Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Nádherné fotky, nádherné povídání, hlavně to vzpomínkové. Díky za celý fotorok. Doufám, že bude pokračování. Moc jsem si to užila. Požehnaný celý rok 2022.
Milá Ygo, moc Ti děkuju za seriál fotografií a vyprávění, dělal mi celý rok radost. A moc se těším, že budeš pokračovat.
Že neuhodneš, co mě právě teď napadlo? Měla bys shromáždit všechna svá vzpomínání do jednoho uzlíčku - pro Terku, pochopitelně. A kdyby Ti náhodou zbyla jedna volná kopie, ruku bych Ti za ni políbila.
I já velmi děkuji za počtení a pokoukání a ta Vaví myšlenka , ta je geniální.
Nooo Vavísku - o ten uzlíček už prosí obě sestřičky, uvidím, co s tím udělám.
Já Ti věřím, že to nějak chytře vymyslíš. Bylo by opravdu škoda, kdyby takové kouzelné a kouzelně psané vzpomínky zapadly. Jsou nesmírně cenné a uvidíš, že to bude rodinný poklad a ten nejlepší třeba vánoční dárek, když je svážeš do úhledného uzlíčku. <3 Moc ráda si Tvé vzpomínky koupím - nebo vydražím.
YGO, fotky jsem prohlížela už včera večer. Nostalgická tečka je jako vždy kouzelná. Mamka se jistě dívá a je velmi spokojená, jak krásně ta její třetí děvčička vzpomíná....⁰
Doufám, že se mamka s taťkou dívají a jsou spokojeni se svými ratolestmi. Konec konců - jsme pořád spolu propojeni.
Páni, ten fotorok tak rychle utekl! A zase byl úplně jiný než kterýkoliv předchůdce, jedinečný i díky nostalgickým tečkám a ohromně zábavný. Já pevně doufám, Ygo, že se tu občas nějaký ten příběh z rodinné klenotnice objeví. Jo a pokud jde o vzhled novorozeňat, můj mladší synek měl novorozeneckou žloutenku a pár dní vypadal jako nefalšovaný Asiat.
Jsem zvědavá, kdo bude fotit letošní rok, moc se na to těším.
Náhodou, děti se žloutenkou jsou moc krásné... takové opálené
No, my jsme součástí Slovácka, takže to nářečí je hodně podobné tomu, jakým mluvili stařeček Pagáč (i když to byl jiný region - okolí Uherského Hradiště, kdežto my jsem Hanáčtí Slováci). A co si budeme povídat - ono to na tech dědinách vypadalo všude stejně
No, já jako Pražák v tom nářečí nevidím moc rozdílu. To bych tam u vás musela chvilku pobývat. Ale i tak je to super, Ygo! :)
Díky za krásné fotky a úžasné povídání, těším se na další příběhy, je to takové pohlazení na duši...
Šmánkote Ygo, chechtám se jak blázen a ještě mi zaskočila mandle,kterou žmoulám svým kvalitním chrupem. Jsem se málem " La Scalla" jak Pretty Women v opeře. :-)) Hlavně, že jste přežily, to znám dobře. Mánička musela být úžasná a Danuška jasně taky, no a Yguška se taky pěkně vyvrbila. Dobře,že Tě máme! Já Tě tak ráda čtu! A ty fotky, všechny! Tolik mi to připomíná vlastní dětství,kdy bydlení na okraji maloměsta bylo jak na dědině. Óóó, ta volnost rovnost, bratrství, sesterství! Stala jsem se téměř součástí děvčiček, na chvílu mi milou. Ygo díky, dnes jsem se probírala hodně dlouho tak nějak nostalgicky,no ty jsi mne probrala teda pořádně!
Tak já ti Jenny slibuju, že děvčičkám není konec, protože pak jsem se narodila já a taťka si začal připadat jak v pohádce, kde král měl tré dcer... akorát že u nás Maruška byla nejstarší . A že se děly věci... myslím, že ještě aspoň jednou se tam namontují aj stařeček. A jsem ráda, že jsem ti pozvedla náladu
Budu se moc těšit a taky na staříčka, tady jsem štěstí neměla, nezažila jsem ani jednoho. Přeslicový zemřel,když měla mamka 1rok a mečový odešel taky brzo s podlomeným zdravím z I.sv. války,kde musel narukovat jako lékař ze vsetínské nemocnice.
No jistě, že se všechny tři sestry pěkně vyvrbily, však jsou taky z Vrbice!
Ygo, mohla bych tvoje vyprávění a vzpomínky číst pořád. A že tvoje fotky jsou suprové, to už jsem ti párkrát řekla. Moc se mi líbí ten rybník a zvonička pro Ježíška je kouzelná.
Doufám taky, že tvému vyprávění ještě není konec.
Zvoničku jsem vyfotila dík šťastné náhodě - zrovna v den, kdy z nebe padaly vloky jak dětské dlaně, jsem cosi urgentně musela vyřídit na úřadě v Pavlovicích. Sice jsem nepochodila, ale udělala jsem docela hezké fotky
Tož, děvčico, eště těch několik příběhů z rodinného klenotnictví, prosím! Třeba jako nostalgické tečky kvartální
Uvidíme... popřehrabuju se v pokladnici a snááááď aj něco vydoluju. Tak mne napadá, že jsem ještě nepsala o klucích z Podivína (bratranci a sestřenice) ani o taťkově vojně...
Těžko v naší úzké rodině být genderově spravedlivá, když kluci se začali rodit až v třetí generaci - tak ještě že máme i nějaké ty bratrance.
Měli jste i na jihu Jižní Moravy hodně pestrý prosinec, jen co je pravda. Jsem moc vděčná za tyto fotodeníky, ráda zkoumám, jaké je kde počasí, co zrovna roste a kvete, jestli měli sníh...
Ygo, moc děkuju za tvůj Fotorok, zajímavý, byla to potěcha oka, a navíc jsi přidala rodinné vzpomínky - umíš vyprávět s vtipem, navíc to nářečí... To moravské "ná" mi funkčně připadá jako anglické "well" A díky tobě jsem si vzpomněla, že i já jsem říkala "střešně". Máš pochvalu před nastoupenou jednotkou a ještě jednou moc děkuju.
A pro ostatní (já už to vím): s Ygou už jsme domluvené. Díky Fotoroku vyplavaly další vzpomínky, které už čekají ve frontě, až je Yga sepíše
A děkuji za krásné přání, Ygo.
I já ráda srovnávám, jak je u nás a jak je jinde - často mne překvapuje, že třebas v Praze často kvetou kytičky spíš jak u nás, zatímco v Benešově ještě neví o světě.
Jinak slovo střešně měla ráda Beda a vždy upozorňovala na své moravské kořeny .
Krásné povídání a krásné fotky. Jazyk jižní Moravy má starosvětský nádech. Teď už díky televizi nářečí mizí. Ale u vás se tradice drží. A Mánička byla pěkné číslo, ostatně Danuška taky. Tys přišla po nich? Jak dlouho?
Že novorozenci nejsou ta krásná miminka z obrázků vím už od studií. Manžel mě rozesmál, když poprvé viděl dceru a překvapeně pronesl: ona není tak ošklivá!