Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Jirko, u tvých článků se nestačím divit, kolik rozmanité flory a fauny u vás žije a díky za informace o nich a o tom, jak je příroda vybavila k přežití. Jste velice odvážní nejen vy dva, prvotním zapuštěním kořenů až v Austrálii, ale už i jako 4 člená rodinka, když jste společně prozkoumávali tamní okoli (dokonce i stanovali),však jsi o tom také psal články. Zřejmě jste tenkrát ještě netušili, kolik všemožných (tedy i vele jedovatých) nebezpečí může v přírodě i vodě číhat.
Co žiji tady, hadů jsem se začala bát a bohužel i tady žije několik sladko-vodních jedovatých hadů. Když je občas při procházkách zahlédnu třeba z mostu, jak se vlní po hladině, jen se strachem otřepu. Jestli žijí nějací i v moři nevím. Ale už dříve jsem psala, že jsem v moři zažila jak bolestivé šlehnutí medůzou, tak sice krátkodobé ale bolestivé ochrnutí obličeje od mrtvého "Portuguese man o' war" kterého jsem se dotkla na pláži (však v odkaze na wiki je napsané, že bodnutí stejně bolí od mrtvé i živé potvory).
Jirko, díky za vyčerpávající zajímavosti ze života mořských hadů. Jsou opravdu zajímaví. A krásní! Ten modře proužkovaný je fešák. A modře kroužkovaný octopus s ním může hrdě soutěžit.
Jsou to opravdovi krasavci! na obrazku. na videu. nebo nekde za sklem. Ale koupat bych se s nima nesla. Jen si je tam v Australii nechte. Rada si o nich poctu, diky.
U nás jsou tak akorát slepýši (já vím, že to je vlastně ještěrka) , což je dobře. Jsou zajímaví, ale fakt je nemusím.
Páni! Já mám hady docela ráda, ale tihle někteří jsou teda dost o strach.
I když hadi žijící pospolitě ve skupinách, to je úžasné.
Díky, Georgi.
ač ateista, tak říkám: kdyby chtěl Bůh,abychom žili ve vodě, dal by nám ploutve a žábry...stačej ty suchozemský jedovatiny..a stejně nejsou tak vynalézavé,.jako my lidé..oni mají jed na obranu ..my se pozabíjíme sami ....
Omluva - zpráva pro Maričku, slíbená odpověď na kočičí spaní, je u článku.
Jitur, četla jsem, moc děkuji a hodně další radosti s tvými čtyřnožci
Z hadů mám strach, ale nejspíš je to hlavně z neznalosti. I když určitě v Čechách je to o dost jednodužší - narazíte tak akorát na užovku, maximálně zmiji - pokud někomu neuteče had z terária
Hezká představa, jak ke mně připlave had a zvědavě se mi zahledí do očí. Jako savec to považuji za výhrůžku, takže bych asi strachy zcepeněla. Vůbec mám z Georgova psaní pocit, že pokud do Austrálie, tak jedině se skafandrem, a to i na souši. Díky za další zajímavý nákuk k protinožcům.
takový tanec s měchýřovkou nebo čtverhrankou..a pak si jen vzpomenout na tu scénu o umírající labuti a zatančit pár posledních temp...
Naši byli letos na Sardinii a mamku tam žahla jakási medůza...vůbec ji předtím žahnutím neviděla, až poté...byla prý malá, ale samozřejmě mamka neznala druh. Zcela jistě to nemohla být ani jedna z těch ultrajedovatých, to už by tu mamka nebyla, nicméně si odnesla bolestivé jizvy a i když tam byli v létě, jizvičky jsou ještě vidět a občas v tom mamce ještě teď škube....
Tyhle mořské jedůvky jsou opravdu nebezpečné. Těch mořských hadů bych se bála mnohem méně, než těch medůz. Tam je totiž největší riziko to, že od "klobouku", který tak ještě člověk občas může zahlédnout včas, vedou ty hrozně dlouhé "žahule", které kolikrát opravdu vidět nejsou a stačí jen maličký dotek a už je zle.
jj, jednou mne popálila nějaká malinká krásná medúza-byla barevná,ne průhledná, v Chorvatsku..tři roky to místo nemohlo na slunce..hned to bylo spálené a bolelo to jako čert...
Krásný den všem přeji.
Wow, Georgi, moc Vám děkuji za tenhle poučný článek. Mě hadi fascinují již od malička a s dědečkem jsme strašně rádi chodili pozorovat za chalupu zmije. Manžela jsem nakazila později také a ten jednou vydržel sedět před zmijí dírou s foťákem přes polední slunce asi 2 hodiny. Domů přišel totálně spálený, ale jako vítěz- ulovil naprosto boží fotky. Tehdy ještě manuálním foťákem a já nevím, kde je to fotoalbum.
Každopádně o hadech moc ráda čtu, i se na ně kdekoli dívám. Mořští hadi pro mne vždy byli záhadou a některé informace v článku pro mne byly naprostou novinkou (např. ty světločivé receptory na ocase) Hadi jsou prostě úžasní tvorové
Už teď se těším na další článek o zvířeně Klokánie.
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům
jojo - tam u protinožců máte těch zajímavých jedovatých potvůrek ažaž. Mám stačí jedna zmije... mimochodem téměř každý rok jsme nějakou tu jedůvku v lesích za humny fotili... a poslední pětiletku nic.