Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Čerstvý natrhaný rybíz = exotika?
Jakube, ani nevíš, jak moc. Rybíz, angrešt - na balkoně mi to nevyroste, tržnice v Praze prakticky vyhubili...
Ale jó.
Na balkoně vyroste. Já mám jeden v míse a jeden velký v bedně s hlínou, je plný krásně zralých rudých střapečků. Už je to vidět aji z okna kuchyně, už týden co chvíla prostě du a jeden si urvu a přecedím přes zuby.
Re: Ale jó.
víš, máme balkon na jihozápad a ten žár vydržej jen netřesky a rostliny jim nápadně podobný. Nějak si tam ten rybíz neumím představit.
Šufánek, žufánek:
z Schöpflöffel - "nabírací lžíce", že. Ale zednická lžíce, prostě k e l n a , je samozřejmě Kelle. A zednická naběračka na maltu - kurník, prostě f a n k a - je pochopitelně Pfanne. Tož tak, děvčice. A víte vůbec, co je kantka?
Re: Šufánek, žufánek:
zeď, ale jaká a proč, to nevím. Šak sem nebyla nikdy zedničkú
Re: Re: Šufánek, žufánek:
oddělovací zeď na půl tihle, nenosná, pěkně nám ji doma zbourali, když při přestavbě sletěl celej strop v koupelně mezi třetím a čtvrýtm patrem, chicht:
Bože, vy už roupama nevíte co by!
Copa by na to překladač?! No: Mein Gott, Sie wissen nicht mehr durch die Madenwürme was wenn!
Ve skutečnosti mají-li Germáni roupy, píchá je oves. Tož tak. Jestli vás tím věčným poučování irituju, klidně mě pošlete k supovi. Nikoli k šípku - to by je napadl hned akorát pan dvorní rada von Goethe s Roeslein rot. Riesling rot by terazky byl teda dobrý, to by bodlo... Nejni, no. Mám si otevřít pistoli za devět stovek?
Re: Bože, vy už roupama nevíte co by!
Jakube, akorát došel domů synek z Prague Food Festival.
Re: Re: Bože, vy už roupama nevíte co by!
No a kde je referát, jak a čím se tam nakrmil, napojil, za kolik - no?
Tí Pražáci - aby sa nažhráli, mosijú si urobit jakýsi festyvál. To my tu možem mět každý deň. A tož přejme ím teho, sú to koneckonců také ludé...
Re: Re: Re: Bože, vy už roupama nevíte co by!
jó, prej všecko bude, ty moje dušičko čistá moravská
Re: Bože, vy už roupama nevíte co by!
Jasně - otevři! Ať tě to taky něco stojí ! A na zdraví.
Re: Šufánek, žufánek:
Taky šufan = šoufek, to je taková o dost větší naběračka, kterou můj dědeček používal k vybírání žumpy
Renčín:
- Šoufek. T o t o je šoufek. Já nevím, co vás na té vysoké učí. - Toto?!
Apropó - teda: apropes -
mě čeká věrný šoufek na chatě pořád, koho jiného. A zítra asi se zase na chvílu dočká. A já jsem se ho dočkal aji tady - to nemuselo být, dámy...
Re: Apropó - teda: apropes -
To jsou ty jazykové spletitosti a zajímavosti, milý Jakube Taky jsem to neměla ráda.
Milá Ygo, máš výborné nápady
(choď venčit častěj! ). Připomněla jsem si jídla, která jsem nejedla už hezkou řádku let. Třeba škubánky s makem, ty dělávala babička. Těsto na ně muselo být lehounké, nadýchané a babička je šťouchala v kastrólu vařekou, sedíc přitom na zemi. Maminka zase dělala bramborové šišky, ne vařené, ale smažené. Podávaly se s uzeninou a špenátem, výborné byly i studené, jenže zbyly málokdy. Ani jedny, ani druhé jsem se nenaučila dělat a nikdy jsem to nezkoušela. Ale z fleku bych si je dala!
Re: Jasně, nadýchané těsto -
možná proto, aby se mohla pořádně opřít při míchání a kastrol jí nespadl na zem
Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Jak říkáš, MaRi - babička na té zemi seděla opřená o zeď, aby mohla vší silou šťouchat bramborovou hmotu a přitom neriskovala, že jí kastrol vyklouzne. Takové její know-how u přípravy škubánků.
Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Pchá - to nic néni, maminka mojí kamarádky na zemi naklepávala řízky - nikdy jsem nepochopila, proč to nedělá na stole - jenom si to představte - tetička v sukňách v hlubokém předklonu (že jí trčely enom ty nabírané sukně) tluče na zemi (tedy na prkýnku) řízky - pohled pro bohy.
P.s.: tetička v sukňách = starší paní v pracovním kroji. Za mého dětství a dospívání jej nosily většina starších žen (předválečné ročníky).
Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
teda když jseš v tom vysvětlování, tak bys mohla plynule pokračovat, jak takovej pracovní kroj vypadal
Re: Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Tož - tetička měly na sobě: bobarďáky, pančochy, košelku, lajbl, kacabaju, sukně (spodnička + vrchní), zástěru a šátek. V zimě vysoký teplý boty filčáky (za mě už spíš důchodky nebo valašky) v létě nízký boty filčáky (nebo takový nízky důchodky na jeden knoflíček). V zimě eště vlňák. Už je to jasné ? A nechtěj, abych popisovala sváteční kroj, co nosily děvčice - teho je teprú moc.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Teď už ti tvoji Pražané rozumějí!
No - ! A Yva se+ konečně může shodnout s Amadeem!
Ono je to těžké - nejhůř si rozumí lidi jednoho jazyka...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Milá YGA, jednak chválím mlsůtky, sliny se mi sbíhají. A co takhle nějaký rozhledník o krojích, když to máš z první ruky? To by byl moc pěkný článek, prosím Moje babička nosila maximálně dederonovu zástěru, teda takové ty propínací šaty divokých barev (jiné barvy než divoké nebyly k mání)
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Ech, mělo být dederonovou, ale překlep to není špatný
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Teda ten dederon - to byla vec. Kdyz jsem byla naposledy v CR, tak jsme se s mamou probiraly jednou skrini ve sklepe a taky jsme prisly na takovou dederonovou zasteru carovnych barev. Vim, ze byla nosena strasne dlouho, ale v te skrini vypadala primo panensky - jako nova. Mama rikala - podivej na tu bestyju, je to stary a hnusny, ale furt je to zachovaly - no mozu to vyhodit? Ale vyhodily jsme - jenze to bude nekde v odpadu tisice let, ono to nikdy nezetli.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jasně, nadýchané těsto -
Dobry. K takove jedne starsi teticce jsem jako decko jezdila na prazdniny do Veseli n. Moravou - ona to teda nebyla teta, ale to je jedno. Bylo to tam fajn, meli hospodarstvi a teta Malka se prepravila do kroja (tzn., ze zamlada nebyla okrojovana, ac byla ze Vnorov, ale az se vdala, tak se prepravila.) Lidi, to bylo vrstev obleceni A meli pokoj, kde byla pec a na peci jsem mela ustlano. A naucila jsem se u nich dojit kozu
Hani, cokoliv napíšeš, je fascinující.
A v každé větě (no - skoro) podněty k dalšímu přemýšlení a úvaze. Dojit kozu - no myslím, že to tady budeš jediná!
Jdeme Radějovem v létě od zastávky k chatové stráni, najednou se Tomík (7 let tehdy) zastaví a uchvácené hledí kamsi bokem - jako by viděl sedm trpaslíků: podíváme se - tam byla uvázaná pěkná rohatá kozenka, žvýkala chudou trávu, dlouhý špinavý vous - A Tomík: Ko - zza...! Konečně vidím živou kozu! Mami!! - Jak se mění cítění toho, co je exotické. Tohle si musím pamatovat, řekl jsem si přikován kouzlem okamžiku. Pamatuju. Každá krásná chvíle bleskově přejde a je pryč. Musí zůstat v paměti.