Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Hani, cokoliv napíšeš, je fascinující.
A v každé větě (no - skoro) podněty k dalšímu přemýšlení a úvaze. Dojit kozu - no myslím, že to tady budeš jediná!
Jdeme Radějovem v létě od zastávky k chatové stráni, najednou se Tomík (7 let tehdy) zastaví a uchvácené hledí kamsi bokem - jako by viděl sedm trpaslíků: podíváme se - tam byla uvázaná pěkná rohatá kozenka, žvýkala chudou trávu, dlouhý špinavý vous - A Tomík: Ko - zza...! Konečně vidím živou kozu! Mami!! - Jak se mění cítění toho, co je exotické. Tohle si musím pamatovat, řekl jsem si přikován kouzlem okamžiku. Pamatuju. Každá krásná chvíle bleskově přejde a je pryč. Musí zůstat v paměti.
Re: Hani, cokoliv napíšeš, je fascinující.
Néni - taky mě učili dojit kozu - akorát že mě to nešlo - já to mlíko dójila spíš do vemena než ven. Když mamka viděla, jak tu chuderu mučím, tož mě odehnala málem s prutem v ruce - a to už jsem byla vdaná!!! To není lehká práce, ač se to zdá jak idyla od Alše - ale jak z toho bolí ruky!
O tom kroji - taky jsem přemýšlela, že by nebylo špatné něco napsat - ale až po Hodech, aby se dalo dokumentovat na fotkách - takže až po létě (jestli na to nezapomenu - to já často).
Dojení v ů b e c není lehká práce.
Moje zlatá hanácká tetička v Čelechovicích, rodem ze Studence, Bůh ji tady ještě dlouho uchovej, byla dojičkou v kravínu celý život. Denně vstávat v půli noci atd. - svaly a žíly na rukou i nohou, radši nevidět - po návratu domů od úsvitu zase - no jak hospodyně na vesnici, no. Vychovali krásně tři děti a to družstvo (strýček agronom) dostalo Řád práce. A kdykoliv tam přijedu, pusu hanácky od ucha k uchu, pohostí, sotva chodí... je tam už tři roky sama, na statku mého praděda, kde je na dvoře vytesáno 1868... svaté venkovské ženské. Už zas na to nevidím.
Tak mě
okouzlil Tvůj jazyk, milá YGO, že jsem ani nevnímala napoprvé, co čtu za recepty ... dokonce ani napodruhé ne ... a teprve napotřetí jsem dostala chuť skoro na všechno!
Píšeš úžasně - nechceš se s námi podělit ještě naopak o nějaká sváteční či posvícenská jídla? Prosím, prosím!
Re: Tak mě
Tak to já se s žádostí taky připojuju; celý článek byl moc pěkný.
Re: Re: Tak mě
Tak vám moc děkuju - to víte, že jsem ráda, že se to trošku líbí. Teď nosím v hlavě něco jiného - už to má název "Finty Fň fikané fousaté fenky" - to by bylo, jenom domyslet to další . A taky furt přemýšlím nad místními netopýry, ale pořád se nemůžu dobrat toho, o jaký druh se jedná - tož to bude asi nadlouho .
Finta Fň! - vykřikli jsme najednou na počátku puberty a něco provedli, vyskočili nebo jenom tak.
Holkám se to líbilo, a co by kluk neudělal pro dívčí smích. Říkají to eště dnešní puberťáci, kdo je chováte?
Re: Re: Re: Tak mě
No jasňačka, milá YGO, napiš těch 5F, taky sváteční jídla a navrch dej netopejry, jen piš, piš, piš! (piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet miliónů ...)
Re: Tak mě
Já se taky přilípnu, je to kouzelný na čtení ...Až se to všecko uvařilo, tak se to pak snědlo. a tyhle jídla mám strašně moc ráda, taky jsem na nich vyrostla.
Určitě zas napiš
Postní jídla,
ale sakra vydatná!Jsou to samé mňamky,mňamózní je i to nářečí.Ygo,moc hezky jsi to napsala - určitě udělám dnes něco z bramborového těsta.
Kuthan?
To je nejspíš z Glutpfanne = pánev, pánvička. Glut je žár. Pfanne samotné ale nemá jednoznačný význam - může to být aji pekáč. Pěkné české slovo - pánvička, a pěkně germánské - Pfanne, nicht wahr? Tak poslyšte: je to z latinského patina a to je z řeckého patiné - mísa, pánev - ale taky ž u f á n e k . A to vám neřeknu, co to je, čížečci, ptáčci maličcí - hádejte sami... Ite, missa est. Už je po kázání, sláva - ide sa do hospody, chlapi. Šak pan falář tam dondú také, tož co. Tož nic.
Re: Re: Kuthan?
Znam jako šufáánek.Ale puvod bude asi zahadnejsi, nez se domnivam, tak nas Jakube nenapinej.Ja uz badala na internetu, proc Svycari rikaji meringue. Na prvni pohled pro mne slovo z franiny, ale kdepak. .Podle Meiringen, kanton Bern, a dobrotu si vymyslel v 17. stoleti tamni cukrar, dle jmena, puvodem Ital. Z Glutpfanne - jasne, uz se davno nepouziva, ale kuthan "zije" dal.
Re: Kuthan?
Babička říkala nás šufánek. A je to naběračka. Jinak též sběračka, žbiračka. Fort totéž. Taková ta misečka (to zas říká ostravská tchýně) na topůrku.
A já měla v Praze ve škole p.prof. Kuthana. Neučil vaření, ale organickou chemii a byl to rybář.
Re: Re: Kuthan?
Do jazykového koutku ještě další věc: stupeň na žebříku. Dědeček říkal "příčle" a jinak obecně u nás "šprušle". Ovšem tady v okolí jsem se setkala i s termínem "sprusle" , "šprusle" i "šprucle".
Re: Re: Re: Kuthan?
"příčle" - zni hezky, tak starocesky, my byli doma tak chudi, ze jsme ani zebrik nemeli, lezli jsme po zidli, tak lidove nevim.
Re: Re: Re: Kuthan?
Hlasim, ze na Hane sprusle (oboji "s" s hackem). Pouziva se taky treba na tyce na detske postylce.
Šprušla, ano -
na Hané vč. Brněnska, na Valachoch aji Slovákoch.
Byli jsme tak chudí, že jsme ani žebřík neměli - to je krásné! Jak z Jirky Grossmana, Leacocka, Achille Gregora, Vyskočila...
Re: Re: Re: Kuthan?
Dalsi do jazykoveho koutku. Jak daleko je po MOrave pouzivano, ci obmenovano slovo skridla (zkridla)? (To "r" je s hackem.) Nebudu napinat - je to poklicka na hrnec, kastrol.
Re: Re: Re: Re: Kuthan?
Jak daleko nevím - u nás dycinky křidylka, ovšem na střeše to je zasej křidlica - myslím, že tento terminus technicus tu už svého času byl . Na žebřu (ale aj na postýlce) máme taky šprušle - jednotné číslo šprušla.
A ještě k pekáči - ve vedlejší dědině se zase říká brutvan.
Re: Re: Re: Re: Kuthan?
Skřídlu jsem zaznamenala u Spolužačky z Bolatic (Opavsko), u nás klasicky poklička.
Re: Re: Kuthan?
A pan profesor Kuthan, chemik a rybář, bydlí v domě o patro výš než moje maminka. Svět je malý!
Re: Re: Re: Kuthan?
taky přispěju slovíčky neznámými:
ve Štítné nad Vláří říkají králíkům kotrny, švestkám trnky a třešním střešně ...
Kamarádko, střešně a trnky je obecné po celé východní a jižní Moravě. Střešně - svedla s t ř e c h a ?
Kotrny - teoreticky to vím, ale to je velice záhadná úzce lokální věc, kterou neobjasní ani uherská hranice za humnama (doslova).
A když tu mluvíte o trnkách, jak nádherně zjara vytvářejí bílé hráze do nekonečna po všeckých hrbech - musíte říct t r n e č k y . Hráza - křovím a/nebo křivým stromovím porostlá mez - hranice pozemku v kopci. Většinu tohoto ale zná, kdo četl Sekyru a vůbec Ludvu Vaculíka.
Křidla, skřidla, křidlica: na V Moravě to všecko zároveň. ALE místo břidlice (na krytinu) jedině břidla, někdy nesprávným souzněním křidla.
Re: Re: Re: Kuthan?
No prosím: Vlk se zmíní - a už v síni. Znáte? Slovácké nebo obecně moravské.
Pěry
Kdo umí vařit pěry, naša teta, ona dává kus trnek doprostředka - už se na ně chystám jak dlúho, ale na dnešek mám společenskou objednávku na čočku. Jo, YGO, co vlastně dává maminka do polívky, TEN petržel, TU petržel nebo TO petrželí??
Na východní Moravě je všude sklon přechylovat leccos, např. petržel, do mužského rodu.
Ale paralelně aji Gde si s tú čerstvú petrželú, Sceš do téj polévky petrželí? Přelévavé, přeludné, nezachytitelné, proměnlivé jak obraz na vodě potoka - to jsou slova, to je jazyk obyčejných, po pokolení ve své dědině žijících lidí. Průběžné změny v čase i místně... Původní. Co to je původní?
Re: Na východní Moravě je všude sklon přechylovat leccos, např. petržel, do mužského rodu.
mě právě zajímá, jak jsou si ta naše rodná místa jazykově zároveň blízká i vzdálená. Obě s YGOU třeba používáme při pečení pírko, ale YGA pracuje na valadle, já na válku nebo na desce