Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Já se s prominutím nalepím na Honzu :-) Hele Wéwéčko, ty jsi stejně neuvěřitelnej! Já si pamatuji, zmínku o rvaní stoličky ve vaně...jak tobě to nádherně navazuje! Ťukám převelice! Nemůžeš se u pana doktrora Cemra za mně přimluvit? Hehe
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
paráda
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
- až jsem se dojala, milý WWW - to víš, v tento požehnaný adventní čas mě dojme kde co. A nakonec, ani ten Žemlička nebyl tak okoralej a v předtuše vánočních svátků se jal konati dobro - co dobro, skoro zázraky.
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Ahojky WWW, ty seš zlato !
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
skvělééé
ťukám
Nevím, milý WWW,
kdo z téhle skupinky lidí ještě dýchá a kdo už je za Duhovým mostem, ale byli jste to u toho Kance setsakramentsky dobrá parta..... DNES ŤUKÁM OBZVLÁŠTĚ DOJATĚ!
Re: Milé WWW
Jelikož nestíhám tento poklad přečíst, nesu si to vytisknuté pod stůl na projednávání kolektivní smlouvy. Snad jsi byl tentokrát vánočně důstojný a já se tam nebudu chechtat.
Re: Měla jsem štěstí,
protože květnaté jednání vylučovalo nějaké louskání pod stolem. Už vím, že bych se řehtala jako koňa s koňo. (to je domácí název pro klisnu a hříbě)
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Mistře, díky!
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Ťukám - ne,já buším
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Teda kamaráde krušnosavojská - já mám z představy toho nádhernýho štědrýho večera mokrý oči. To musela být taková nádhera. To bych letos moc chtěl. Mersi bokú!
Re: Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Milé Wéwéwéčko, jako vždy je to nádhera. I já ťukám. Jen mám malý dotázek. Jak to bude se Šejbalkoua Bimbem, čekám vás všechny ve škole .
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Ťukám, ťukám, přímo buším. Já vím, WWW, že nemáš rád smajlíky - podle našeho Tády usměváčky - ale tady platí a ani ten můj se za ty srdcata pro tebe na mě zlobit nebude
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Já jsem věděla, proč si www povídání nechat na večer. Bude se mi dobře spát...
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Milé Dvojité Trojité, vono se to jednomu píše, když se jeden narodí jako básník, a ještě ke všemu má tatínka, který ho naučí koukat se srdcem. To se to pak píše, až všem okolo tečou slzy prodem a přitom se každý usmívá jak Jezule.
Al já Tě za to musím zbožňovat, ať se na mě paní Magda nehněvá, že to tu říkám tak otevřeně. Ale je to silnější než já.
Re: Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Moje mila Vave.
Jsou dve veci p)ravdive v tom, co jsi napsala. Pise se mi lehce. Nemam s tim problem, nesedim pul hodiny a nemnu si celo, jak bych to napsal. To je ta prva vec. ta druha , to je to, co jsi napsala o mem tatinkovi. Ja uz jsem to urcite p^sal. Byl ohromnej? ne jen oproto, ze to byl muj tatinek, ale on se ti umel na vsechno divat jinym
utreklo mi to, pokracuji
jinyma ocima, prisuzoval nezivym vecem charakterove vlastnosti, misto pohadek mi vykladal historku treba o "zaludnem pohrabaci"
Tak to jsou ty veci pravdive, jinak mila Vavce, kdybych si o sobe myslel, ze umim psat povidky, tak jsem je uz treba nekam poslal. Ja si to, ale fakt nemyslim, natoz to, ze bych byl basnik.
Taky se ti musim priznat, ze snasim spatne kritiku. I kdyz, tuhle vlastnost se snazim usilovne korigovat. Jsem rad, ze se ti me povidani libi. Ale rozhodne Vave, rozhodne umis pisemne vyjadrit svuj nazor lepe nez ja. Sledoval jsem te, pri te nedavne polemice. Doufam, ze si jednou popovidame o tom vsem pri dobre sklenice ! Hezky vikend mila Vave !
P.S; Jsou na tomhle chatu lide, ktere bych chtel jednou poznat osobne !
Re: utreklo mi to, pokracuji
Mílé wéwéwé, svou chválou jsi mě zaskočil a samozřejmě potěšil. :o) Moc ráda bych Tě také osobně poznala, jen s tou skleničkou to bude všelijaká, já už moc let vůbec nic nepiju, nedělá mi to dobře. Ale třeba dobrý mošt nebo džus, to bych si dala. A vůbec je zajímavé, že o skleničce mluvíš zrovna dnes, protože jsem dostala lahev Le Gavroche - Beaujolais Primeur 2006, A přemýšlela jsem komu bych ji tak mohla věnovat a napadls mě Ty, i když nevím, jestli by to nošení francouzského vína do Francie nebylo trošku legrační.
Nad tím, jestli umíš psát nebo ne, raději nepřemýšlej; prostě to umíš. A umíš to tak dobře, že si někdy říkám, jestli nejsi nějaké převtělení, nebo nějaký legální spisovatel, který si sem z nás chodí dělat šprťouchlata. Ale pak vždycky dojmu k tomu, že jsi úplně pravé a nefalšované wéwéwéčko, které k nám jednoho dne šťatsně zabloudilo, aby nám prosvětlovalo naše dny. Říkávám si, jak moc jsem Ti dlužná, protože naprostá většina Tvých příběhů mě hodně obohacuje a lidsky zahřeje. Jsem moc ráda, že jsi s námi. Krásný večer! (už mi přeiela dcerenka, tak tu zas nebudu)
Re: Pan zubar Cemr zpiva u Kance dojate vanocni koledy - dokonceni
Ach WWW, to bylo dneska zase krásný počteníčko. Díky
Děkuji za nádherné vánoční zamyšlení:
Slzím a znovu bolestně si uvědomuji, na co všechno jsem se nezeptala svých rodičů, když tady ještě byli. Kdysi jsem to nemohla pochopit u své známé, která léta žila sama s otcem. Když otec v devadesátišesti letech odešel, zjistila co všechno neví. A proto - ptejte se dokud je čas. Ten čas strašně rychle běží.
ano
No ne žeby to všechno nebyla pravda. Jistě je. Ale poděkovat za tento článek tentokrát nemohu, vzal mi náladu. Nic ve zlém Karolíno, to není Vaše chyba, to zdůrazňuji. Asi mám v životě příliš mnoho mrtvých.
Re: ano
A nebo je bolest příliš živá, Medvídku. Do tichého smíření se (prý) stárne...
(A neříkám - neplačte, protože ne všechny slzy jsou špatné... asi uhodneš, koho jsem vykradl)
Ad přátelé
Kouzlo letošních Vánoc na mě v plném rozsahu dolehlo předminuký týden při pečení vánočního cukroví na statku, když mě Míša s Danou přemlouvaly, abychom s mužem přijeli alespoň na Hod Boží, ale nejlépe už na Štědrý den se slovy, že bez mýho blbýho ksichtu a blbejch keců to nebudou žádný pořádný vánoce.
Karolíno, díky
Je vidět, že jsi měla čas o tom přemýšlet, člověk to tak nějak všechno ví, ale jen podvědomě, nezformulované...
Chodím kolem květinářství a koukám na hyacinty, vždycky jsem je mamince kupovala k svátku (byla Eva), vzpomínám na Tojefuka, myslím na Toscu, na Kardiaka, myslím na Li a Boominku a ... ach jo. Letos ten rok nebyl moc veselej.
I když určitě je taky moc lidí, kterým se povedl, protože tak to prostě je "jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře. Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později, kdo v životě miluje, ať neztrácí naději."
Hanko , držím palečky, ať tě na svátky trochu "zprovozní".
Re: Karolíno, díky
Zano určitě ten hyacint kup a dejte si ho třeba na štědrovečerní stůl, tuhle jsem na Tebe moc myslela v Třebíči
Milá Karolíno,
napsala jsi to úplně přesně. Já mám to štěstí, že mám ještě rodiče - oba jsou nemocní, ale snaží se to nedat najevo - hlavně maminka. Já jí říkám "Mami, proč neřekneš, když ti není dobře." a ona nato "Přece nebudu o tom pořád mluvit, to by mi bylo ještě hůř." Ale až poslední dobou jsem si uvědomila, jak je moje mamka maličká (no, ne že by ostatní rodina byla urostlá - největší je tatínek, a ten má 170 cm - vlastně jenom ti příženění Jendové májí 180 cm - můj muž a švagr) - vždycky jsem měla dojem, že k ní musím vzhlížet a ejhle, jsem o pár cenťáku vyšší.
Co se týká sourozenců - mám dvě starší sestry a mám je moc ráda - když se sejdeme, vždycky je veselo - jsme prostě Michněny a to nic nemůže změnit (naši mužové to nemůžou pochopit, ten pevný vztah, a většinou odchází do ústraní, zatím co my si máme pořád co říct.) Těším se, až se zase všichni sejdeme - je to párkrát do roka, ale já to miluju.
Važme si klidných Vánoc!
Dávno, dávno je tomu, co moje starší dcera byla ještě dítko základní školou povinné a Zároveň s Adventem u nás vypuklo inferno První adventní neděli lehla dcera se spálou - nu což, i to se může stát. První, kdo to od ní chytil, jsem byla já, takže takhle v polovině prosince, koukám na své dlaně a říkám: "Sakra, mně se nějak loupou." Naneštěstí pronesla jsem ta slova práci. "Jéééééé, má spálůůůůůůůů", zazněl sborový jekot. Souduh ředitel, jenž žil četbou Domácího lékaře, zamkl se v pracovně. Vyhnali mě! Při odchodu jsem neopomněla zdůraznit, že nejvíc nakažlivá jsem byla minulých 14 dní. Sekretářka po mně hodila Zákoník práce.
Doma jsem se zabalila do deky, pilně zobala penicilin a odmítla Vánoční úklid jako činnost zcela nevhodnou pro osobu v mém zdravotním stavu. V průběhu předvánočního týdne začali se pomalu hroutit i další členové rodiny. Babička ulehla z horečkou a vánoční zvoneček používala jako dorozumívací signál, neboť ztratila hlas. 22. prosince se, v důsledku nákazy začala loupat dědečkovi pleš. 23.prosince se robě, právě vyléčené ze spály opupínkovalo a zjištěno, že jsou to planné neštovice. Nikdo z nás je dosud neměl, takže propadli jsme panice a tatínek dal se na zběsilý úprk. Při úprku zakopnul o Vánoční stromek a způsobil si otřes mozku.
Štědrý den byl pak naprosto nezapomenutelný. Babička chrčela a zvonila, dědeček kladl si náčinky na zdevastovanou plešku, dítě vypadalo jak slepička kropenatá, tatínek tiše zvracel a mezi tím jsem potácela já a vařila štědrovečerní čaj......
Re: Važme si klidných Vánoc!
Milá Rputi - díky, díky, díky. Mám ten obraz vánoční pohody před očima a chechtám se docela nahlas - nikdo tu není, nemusím se přemáhat. To víš, cizí neštěstí vždycky potěší - hlavně že to dobře skončilo - babičce se navrátil hlas, dědečkovi se opět leskla lebka, ty máš ručky zase hedvábné, tatínkovi se uklidnil žaludek a dítko už dávno má pleť jako majolena a nikdo nepozná, jak na ní řádila úskočná nemoc.
Měj se moc hezky.
Re: Važme si klidných Vánoc!
Milá Rputi - mám hubu kolem celé hlavy. Zažil jsem něco podobného před lety - u nás to ale byla "obyčejná viróza". S teplotami kolem 38 - 39. Nejprve mladá (prcci ještě nebyli), pak MLP a nakonec já. S teplotou kolem 38,5 jsem objížděl tramvají rodinu a rozvážel dárky, bramborový salát jsem dělali nastřídačku po etapách - jeden umyl brambory a dal je vařit (u toho uvařil čaj), druhý je oloupal a rozdal léky, první brambory nakrájel a udělal mladé jídlo.... No pod stromečkem jsme leželi spolu s dárky a byli jsme moc rádi, že jsme to zvládli. 8-)))