravit do života tak, aby ho mohla opravdu žít. A musí k tomu být podmínky.
Petrooooo
To je krasny povidani o Chmejri. A urcite ses rozhodla co nejlip a udelalas dobrou vec.
Ja musim priznat, ze ac ptacata mam rada, rada se na ne divam, rada je posloucham, vzit je do ruky se bojim - nevim proc - treba psychologicky nasledek shlednuti v detstvi Hitchcockuv film Ptaci. Az jednou pred asi 2 lety jsem ten strach prekonala v ohromeni nad mnozstvim zpitomelych ptacku. To bylo tak, ze cele stehujici hejno se opilo z fermentovanych bobuli na cesminach u naseho uradu a padali ze stromu, obcas narazeli do oken nebo jen tak sedeli na chodniku a koukali jak pecky. Tak jsme spolu s dvema dalsima holkama z prace vzaly skatule a opilce jsme sbiraly. Pak prijeli zachranari a vzali si je na starost. Ten den vecer jsem videla na televizi, ze o par hodin pozdeji druha vlna techto taznych ptacku zastavila dopravu na jedne hlavni silnici u nas ve meste, protoze po cesminovych hodech u silnice sli vyspavat opici na silnici. Prijeli policajti a cestu zablokovali, aby si je zachranari vzali. Pry az se ptacci vyspi z opice, tak zas potahnou na misto urceni
Re: Petrooooo
tuto historku si pamatuji, když ji Hanka popisovala tak říkajíc v přímém přenose
Re: Petrooooo
Tak to mi připomnělo příhodu z dětství. Můj táta dělal víno z kde čeho. A dělal i chlebové "šampaňské". To se sušily tmavé kůrky a pak naložily do cukrové vody a nechalo se vykvasit ... No a po stáčení vykvašeného zbyly ty kůrky. Jako všechno poživatelné se hodily přes plot k sousedovým pipinám.Ouha. Jedna slípka si po požití vylezla na plot a učila se kokrhat, kohout si zakopával pařátkem o pařátek, no Sodoma s Komrou. Nejdřív jsme se i s tátou děsně chechtali, ale pak jsme dostali strach a kontrolovali opilce, jestli jim fungují základní funkce. Vyspali se z toho a nám dost odlehlo.