10 °CDiskuse k článku
PSI: Akce schody
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
- Příspěvků: 148
- Poslední: 15.1. 2008 18:20
- Řadit dle: vláken
- času vložení
PetraK 8.1.2008 11:15
tož si říkám - kdo zaslouží pochvalu víc?
Xerxová či Kosatka? Panička za úsilí a Kosatka za statečnost v boji
. U nás naštěstí tenhhle problém nevyvstal, s Ešusovou potrhlostí to bylo spíš opačně. Když byl malý byl taky nošen, občas vzal dráhu a schody si dal sám. Když pak narostl do nenositelné velikosti, neřešil to, naopak jsem např. u ségry řešila já, aby po těch jejich díratých schodech nelítal tak, že si zláme ty svý kozí nohy. Na roštový matroš jsem ho, jak jsem psala, učila záměrně, stejně jako všechny možný jiný nemožnosti, který mě napadly, abych se vyhnula tomu, že bude stávkovat, jako kdysi Murphy. Myslím, že to u Kosatky je způsobeno tím, že se bojí, že jí to bude bolet, jako to asi v době bezvápenné bolelo a tak se tomu snaží vyhnout. Teď když zjistila, že to nebolí bude fordit nahoru a dolů, až páníci nebudou stíhat
. Je to s nimi někdy fuška, což?
YGA 8.1.2008 11:09
Moc hezké
ale já si nemyslím, že to je jen Betčin kapric - už proto, že je teď, když zjistila, že se dá po nich chodit, je nevyšlapává s přehledem, ale stále s velkou opatrností. Schody, skrz které je vidět, opravdu mohou nahánět strach (já to znám z vlastní zkušenosti a proto ji naprosto chápu). I pes může mít z něčeho strach - naše Toya zase nevleze do vody a protože to nepovažuji za důležité, tak ji nenutím. Ale je mi jasné, že kvůli Betiným fóbiím se s manželem nerozejdete od lože nadobro (ještě že rozchod od stolu kvůli Betě nehrozí - ten máte v přízemí, že ). Zkrátka, Beta se těch schodů bojí (a je jedno, že bezdůvodně) a vy ji musíte velice chválit, když se přemůže. Ona si časem zvykne a ten strach se objeví jenom semtam jako záchvěv, co pošimrá v břiše (já se bála vylézt na balkon, ale protože to byla jediná možnost, kde sušit prádlo, nic jiného nezbylo a já si museli zvyknout - těď tam chodím normálně, ale někdy, když se zahledím do dálky, mě ten strach zničehožnic přepadne - něco jako letmý průjezd strašidelným zámkem ).
Xerxová 8.1.2008 12:26
Re: Moc hezké
Já bych jí třeba uznala ty děrované schody - ale ony jí vadily jen ty doma - po děravých mostcích, roštech, schodech jinde chodila v pohodě (přeba delta Pádu...). A ty kovové schody v Českém Ráji taky nejsou pro závratníky. A ona doma stávkovala i u těch sklepních schodů - a tam není jediný důvod - jsou plné, nekloužou...
Hanča 8.1.2008 10:06
Téda, to jsou ale díraté schody!
Schválně si je, Xerxová, někdy s páníkem zkuste seběhnout po čtyřech! 
Pak teprve doceníte Betčino hrdinství. - Taky máme doma takové, ještě k tomu točité. Když jsme se přestěhovali, Alf je bez problémů vyběhl, ale dolů se bál. Klepal se jako osika a sešel až po připnutí na vodítko a nekompromisním povelu :"Jdeme!" Stejný scénář se opakoval ještě dvakrát, pak se Alf návštěv nahoře sám dobrovolně vzdal. A je to tak vzhledem k jeho artrotickým končetinám lepší.
V předchozím domečku jsme měli schody neprůhledné a po nich lítal bez problémů. Jednou nám předvedl, jakých výkonů je bulík schopen, když ho něco hodně zajímá. Měl tehdy nějaký pohybový problém, bylo radno, aby po schodech moc nechodil, a protože jsme pobývali většinou v patře, přehradili jsme přístup na schody velkým pytlem (s granulemi - moc hezky to vypadalo! ). Jenže se něco šustlo dole na zahradě, Alf se rozběhl, pytel plavně přeskočil a schody zdolal letmo asi na 3 nášlapy. Vypadalo to, že po něm dole zůstane mastnej flek a hromádka polámaných kostí, ale ustál to, myslím, že si ani nedal do čenichu. Aspoň nás to donutilo místo pytle s granulemi instalovat coby zábranu dřevěný plůtek.
Lenka 8.1.2008 10:05
Asi nejsou schody jako schody
Máme doma schody na ( zatím ) půdu, obyčejené, plné, betonové schody s jednou podestou uprostřed. Ty Míša dává bez přemýšlení. Na chalupě je pár schůdků ke dveřím, ty neřešíme. Nahoru do patra se dá jít buď po šílených spirálovitých schodech, úzká hrůza, takže to jsme ani nezkoušeli, nebo zadem po schodech z prken s mezerami...a ty nedáme. Přemlouvání, piškotky..nic, prostě jak vidí dolů, nejde. Tak taky spíme dole :-))))
tosca 8.1.2008 9:48
O.T. Doporučuji ke čtení
na hlavní stránce NP článek Dany Bočkové - Psí život - ještě horší, než jsme čekali
Hanča 8.1.2008 10:21
Re: O.T. Doporučuji ke čtení
Díky za odkaz, s autorkou se naprosto ztotožňuji. Ten pořad mě šíleně rozčílil.
PetraK 8.1.2008 12:56
Re: O.T. Doporučuji ke čtení
je tam odkaz na radu ČT - tak prosím, kdo je toho názoru, že takový hnus by se měl zrušit, hoďte ho tam pánům a paním z rady. Tohle fakt nechápu, že se může na ČT objevit
abyt 8.1.2008 14:28
Re: Re: O.T. Doporučuji ke čtení
Odesláno. I s výhružkou. Protože na žalobu to skutečně je.
P i t r ý s e k 8.1.2008 15:05
Re: Re: O.T. Doporučuji ke čtení
Pokud si vzpomínáte, na téma tohoto pořadu jsme se bavili už koncem léta.
Po bitvě je každý generál, ale po informacích, které jsem tehdy měla, jsem varovala už tehdy. Pak jsem si řekla, že napřed podívám. Bohužel, nemýlila jsem se.
Eva P. 8.1.2008 16:23
Neskutecna zhovadilost!!!!
teda tohle mi nadzvedlo mandle... preotest poslan. A jsem rada, ze to nezapadlo
tosca 8.1.2008 9:31
Hezké!
Gratuluji k úspěšné výuce předmetu "chůze po schodech". Jak je vidět, dobrý pedagog dokáže zázraky i s méně nadaným (ale snaživým) žákem
Jakub S. 8.1.2008 9:46
Teda jak je možné jen na chvilinku připustit, že tahle krásná ztřeštěná slečna
je méně nadaná - ! Takhle spoléhat na to, že si to nepřečte. Ts.
tosca 8.1.2008 9:53
Re: Teda jak je možné jen na chvilinku připustit, že tahle krásná ztřeštěná slečna
No, on ne každý tvor (člověk nebo pes) je od přírody nadaný geniálními schopnostmi. Je nás mnoho, co v různých směrech nahrazují nedostatek talentu pílí. Osobně si u lidí (i psů) hodně cením snahy. Mnohdy více, než vrozeného nadání. Když totiž někdo dojde úspěchu díky píly a snaze, víc si toho úspěchu váží, protože si uvědomuje, jak náročné je k němu dojít.
Klidně ať si to Beta přečte. Věřím, že ona to pochopí.
Xerxová 8.1.2008 15:10
Re: Re: Teda jak je možné jen na chvilinku připustit, že tahle krásná ztřeštěná slečna
Tak jsem jí to přečetla nahlas :o) Nevím, jestli to pochopila, ale vyplivla z huby velkou plyšovou dýni, že nemám číst, ale házet... A to jsme byly hodinu a půl venku.
tosca 9.1.2008 9:45
Re: Re: Re: Teda jak je možné jen na chvilinku připustit, že tahle krásná ztřeštěná slečna
Pochopila, že lidské filozofování je k ničemu. Házení a zakusování dýně je lepší zábava
Bubu 8.1.2008 8:26
Gratuluju, Xerxová...
Potřebovala bych váš pedagogický talent. Máme podobný problém - točité schody do patra. Jsou děravé, dřevěné schodnice na kovové konstrukci se subtilním zábradlím, ale pevné, nehoupou, nevržou a jsou pohodlně široké. Vždyť s mým nejdražším (dlouhý, široký a bystrozraký - skoro 2 m, pěkných 110 kg a 4 dioptrie) se míjíme bez problémů.
Labradořice Bára je jako štěnice zvládala s přehledem. Dokonce si sama hrála tak, že si nacpala plnou papulu hraček, vyběhla do půlky schodů, prostrčila mordu zábradlím, pustila hračky a tryskem seběhla dolů honem ulovit hračky. Nebo si taky "vypočítala", že když jí zmizel v terénní vlně soused, kterého pozorovala dveřmi na terasu, uvidí ho shora ze schodů (to jsem čuměla jak jelito, že jí to docvaklo).
Jenže pak se jí něco hnulo v lebeni a dost! Schody jsou nepřítel.
Přitom venku máme 3 schody, které běžně přeskakuje, nebo na ních sedává, zídka pod plotem je super podložka pod přední tlapky a je pak lepší přehled. Krásenskou rozhlednu vylezla se mnou (ona ji vyběhla a několikrát se pro mne vracela) a nahoře s tlapkama na okraji zírala do kraje. Schody v paneláku jsou taky OK. Problém jsou rošty nebo lávka z fošen. Když některá fošna chybí, jde vodou.
Je to problém, ložnici máme sice dole a nahoře je jen juniorův pokoj, pracovna mého nejdražšího i moje, ale nerada ji nechávám dole samotnou, když jsme nahoře. Nošení nepomáhá, když ji junior vynese, zůstane jako placka u schodů a smutně zírá. Pak si dodá odvahy a seběhne dolů. A tam chodí sem a tam a pokňukává. Pak uraženě zaleze na křeslo a podřimuje. Přitom jedním okem sleduje, jestli už někdo po schodech neschází za ní.
LFSHA 8.1.2008 9:41
Re: Gratuluju, Xerxová...
Tak jste mě vystrašily. Co když přijdeme někam, kde jsou schody? Doma žádné nemáme (když nepočítáme ten 5 cm schůdek venku přede dveřmi) a tím pádem cvičit není kde.
Jinak jsem konečně nahrála ty fotky.
Bubu 8.1.2008 10:30
Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
A co třeba vlak?
S Bárou jsem jela vlakem jednou a naštěstí jsem s sebou měla i juniora, jinak by prostě nenastoupila. Junior musel naši pápěrku (35kg) naložit do rychlíku a zase vyložit. Bála se i seskočit. Ostatní cestující z toho měli bžundu, jak junior (190cm a 70kg) bere do náruče kňučící černou psici a vysazuje ji na schůdky do rychlíku, kde se ona okamžitě začíná tvářit důležitě a přísně.
Ani potom ve vlaku nebyl problém, lehla si k nohám, k průvodčímu si přičuchla a olízla mu ruku a jinak hlasitě chrápala.
Pak jsme zase došli ke schůdkům a stačil jeden pohled ven a z neohrožené hlídačky se stala kňourající troska a junior ji musel opět popadnout do náruče a snést na péron.
Prostě jak je vidět skrz, tak je to nepřekonatelná překážka. Ale přišlo to na ni až cca ve 2 letech. Do té doby pohoda.
PetraK 8.1.2008 11:24
Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Vzala bych to přes ten žvanec, jak jsem psala. Přes nějaký mooc lákavý žvanec. Syrovém masíčko třeba, hezky pomaličku na vodítko, mávat návnadou před čumesem a jdeme, klídek, pohoda, nechlácholit, nekárat. Nic, prostě jde se a nic se neděje. Nahoře či dole oslavné tance, pochvala ve vysokém Cé a servírování žvance. Zkusila bych se normálně - pokud máte nádraží někde v dosahu - domluvt s nádražáky, zda byste to mohli prubnout u vlaku, který právě dojel a končí či tam bude chvilku stát, abyste byli v klidu -nádražáci budou mít vtipné divadlo zdarma a tutově to povolí. Mě takhle povolili nastupování do tramvaje na konečné
Bubu 8.1.2008 12:41
Re: Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Dík za rady, ale mlsotu a až pověstnou labradoří žravost jsme zkoušeli. Čumák se táhl přes 5 schodů, ale packy vrostly do podlahy před prvním. Zkoušeli jsme i oblíbenou hračku, míček, plyšáka, přetahovadlo - Bára zakousnutá do pentagonu, postupně tažena ke schodům, že by si třeba nevšimla... a u prvního schodu "pliv! si to nechej', tam já nejdu".
Nebo i honičku, lítá sem a tam, ale jak vyběhneme na schody, packy zase vrostou do podlahy a "kňou kňou, to není žádná hra, když za tebou nemůžu".
A k tomu nádraží - zkusím, u nás je nádraží (a dokonce konečná), kde jezdí jen motoráky a to by nemusel být velký problém. Jako první iterace by to mohlo fungovat.
PetraK 8.1.2008 15:09
Re: Re: Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Tak držím palce, ať to vyjde. U těch pamlsků chce to něco echtovního, co třebas jinak normálně nedostává a nebo je to mooc voňavý. Co třebas smrdící sýr? Nebo syrový masíčko - třeba kuřecí krky, to nejde hned tak uhamtnout, to si musí ukousnout.
Jakub S. 8.1.2008 16:55
No vono si to ochočuje dokonce ajznboňáky!
A zkóšijó to v šalině - ! Tož to je levingston, sajtno... tak eště v etadle ste to eště neprubovali.
Xerxová 8.1.2008 10:38
Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Opravdu teď Anežku ber všude možně - do města, na nádražní schody, mezi hodně lidí ... uč jí nebát se lidí, dětí, sáněk, cizích psů (občas nech doma Filipa a vezmi jen ji - a pak mu to vynahraď) Spoustu věcí ji musíš naučit, dokud je malá. Mamutíci potřebují dokonalou socializaci a Cane Corso není výjimkou. Držím palce, ať je z ní pohodová sebevědomá holka - ale k tomu jí musíš moc moc pomoci
LFSHA 8.1.2008 10:49
Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Nádražní schody? To bych psychicky zkolabovala dřív, než bychom se tam dostaly. Autem se tam zaject nedá a MHD? Jen na Bory je to půl hodiny, z Bor na nádraží tramvají s přestupem, pak se muset nějak vymotat z podchodu a všude spousta lidí. Brrr. Já trpím mezi větším množstvím lidí i normálně, natož s malým štěnětem, o které mám strach, aby jí neušlapali.
PetraK 8.1.2008 11:20
Re: Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Neboj, Anežku hoď do tašky - teď to ještě půjde - snad?? - a vyraž do terénu. Měla by se opravdu seznámit se vším, co jednou může potkat. A schodů je všude plno. Ty roštové schody jsem třebas trénovala u nás na sídlišti, kde je takhle pořešený zadní vchod do jakési budovy - snad garáží, nevím. Jsou jen tři a tak jsme začali tam. Flákota do ruky a jdeme. Hezky pomalinku nahoru, dolů, nahoru... během cesty se svačí.. a tak. zafungovalo to i na hejno ridgebacků na té Mikulášské - za masíčko pochodovali a skákali na rošty jedna báseň
LFSHA 8.1.2008 11:57
Re: Re: Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Anežka má 15 kg, na delší nošení to není. Jen na autobus to mám 10 minut nepříjemným terénem (momentálně jako zrcadlo). A u nás na vsi, kde převažují přízemní baráčky bez sklepa (podzemní voda), bych schody získala jen zazvoněním u některého z těch mála patrových domků, podotýkám u úplně cizích lidí, a požádala je, jestli u nich můžu trénovat chození po schodech. Ne, my to budeme řešit na výletě u Riji, tam schody jsou a Anežka to bude moct odkoukat od Filipa.
A Anežka se bude víc potkávat s tím, co je v lese a na polích, než s městem. Už proto, že já do města chodím jen do práce a na nákupy, na co nejkratší dobu a tam Anežku brát nebudu.
Xerxová 8.1.2008 12:20
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Gratuluju, Xerxová...
Věř mi, že co do roku života zvládnete, z toho bude celý život čerpat. Nejde o schody, výtahy, jde i v důvěru v tebe. Zjistí, že ti může věřit a že strach nemusí mít. A to se hodí třeba i na vetrině. Na výstavách a bonitacích jsou hrozně hendikepovaní pejsci, kteří nikdy nevytáhli paty ze svého rajónu. často mají panický strach a ten často řeší i agresí... Pozor na to!!
Máte-li jakékoliv připomínky či dotazy ke článku, neváhejte se obrátit na naši adresu
