Vave 10.1.2007 14:10

Re: Endíček

Milá Helenko, vlastně všechno, co bych mohla napsat, už tu bylo řečeno. Šestnáct let je dlouhá doba, které vám byla dopřána pro společný život. Určitě je na co vzpomínat. A je dobře, ze jste svého kamaráda Endíčka nenechali trápit, to chce velkou sílu.

Pejsek vám teď bude určitě chybět, přimlouvám se za to, abyste si co nejdřív pořídili nového. Někteří lidé se tomu brání a myslí si, že by to byla zrada na jejich pejskovi, který teprve nedávno odešel za Duhový most. Ale já si myslím pravý opak. Naše kamarády za Duhovým mostem nic netrápí, oni cítí jenom trpělivou lásku, to jen my si stýskáme. Naši kamarádi nechtějí, abychom byli smutní, proč by to měli chtít? Proč by nám přáli utrpení? A tak i Endíček bude jistě rád, když si pořídíte nového pejska. Žádný nový pejsek nikdy nenahradí toho dřívějšího, protože každý pejsek je jiný. Ale obsadí místo v srdci hned vedle něj. Však láska je dost velká, aby se tam vešlo nekonečně mnoho zvířátek i lidí.

Držím palce, abyste měla co nejdřív komu vyprávět o Endíčkových lumpačinkách - a doufám, že i my si počteme, že pro nás i pro sebe napíšete co nejdřív nějaké vzpomínky na Endíčka.

• reagovat

tosca 10.1.2007 14:16

Re: Endíček

Držím za tlapku...

Napíšu znovu to, co psali lidé předemnou ... nechte oči, ať klidně pláčou, tyto slzy léčí bolavou duši. A až přestanou plakat, vzpomeňte s vděkem na těch krásných 16 let, co jste byli spolu (je to štěstí a veliký dar, když Vás psí kamarád provází celých 16 let). Endy by nechtěl, abyste byla smutná. Jeho už nic netrápí a nebolí. A za Duhovým mostem se přidal ke spoustě kamarádů, kteří odtud odešli dřív. Není tam sám.

A až oschnou slzy, začněte pomaličku přemýšlet, zda by prázdné místečko doma nemohl využít nějaký další pejsek. Co třeba nějaký smutný psí kamarád, který v útulku marně čeká, jestli si ho někdo všimne? Zatím jste smutní dva ... Vy doma, nějaký pejsek v útulku ... ale může přijít den, kdy zmizí ze světa dva smutky v jednom okamžiku a dvě dušičky budou zase šťastné a veselé ...

• reagovat

Olčava 10.1.2007 21:25

Re: Endíček

Helenko

• reagovat

jenny 10.1.2007 21:44

Re: Endíček

Helenko ,vím, že určitě  nespíš, objímám tě na dálku a držím za ruku, seč mohu.

• reagovat

helena 10.1.2007 22:44

Re: Re: Endíček

mod díky, ani jsem nevěřila, že je tolik hodných lidí

• reagovat

alimo 10.1.2007 22:52

Re: Re: Re: Endíček

Vidím, že nespíš...Helenko, bolí to, vím, prožila jsem to..a  bála jsem se další bolesti a proto jsem nechtěla nového chlupatého kamaráda a vydrželo mi (nám- celé rodině) to skoro tři roky...teď musím říct- škoda těch let, protože potom jsem byla synkem ukecána a dalším členem rodiny se stal labrador Majk. Do té doby, než přišel Majk, jsem nemohla o Dagovi mluvit bez sevřeného hrdla a slze v očích...potom jak když to spadne...Dag byl můj první pes a první zůstane, ale už to opravdu dávno tolik nebolí...Majkovi je už 11 let a tak mám tak trošku strach...ale teď vím, že až nám odejde za kámošema za Duhový most, bude to strašně bolet, ale znám lék...držím tě za ruku...

• reagovat

alimo 10.1.2007 22:54

P.S.

...nevíš proč brečím???

• reagovat

Ela 10.1.2007 9:27

Re: oooo, ano

Jessie už s námi pět let není, zemřela velmi rychle během jediného týdne na rakovinu jater v lednu 2002, bylo jí asi 13 let. Za Duhovým mostem je s oběma rodiči, letos to bude deset let, co tu nejsou. Teď máme Bobinu z berounské popelnice a Bena z plzeňské dálnice, kteří s naší mladou tvoří velmi výkonnou demoliční četu, vzorně spolupracující na devastaci rodičů a páníčků. JInak děkuji paní Dede za uveřejnění povídání v předvečer maminčiných nedožitých dvaasedmdesátin, je to hezká vzpomínka i na ni.

• reagovat

terra 10.1.2007 10:21

Re: Řízek můžu kdykoliv

Ani ty jarové bublinky nevadily - naopak. Díky.

• reagovat

Ela 10.1.2007 9:07

Re: Mila Elo....

Tak bohužel, Míra je pořád mezi námi, uplynul další rok a pořád nám otravuje všem život. A to jsme letos o Vánocích zase dělaly, co jsme mohly, a do soupravy k prstýnku má Dana náhrdelník ! Faktem je, že jsem o Mírovi od Vánoc neslyšela, tak dostal třeba infarkt, nebo mrtvici.Takže - děkuji za optání, až na Míru se Daně daří dobře. Jinak historek s tatínkem mám spousty, on byl opravdu velmi temperamentní, zpěvák, hodně cestoval, a pak jsme hodně cestovali spolu, takže někdy ty příhody stály za to, jet s ním autem někam daleko byl vždycky zážitek, hlavně, když přestával kouřit.

• reagovat

Ela 10.1.2007 9:17

Re: Jé paní Hostomská!

Ahoj Jakube, aby nedošlo k mýlce - my jsme dvě Hostomské, co sem občas píšeme, paní Věra Hostomská je moje úžasná tchyně, kultivovaná dáma, kdežto já vyprávím ty příšerné vtipy, a vůbec se občas vyjadřuji nespisovně. Anna Hostomská byla prateta mého muže, když jsem ho poznala, už nežila, znám ji pouze z vyprávění, ale musela být skvělá ! Znala jsem od svého  otce její  jméno, a ze začátku mi vůbec nedošlo, že to jsou ti Hostomští.  V rodině se už nikdo hudbě profesionálně nevěnuje, a oba manželovi rodiče, Jirka i Věra, jsou vědci - chemici. Podle vyprávění byla Anna m.j. báječná kuchařka - vařila prý po francouzsku, neb tam dlouho studovala.

• reagovat

YGA 10.1.2007 9:41

Re: Re: Jé paní Hostomská!

Já si hned myslela, že s paní Annou Hostomskou musíte být (obě dvě - ty i vyvdaná maminka - v jejím případě mi pod prsty nejde tchyně) v přízni. Jinak, moc hezky napsané - a pěkně Jessie zmákla tatíka, jen co je pravda. Stejně se vsadím, že větší část řízku putovala k hlavě rodiny.

• reagovat

Zdena b.p. 10.1.2007 9:48

Re: Re: Jé paní Hostomská!

Eli, tvůj řízkový příběh je nádherný. Ale proč se lepím sem dolů. Jako dítě mne provázela  knížka od Anny Hostomské. Myslím, že se to jsmenovalo "Příběhy paní Hudby". Ta kratičká shrnutí jednotlivých oper mne vlastně uvedla do opery . Nedokážu zapomenout ani na její obal, tak jsem ji měla ráda.

• reagovat

terra 10.1.2007 10:19

Re: Re: Re: Jé paní Hostomská!

Tak to jsme měli podobného průvodce operou, Zdeno b.p. Ta knížka se jmenovala trochu složitěji (Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby, tuším), a obal byl takový velmi barevný a s výraznými černými konturami, vybavuje se mi možná Harlekýn nebo tak něco... Dospělejší bratříček téhle knížky se jmenoval docela krátce OPERA a neobejdu se bez ní dodnes - rád znám libreto předem (tedy, pokud nejdu zrovna na Rusalku) a nepředstírám, že bych uměl plynně převyprávět z hlavy třeba Evu  nebo Turandot...

• reagovat

Zdena b.p. 10.1.2007 10:43

Re: Terro,

 já už tu knížku dlouho nemám. Docela se mi po ní stýská. Jediná, kterou jsem uhájila a nepřenechala příbuzným, je Andersen s obrázky od pana Boudy. Tu nedááááááááám!!!!

• reagovat

Eva B. 10.1.2007 10:49

Re: Re: Re: Re: Jé paní Hostomská!

ano, přesně to je ona... Příběhy....paní Hudby. taky mě provázela celým dětstvím a čtu si v ní někdy i dneska :-) obal už ohlodal zub času, myslím, že na něm byl Harlekýn...Zdeno, poohlédnu se vám po ní, máme tu dva úžasné antikvariáty, chcete? článek byl první, co jsem dneska otevřela a směju se nahlas, až se kočky sbíhají a pes se nestačí divit :-)))

• reagovat

Zdena b.p. 10.1.2007 10:57

Re: Re: Re: Re: Re: Jé paní Hostomská!

Ahooooj  Evi, ty mi ještě vykáš? My si tu tikáme. Taky mne napadlo, že bych si mohla najít na netu nějaky antikvariát a po těch nejmilejších se poohlédnout. Na přebalu by podle mé představy měla být červená opona nařasená do  baldachýnu a určitě tam byl něco jako kašpar s rolničkami.

• reagovat

Eva B. 10.1.2007 12:07

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jé paní Hostomská!

tak joooo Zdeni Ahoj :-) jdu dneska právě do bylinkářství a hned vedle je ten jeden antikvariát, vedený nadšencem, co miluje staré knihy a porcelán a staré cedule a 30. léta..zeptám se a případně koupím...přebal je přesný, zůstal jen v mojí paměti, čas si dal záležet :-)) naši mi vždycky kupovali knížky a spoustu, byli jsme v Klubu mladých čtenářů a podobných... mám poklady, které nikomu nedám, jako starý Špalíček s ilustracemi od Jiřího Trnky, proložený vylisovanými květy a listy... jinak mailík je eva.beran@centrum.cz

• reagovat

baty 10.1.2007 13:02

Re: Re: Jé paní Hostomská!

Roztomilá vyvdaná praneteři, mezi relikviemi mého mládí je  předtištěný koresponďák pořadu Co máte nejraději, kde mi oznamují,  kldy že teda zahrajou, co jsem si usmyslela a paní Hostomská k tomu vlastnoručně připsala,  že to bude Osmin z Únosu ze serailu, taková ta cituplná basová árie Ó jak  ó jak  budu jásat, vás až kati budou drásat, rázem hlavy sletí v prach, sletí v prach. To se tak puberťačkám líbívalo.

• reagovat

terra 10.1.2007 13:40

Re: Re: Re: Jé paní Hostomská!

No nazdar... tak jsem si nějak vůbec neuvědomil, že i Mozart může být pěkný krvák. Ale ten korespondenční lístek, to už je víc než rodinná relikvie, řekl bych.

• reagovat