Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Maxmillian měl štěstí
Milý Jiří a milá Mílo, váš čin zabere několik stránek ve vaší knize života a budou to jen samé hvězdičky Pánem Bohem vlastnoručně zakreslené. Byl to od vás dobrý čin a bude šťastný Maxmillian i Ferdinand, snad i kočička a neméně vy sami. Pes je to mladý a tak nebude nesnadné ho vychovat, Ferdův příklad potáhne. Mnoho štěstí celé smečce !!!
Hurrrrááááá!
Konečně mám doma zprovozněný počítač, sice má ještě nějaké ty mouchy, a mám zmatek na ploše a tak vůbec, ale hlavně že už funguje!
YGO - blahopřeju Ti k chytré holčičce a holčičce blahopřeju k ulovené madurídě!
Děkujeme
Jiří, držíme palce, A děkujme. Víš, já nedokážu odejít od psa, emigrovat, odejít za studiem, za prací. Tak nejsem veterinářka v Africe, ale sedím na zadku v Praze. Prostě psa neopustím, psa ne. Tak teď jsem zodpovědná za dva smetáky (skotské teriéry) - svého a mamčina. Díky, že jsi tomu pesovi poskytl co potřebuje - domov a lásku.Lili
Kamarádi moji nejlepší,
tak jsem se vrátila z Karláku a ta prvotní diagnoza se naštěstí (?) nepotvrdila. Diagnoza je nyní rozsáhlá ischemická mozková příhoda. Musel to mít prý celý ten měsíc, co tu byl a já blb to nepoznala!!! To jeho zapomínání slov,... od soboty přestal používat pravou ruku, od včera i pravou nohu. Nemůže mluvit, rozumí jen částečně. Prognoza špatná, nyní se snaží zastavit postup mrtvice, za dva dny budou dělat nová vyšetření. Byla jsem teď 4 dny v práci a tak jsem neviděla, jak se horší a manžel si myslel, že je opilej. Ty výčitky svědomí, to je hnus.
Snad neva, že o píšu,tak veřejně,a le ze mě to prostě musí ven, od zítra musím zase na tři dny do práce, to bude hodně dlouhý. Budu ráda za všechny vaše zkušenosti. Jsem moc unavená, ale musím mu nějak pomoci
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Štětí, to ho neviděl ten měsíc žádný doktor? Tuším, že to nemáš jednoduché, ale ta měsíční prodleva je děsně dlouhá... Držím palečky, ať to dobře dopadne
Moje zkušenost je nevzdávat i prohrané případy (už jsem psala, že nám nedávali v nemocnici žádnou naději v září 1986) a pak hlavně CHTÍT rehabilitovat (pohyb, smysly, řeč...). Můj táta dopadl nakonec úplně parádně - sice se spoustou potíží, ale duševně je zcela zdráv a fyzicky zcela soběstačný ještě 22 let od toho průšvihu.
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Xerxí, on doktora odmítal. Nikdy v životě u žádného nebyl. Takže dnes jsem ho vlastně nechala odvézt přes jeho nevůli
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Štětinko, moc moc držím palce. Nic si nevyčítej, jak bys to mohla chytit, když jsi od rána do večera v práci?
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Štětí, nemáš si co vyčítat - zapomínání slov může být klidně alzheimer a s tím nic nenaděláš. A jestli se tatínek napil častěji, tak jak měl manžel vědět, že to zrovna není od toho.
Teď stejně nemůžeš dělat nic, tak běž klidně do práce a nenervuj se. Prognóza opravdu není dobrá, ale bude ve špitále asi dlouho a ty se budeš mít čas rozmyslet, co podniknout dál. Tak vydrž!
Re: Kamarádi moji nejlepší,
jj, taky jsem se bála alzeheimera, ale to se prý nedá v podstatě nijak léčit, tak jsem jen doufala, že to půjde i tak. Dens ráno mi ale došlo, že nehybnost ruky a nohy vypadá na mrtvici.
Je mi ho hrozně líto. celý život žije jako tramp, bez civilizace a teď jsem ho nechala zavřít do bílé, čisté postele, nedůstojně s plínou a bez jeho samoty a soběstačnosti. Mám se prý rozhodnout, zda já nebo LDN
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Ale i na tu demenci jsou dneska léky, které v řadě případů dokáží hodně pomoci. Ne vyléčit, ne zlepšit, ale zastavit nebo zpomalit. Takže ten doktor má i v těchto případech velký smysl. Vím o tom své... Rozumný doktor tě navštíví i doma...
To rozhodování ti nezávidím...
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Štětinko, spoj se s Karolínou. Ta má v této oblasti velký přehled a myslím, že ti dokáže poradit, jak dál.
Možná to bude vypadat hodně tvrdě, je to tvůj táta, ale možná by zpočátku bylo dobré nějaké zařízení, kde péči a rehabilitaci opravdu dobře umí. Máš doma dva kluky, zvěřinec, časově náročnou práci. Už teď jsi vytížená na maximum a pokud si přibereš ještě jeden "full-time job", tak se zanedlouho zhroutíš.
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Štětinko, tohle bude těžké rozhodování, ale jak říká Xerxová - nejdříve REHABILITOVAT! Bojím se, že jen některé LDN opravdu léčí. Většinou bohužel slouží jen jako odkladiště nemohoucích lidí a v některých je život lidí pravděpodobně i ukrácen, to nemluvím o důstojnosti života. Teď jsem si vzpomněla na mou babičku - už je to drahně let. No psalo o tom Dnes před několika měsíci, myslím na podzim. I když vím o případu, kdy pána již blouznícího odvezli do LDN, já už myslela, že to je konec, nakonec ho tam dostali do takové kondice, že se mohl vrátit domů. Asi opravdu závisí na zařízení. Stará se o něho jeho paní, ale má to jako celodenní i celonoční úvazek, pán alespoň dobře komunikuje, v jeho případě totiž nešlo o mrtvici, ale jiné problémy. Já ti v tomto dost dobře nemohu radit, protože pro tebe samotnou by tohle byl úvazek na 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Ať nad tím přemýšlím, jak chci, nejdůležitější je zastavit tu mrtvici a zrehabilitovat vše, co bude možné, aby byl tvůj táta tak samostatný, jak to jen bude možné. Určitě existují nějaká dobrá rehabilitační zařízení, až bude z nejhoršího venku, třeba i s příplatkem za denní pobyt. Co se týká jakéhokoli ústavu, asi ti nezbyde si nejdříve sehnat reference. Ach jo, nedokážu pomoci jinak než takovými chaotickými úvahami, ale ty jistě o tom také přemýšlíš. Držím palce, ať se tatínek brzy dostane do co nejlepší kondice.
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Pokud uvažuješ o domácí péči - nemůžeš na to zůstat sama. Musíš mít oporu v manželovi, v sestře... musí být, kdo tě nahradí, když budeš potřebovat pár dnů oddych. Malí kluci potřebují jet třeba na výlet, pod stan... a mámu potřebují mít někdy jen pro sebe. Znám lidi, kteří to zvládají i sami, ale to je obrovská služba, kterou neunese každý. Je to opravdu moc moc těžké rozhodování.
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Můj názor - pokud domů, tak NE TY, ALE CELÁ RODINA. Pokud by to mělo být na Tobě, tak určitě pomoc nějaké externí (nejlépe odborné) pečovatelky. Sama to nemůžeš s Tvým vytížením zvládnout bez toho, aby se to nevratně nepodepsalo na Tvém zdraví. Jinak souhlasím s ostatními názory, nejprve by to chtělo rehabilitaci - pokud to jde hned, tak hned, pokud ze zdravotního hlediska až po nějaké době, tak jakmile to půjde, zkrátka co nejdřív. Rehabko po mrtvici se určitě dělá. V Hrabyni (v rehabilitačním ústavu, ne ústavu sociální péče) jsem potkala nejednoho po mrtvici - nemluvícího, nechodícího, po několika týdnech chodícího s hůlkou a komunikujícího člověka, schopného se v základních věcech postarat sám o sebe. Je to sice už pár let, ale předpokládám, že medicína i v oblasti rehabilitace postupuje dopředu, nikoliv zpátky.
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Štětí, nevím jestli tu ještě jsi. Moc držím palce, ať se situace vylešpí co nejdříve
Re: Kamarádi moji nejlepší,
tak a teď jsem si přečetla co jsi psala dál. Moc na Tebe myslím.
Re: Kamarádi moji nejlepší,
Milá Štětinko, moje maminka na tom byla podobně, ale měla smůlu že se to stalo kolem vánoc a v nemocnici moc pomoci nedostala. Ani potom, když byla nemohoucí doma a sestra se o ni starala tak o nějaké rehabilitaci nebylo ani řeči. Při tom je rehabilitace opravdu to nejdůležitější, přesně jak všichni píší. Tělo má neuvěřitelnou schopnost se léčit, ale potřebuje podpořit. A jestli byl tatínek samostatný, tak bude zase chtít samostatný být a bude o to bojovat. Ta vůle hraje taky moc důležitou roli.
Jinak jsem viděla mnoho případů, kdy ochrnutí pacienti byli za pár měsíců v pořádku a nikdo by nevěřil tomu jak na tom po mozkové příhodě byli. Protože se tatínek nedostal hned do ošetření bude to asi trvat déle ale není nic ztraceno. Musíš se snažit jenom o jedno, a to aby to nevzdával.
A nedělej si výčitky, pro laika není lehké poznat o co jde. Hlavně že jsi ho nakonec do nemocnice nechala dopravit a teď jenom hlídej aby tu rehabilitaci opravdu dostal. I když všechno nerozumí, tak ho ode mne pozdravuj a řekni mu, že je nás mnoho, kdo na něho myslí a drží mu palce. Přeji ti hodně síly, budeš ji potřebovat. Moc tě objímám !!!
Tak já to taky řeknu,
že abyste věděli, kam jsem se poděla, až mě zavřou pro vraždu. Aplégr má do pátku do školy napsat desetistránkovou povídku. A že prý to napíše zítra večer ....!!! ... tak .... levou zadní .... a jestli prej se může laskavě najíst .... grrrrr ..... bzzzzz ...... (No někomu jsem si postěžovat musela, že jo!)
Re: Tak já to taky řeknu,
jooo deticky to se mi to pise, kdyz zadny nemam, co.. ale mam 3 synovce, od 12 do 19 let, a to vam je lidi antikoncepce jako vino Pamatuju si, jak jsem to prebalovala, a ono je to ted o 2 hlavy vetsi nez ja, hlas jak medved, zenit se to muze, no hruza
Btw Rputi, uz mas tedy nejaky napad na pristi Zviretnicky coursing?
A co se povidky tyce, pokud je dobry napad/motiv, 10 stranek je napsanych relativne hned
Re: Tak já to taky řeknu,
Týý jo, deset stránek. To má za trest nebo to byl úkol pro všecky? Já si tak maně představuju, jak bych to opravovala.
Rputi, aplégr to nejspíš zmákne, neboj. Nebo si aspoň zkusí, že tudy cesta nevede... (já vím, se mi to mluví, když už máme pubertu za sebou).
Re: Tak já to taky řeknu,
hele, matko, co se ti vlastně nelíbí Vždyť zítra je teprve středa, takže má vlastně spoustu času A proč by se neměla najíst - to má psát snad hladová
Re: Tak já to taky řeknu,
Podívej se Rputi, to je fakt otázka inspirace - jestli ji to chytí, tak to za noc napíše Spíš se zajímej o téma, aby ses nesložila podruhé! (A ji nevyrazili ze školy)
Re: Tak já to taky řeknu,
Jj, taky trochu pomůže správné nastavení dokumentu. Tu zvětšit o bod písmo, tam nastavit mezeru mezi odstavci A co teprve přímá řeč
Re: Tak já to taky řeknu,
No témata jsou otřesný: Škola základ života a Potrefená husa se vždycky ozve. Ale to už jsme zmákly, hlavně šlo o to, najít něco, co zažila a může více-méně popsat. Úča se nějak zfamfrněla - 10 stránek pro úplného začátečníka je až moc. To jsem žádostivá, co budou odevzdávat ti ostatní.
Uznávám, že si situaci poněkud komplikuju tím, že mám na literární projev jisté nároky a hned tak nějaký plky aplégrovi neprojdou. Nemluvě o akutním záchvatu pubertální lenory a tichého přání, že třeba by maminka mohla .... takže ani náhodou! Ale žádá si, abych u toho seděla. Zatím jsme zvládly půl stránky ......a mám toho tak akorát