Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Dobrý den
Děkuji Vám, paní Fallowa a paní Maťa, jste velmi laskavé. A paní Maťe bych chtěl říct, že slzy nemusí být příznakem stáří, slabosti nebo nedostatku sebeovládání, mohou být také důkazem citlivosti člověka, a ve Vašem případě to bude nesporně tak. Nestyďte se za svou citlivost, jsou lidé hrubí, odporně věcní a pragmaticky sobečtí, a tyhle své vlastnosti považují dokonce za přednost. Buďme rádi, že mezi ně nepatříme.
Přeji Vám hezký konec léta.
Re: Vdaka
za jeden krasny clanok, jeden z najlepsich !.. O case, ktory neuprosne plynie a o tom, ako s nim plynieme my vsetci...
Vzpomínky
Milé dívenky, Blážo a Zdeno b.p., je to dost běžné, že starší vzpomínky přetrvají a nové informace se poztrácejí. Vykládal jsem si kdysi podobností s počítačem: když je zaplněn disk, prostě se na něj nic dalšího nevejde. U počítače můžeme nejstarší informace vymazat, lidská hlava ale takový postup nezná. Jenže také vím, že přesně takhle to není... Dost dělá soustředění na něco jiného, než co máme právě vnímat, zasněnost nebo naopak některé druhy rozptylování. S přibývajícími lety se ta krátkodobá paměť horší, běžné je třeba, že člověk zapomene, co třeba v druhé místnosti nebo ve spíži chtěl, musí se vrátit o do té místnosti přijít znovu. Není ale všechno v létech: říkala mi kdysi praktická lékařka, že jsou o skleróze dvě teorie: jedna říká, že zapomínání začíná už při narození, druhá, že už při početí. Já bych tomu věřil, vždyť i početí je někdy důsledkem zapomětlivosti... Doporučuji ale přístup, který jsem už viděl: netrápit se pokračujícím zapomínáním, spíše si z toho nenápadně dělat legraci.
Děkuji za Vaši připomínku. A mějte se moc hezky.
Re: Vzpomínky
Úá. Ty dvě teorie... tedy. Opakuju se, ale nevrmajnd: názory na obrazy na výstavě se lišily - jedni říkali Škoda plátna, druzí Škoda barev...
Re: Vzpomínky
A vidím, že na to dete rafinovaně - oslovit Blážu a Zdenu Dívenky - no to je t a k l a c i n ý f ó r... a jste jejich. Tak průhledné...
Jo, vzpomínky zůstanou
Milé přítelkyně a příteli, Matylda, Jakub S., HanaW, Emteska - děkuji Vám všem, myslím si, že máme všichni dost podobný způsob myšlení a jsme ochotni si to přiznat. Používáme trochu odlišná slova, ale náš náhled na vzpomínky, které zůstanou, je totožný. Dovolte jen několik poznámek: Legendu Emöke považuji stále za mimořádné, moudré a obdivuhodné dílo, a v šedesátých létech mne také "dostala", možná právě pro to množství citu, které v té knížce je... Malou připomínku milé Emtesce: ano, vzpomínky nám nemůže nikdo vzít, ale byla tu už mnohokrát, a pod různými záminkami snaha, lidem vzpomínky brát a paměť křivit. Nemusíte se mnou souhlasit, ale za jeden výrazný příklad bych považoval tu propagovanou snahu snížit státní dluh tím, že budeme všichni šetřit, omezíme tzv. "mandatorní výdaje". A přitom miliardová částka, kterou máme ušetřit, a to hlavně my "obyčejní lidé", je podstatně menší než to, co bylo v polovině devadesátých letech poloveřejně rozkradeno. Kdo, kdy, kým a za pomoci kterých potentátů, to si nemáme pamatovat. Skleróza nemusí být vada nebo nemoc, to může být také program!
Re: Jo, vzpomínky zůstanou
Milý pane Jakube S., dovedete být někdy ostražitým sledovatelem toho, co je napsáno, někdy i pohotovým kritikem, ale chválit byste mne neměl! Co kdybych to nakonec vzal vážně?
Re: Jo, vzpomínky zůstanou
Tož to by byl první krok do pekla. Ale o to nemám strach. A toho pána bych nechal před dveřma. A dole je ještě něco, úplně.
Ano,
člověk musí umět žít, aby mohl prožít a zažít. Bez toho po člověku všechno steče jako voda a nikde se nic nezachytí, nikde nic není, kde nic nebylo.
Děkuju.
Důchodové připojištění
Také jsem ho kdysi měl. Spořil jsem 2.000 Kč měsíčně po dobu pěti let, fond (prý) prosperoval, všechno bylo krásné. Pak došlo na lámání chleba, výnosy byly zdaněny 25% a i když jsem započítal inflaci, zjistil jsem, že čistý zisk byl všehovšudy 270 Kč! Takže pilně spořte, ať se banky pakují, ale nepočítejte s tím, že na tom něco vyděláte, spíš se dočkáte toho, že fond zkrachuje a nedostanete nic.
Re: Důchodové připojištění
No jo, ale já kdybych nespořila na nějaké dlouhodobé účty, tak to rozfofruju, takže takhle aspon něco, to je moje filozofie
Milane,
nejsi z Prahy? To bys si mohl zajít za námi na sraz. Asi nejsi na Hadopasech, přihlaš se tam! Napiš mi na adresu
veram kroucánek volny puntik cz, poradím Ti.
Re: Milane,
A možná přijde i Jakub... a kolega Pavel - ? Eventuleně?
Jo, vzpomínky zůstanou
doufám, že nejen nám, ale v třeba mírně zastřené podobě i našim dětem. Jak jsme je vozili po vlastech českých i zahraničí, co se jim líbilo... Pro mne je to šuplíček velmi barvitý a vím, že některé zážitky se vrátit nemohou. Proto se snažím ten šuplíček mít příjemný
Re: Jo, vzpomínky zůstanou
O tom mírném zastření u potomků - viz ten strhující úvod a závěr Legendy Emöke. Aspoň tehdy (66) mě tahle faulknerovské magie vzala naprosto.
Re: Jo, vzpomínky zůstanou
Nasi nas protahli Ceskoslovenskem i socialisticym zahranicim a i do Rakous nas jednou vlada pustila. Kempovali jsme - na vic nebylo - a co mne se tyce, bylo to lepsi nez penize na vybavu. A ani ty vzpominky nejsou zastrene. Treba kdyz jsem nedavno sedela s mamou v nemocnici, tak jsme si povidali o ruznych cestach, a kde jsme byli, a kde byla sranda, a co byl prusvih, ale znacne pamatovatelny - a bylo nam obema dobre.
Re: Jo, vzpomínky zůstanou
..a nemůže nám je vzít žádná strana a vláda, banka , či tuneláři , jsou to jen naše vzpomínky, poznatky a zkušenosti, važme si jich, ať jsou jakékoliv.
Milane,
to je moc krásný a pravdivý článek - diky za něj. Zrovna teď na dovči jsme se sestrou vzpomínaly na dětství - a já měla před očima barevný filmový pás. A tak si říkám, že až bude čas (chachá), napíšu o hororových prázdninách mých sester tak, jak mi je líčila naše soukromá Božena Němcová (ehm - tedy nejstarší sestřička ).
Vzpomínky
Je to zajímavé se vzpomínkami. Tchán je už zase v nemocnici, vypadá to tak, že nikdo neví co bude. Ale co se týká vzpomínek, jemu se bez problémů vybavují vzpomínky na to, co prožil kdysi, ale to, co se stalo před chvílí, nebo co mu někdo řekl před pár hodinami si prostě nepamatuje.
Re: Vzpomínky
Blážo, takhle nás dopadne většina. Prostě si podrobně vzpomeneme, co měla maminka na sobě, když jsme dostali pár facek za první kreaci, ušitou z letních šatů po babičce (ony byly hedvábné a teď bych si i ruce utrhla ), ale nevíme, co jsme měli k obědu.
Dobrý den -
Krásně a pravdivě napsané - se závěrem článku 100% souhlasím - co člověk v mládí a středním věku nestihne,po sezóně těžko dohání.Dnes na cestování nemám fyzicky,ani finančně...
Re: Dobrý den -
Pripájam sa k Fallowe. Tiež už mám ten vek - a povedzte, prečo sa mi akosi tlačia slzy do očí po tomto článku? To sa do čerta ľutujem, či čo?
Re: Dobrý den -
To je všecko dohromady... Dojetí, lítost, touha to a ono zpětně změnit - marné volání, smíření s pomalým stárnutím, smířené a klidné přijetí všeho kolem sebe, co se teprve teď pomalu stává zřetelným, dostává zákonitost a zaokrouhluje... a při tom všem se člověk, zjišťuje, čím dál víc dokonce u s m í v á . . .
A já se usmívat nemůžu - právě mi došlo, že před osmdesáti minutama jsem si připravil snídani a furt stojí na pultu v kuchyni. Az istenem... čo bolo, bolo. Terazdy idem ale behom na tie chlebíky - ! Nebude to ešte rátam nepoživatelné...
Sláva, su první!
A je to krásné překvapení před zhasnutím (lampy, tedy). Přítel Pavel! Tak - vzpomínky nám zůstanou... jak končí ta náádherná swingová klasika v stejně nádherném českém převedení. A mě se vymazalo z jara všecko, co mi přišlo, tak aji vaše krásné dopisy s fotkou tetiček Haselmanových. A nemám vaši adresu... Ale - you can´t take this away from me!