Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
A mně to slovo, pokud jde o původ, vrtá v hlavě už léta.
Může mě někdo aspoň naznačit, odkud, z čeho, ze kdy pochází? Ale nechci slyšet My nesmíme ani naznačovat!
U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
- vás možná zaujme můj výlev, resp. "diskuse".
Re: U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
podívám se později, Jakoubku
Re: U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
díval jsem se, tak jiný pohled: Současná pedagogika klade do popředí tzv. kompetence. "Jazykozpytci" nemusím objasňovat celý rozsah poněkud podivného významu tohoto slova, zůstaňme u jediného.Samozřejmě, školství bude-až na vzácné výjimky- vždy 100 let za opicema-jen málokde se budou učit dnešní, nové poznatky. Tou nejdůležitější kompetencí je naučit shánět si nové poznatky, pídit se po nich a podle konkr. možností je využívat-i přes to, že třeba nejsou u chlebodárce zrovna vyžadovány. Dřív se tomu říkalo nevznešeně : Naučit se učit- celý život-a to, co znám také požívat. "Furt, jak starej Hurt"! Ono to platí nejen pro VŠ, ale pro všechny. Tak by- podle mne-měl vypadat přístup a vztah učitele a žáka na všech úrovních (tím více mezi rodiči a dětmi).Samozřejmě, nedílnou součástí je předat základní míru poznatků a dovedností a hlavně- vzbudit zájem o svůj další rozvoj.Přetrvávající deformace má své kořeny v třídní nivelizaci hodnocení dříve, dnes v nevhodném rozvrstvení hodnocení(nejen finančním) jedn. profesí.Život si to stejně srovná.Schopní vyniknou,ti druzí se vrhnou do státní správy, nebo do politiky. Ti všeho schopní- samozřejmě. Ještě bych přidal jednu kompetenci. Kvalifikovaný profík by jí měl mít: Schopnost předávat svoje poznatky, vědomosti i dovednosti další generaci. Přitom nemusí zrovna stát za katedrou. To je na př. šikovný automechanik, doslova v dobrém peskující mlaďochy. Zajímavé, že vzpomínáme právě na tyto typy: "Byl děsnej, ale nejvíc mi dal!" Jenže, lehkoživka zůstane lehkoživkou,i se spoustou diplomů z VŠ. Bylo, jest a bude! Howgh!(jak pravil VIL).
Moudré, přesné, ze zkušenosti, jako vždy.
Howgh, howgh, howgh! (VIL) (Nebo Akéla - ?)
Re: U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
Kadlusi, dovolím si souhlasit - ale pořád mi z toho vychází, že dobrý pedagog (=ten, kdo nejvíc naučí a vzbudí zájem o obor) se musí se svými znalostmi vnucovat. "Byl děsnej, ale nejvíc mi dal!" Více nebo méně obmyslně, ale vnucovat. A to vždycky stojí poměrně dost lidského sádla - v tomto případě kantorova. Jádrem pudla je podle mne to, co jste označil jako "vzbudit zájem o svůj vlastní další rozvoj". To mi totiž přijde stále obtížnější. Vzbudit zájem o přednášku nebo o obor je ve srovnání s tím docela havaj... Bohužel se stále setkávám s lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že získáním kvalifikace (jakékoliv) jejich studijní úsilí končí. A pak se diví, jak nevlídný je k nim trh práce. A mám pocit, že jich přibývá - a nejen v generaci čerstvých absolventů.
Re: U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
Jakube, v době tvých studií učitelé na FF neseděli a nečetli svoje skripta jednotvárným hlasem po celou dobu přednášky? Tak v mé době ano. Říkali jsme jim "uspávači hadů". Někteří tak provozovali i cvičení, aby se nenadřeli. Nebo v roce 1990 nám zadali referáty z knih, které vyšly v 68Publishers a sehnat se prostě nedaly, což je nezajímalo. To člověku dost zchladilo nadšení, víš?
Re: U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
Vždyť to říkám, Matyldo - dost se nevnucovali A to pak je jednoznačně chyba v učiteli. Nelze se nadchnout pro něco, co ani nedokážu (objektivně) sehnat. Ti naši na PřF UK Praha se většinou vnucovali a dokázali nás přesvědčit, že biologie je zajímavý obor. Těch pár uspavačů hadů se pak dalo přežít...
Re: U článku o dnešním modech chování studentů na VŠ nahoře na NP
Máte oba samozřejmě pravdu. Ale já mluvím o kunsthistorii a prehistorii a tak...
Chudinkové kosourci a Anka
Vona je, koukám, pěkná megera. Týrá božátka kosourky a čubinku hladem. A když se jí snaží naznačit, že mají nesnesitelný hlad, tak po nich hází polštář a nebo jim šeredně nadává do černé žebroty. No, to je domácnost. Škandál! Taková nekázeň. Jestli by se to nemělo hlásit?!
Ale nic si z toho nedělej, taky jsem chrtka-chrtice, co si sama žere a nedá a nedá. Zrovna včera jsem si mlsně opekla kus vinné klobásy (já ji tuze ráda a mí chlapi ohrnují pysk) a kocouři i čuba mi dřepěli u nohou, lebzu vyvrácenou (kocouři, Bára hlavu moc vyvracet nemusí), tlamku pootevřenou a slintali a slintali. Nevydržela jsem. Rozdělila jsem se. Je to nevýchovné, nezdravé, jsem nedůsledná a ještě jim nadávám do somráků. Že se nestydím.
Re: Ale občas je dobré a morální dát něco somrákům...
Aha, takže jsem vlastně udělala dobrý skutek. A měla bych jim být vděčná, že mi to umožňují. Tak to jó.
Hlavně to neříkej mé smečce.
Re: Ale občas je dobré a morální dát něco somrákům...
Lepší je to, co se tu řešilo tuším včera - nabídnout somrákům práci
Re: Ale občas je dobré a morální dát něco somrákům...
Ale naši plyšáci pracují pilně: hlídají postel i balkón a luxují jedné svinstvo na koberci.
Re: Ale občas je dobré a morální dát něco somrákům...
neee jedné, nýbrž JEDLÉ!
Re: Ale občas je dobré a morální dát něco somrákům...
...dyž se ale v práci většinou musí pracovat - ! No vydrželi byste to?
Re: Ale občas je dobré a morální dát něco somrákům...
Lucko, prosím, můžu tě otravovat coby slečnu doktorku s jedním dotazem? Napíšu ho drze rovnou : Xena trpí opakovanými záněty meziprstí na předních tlapkách. Dostáváme na to od našeho veta betadinovou mastičku, pomáhá na chvíli, ale neřeší příčinu. Doslechla jsem se, že se to dá řešit i operací, víš o tom něco?
Re: Chudinkové kosourci a Anka
Milá Bubu, o klobásku jsme se ve smečcě dělilli v pátek večer, i s Tádošem, a když ten měl dost, tak krmil Anku i Bertíka.
Re: Chudinkové kosourci a Anka
Ne Dyť jsem se rozdělila... Sice jen o poslední čtvrtinu, ale zato jsem jim pak dala vyblízat pánečkův talíř od kulajdy. Poté co jsem tam přilila šufánek polívky bez hub, jen "řidkou", jak říkal dědeček (polívka byla řádně hustá, žádné mléko ani kefír, jen kyselá smetana).
Re: Chudinkové kosourci a Anka
Jasně. Čerstvé houby (čím víc tím líp), brambor (stačí jeden, brambory jsou lepší pasírovaný skrz prase), zeleninový bujon, kmín, uvařit, "zaklechtat" kyselou smetanou s hladkou moukou, dosolit, případně dokyselit a když není doma můj nejdražší, přidávám drobítek kopru.
Re: Chudinkové kosourci a Anka
U nás se koprem nešetří, houby dáváme, jaké jsou, tj. i sušené a používám normální šlehačku.
Re: Chudinkové kosourci a Anka
Nojo, my raději kyselejší. Proti gustu... V podstatě skoro všechny smetanové omáčky děláme z kyselé smetany. Kopračku, houbovku, svíčkovou, papričku,... Snad jen sýrovou dělám se sladkou smetanou (a když mám tučný taveňák klidně i z mléka)
Chudák Vona:-)))
Vy jste teda chlupatý komando! A máte se úžasně, ne že ne. A Vona se taky potřebuje vyspat, protože přes den vám vydělává na granulky a kapsičky! Ale čte se to krásně
Re: Chudák Vona:-)))
Děkuju, milá Lucko V.! Co dělá krásný ušatý dauphin?
Ale musím na sebe trochu zažalovat a nahlásit, jak jsem málem ztratila mluvku Bertíka. V neděli odpoledne přednosta odvážel Tádoška a já vyrážela ven s Ankou, vlekla jsem odpadky a měla plné ruce klíčů, mobilu a vodítka. Když jsem se vrátila, dávala jsem Ance i kosourkům jídlo, ale přiběhl jen Mikešek. Volala jsem Bertíka, někdy po návštěvě pilně odpočívá, ale nebyl nikde, tak jsem koukla na chodbu, jestli mi neproklouznul, když jsme přicházely s Ankou. A teprve teď jsem si všimla cedulky na dveřích, že sousedi v 7. patře mají u sebe černobílou kočičku. Tak jsem tam jela, prý se vraceli z vycházky s mimi a manžel chtěl Bertíka vzít do náruče, aby se neztratil, ale ten se mu vyšplhal na bundu. Tak tedy bundu s přišitým Bertíkem dopravili do bytu a napsali mi cedulku. Když jsem pro něj přišla, děsně se klepal a bál, když mi ho sousedka dala, uklidnil se teprve doma - Bertík je Nebojsa, ale jen na něco, cizích lidí se hrozně moc bojí. V pondělí ráno pak seděl v chodbičce na druhém konci a tvářil se, že Kajínkem nikdy nebyl a nebude. No, uvidíme.
Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem se v tu chvíli ani nestačila pořádně vyděsit, ale když si na to vzpomenu teď, běhá mi mráz po zádech. Stačí fakt zlomek vteřiny a malá nepozornost a je průšvih.
Re: Chudák Vona:-)))
Hlavně, že to dobře dopadlo a Bertík se našel! Snad si to bude pamatovat, takové drama ho muselo poučit. Tohle byla chvilinka, ale představ si, když takhle - zcela plánovitě - vyrazí Argus a vrací se tak po třech, čtyřech hodinách, během kterých stihne zmapovat lesy v okruhu deseti km. Naštěstí už se to tak často nestává, ale stejně je to vždycky o nervy.
Ušatý dauphin se z plyšové hračky začíná měnit v nohaté dlouhé hyperaktivní potrhdílo. Neustále má něco na práci, dle slov paničky je vidět převážně rozmazaně a fotit se dá, jen když konečně padne a spí. Zkrátka správný gaskoňský šlechtic!
Re: Chudák Vona:-)))
Na to focení mám takový trik, ale musí k tomu být 2 lidi: jeden vezme kousek masa, provede jím přivolání držíc maso mimo dosah hladovce a mezitím ten druhý dělá fotky. Nevýhodou je, že tam bývají vidět nohy spolupracujícího (u větších plemen i větší část) a fotografovaný objekt si fotograga vůbec nevšímá a dívá se jinam (na maso), ale množství rozmazaných a opuštěných fotek klesá až pod 80 %.
Re: Chudák Vona:-)))
Věřím, že v takových případech opravdu ztrácíš nervy. Vím o nedávném případu, kdy přijela starší paní z ČB do našeho městečka, vyšla z domu se třemi psy, vrátila se se dvěma. Ten třetí byl zastřelen cca 20 m za plotem jejího domku, asi 2 m v kukuřičném poli. MImochodem místní veterinář prý nebyl ochoten potvrdit, že byl zastřelen brokovnicí, přestože broků měl pes v hlavě několik. Asi tamější myslivce dobře zná a je jejich kamarád. Jednalo se o mladé cca dvouleté zvíře, mimochodem po velké operaci zlomené nohy, ze které ho dlouho léčili. Stalo se to asi dva týdny poté, co paní pohřbila svého bratra, nejbližšího příbuzného. Prý se z toho úplně sesypala a neměla sílu to dál řešit. To chápu, my s maminkou jsme musely nechat utratit naši kočku 10 dní po pohřbu táty a to jsem myslela, že už to nepřežiju.
Šílené zážitky. Pak se nedivte obecnému vztahu k tzv. lidovým myslivcům...
Re: Chudák Vona:-)))
Je to ponuré téma, ale nedá mi to: dědův pes Teryk si zaslouží vzpomínku, a ten haj*lík, co ho zastřelil za zatáčkou cesty dědovi prakticky pod nosem taky. Jmenoval se Andr, a doufám, že je mu náhrobní kámen hodně těžký (jak jinak nechávám mrtvé na pokoji).