jiný Honza 18.12.2008 13:31

Mistře Owcrope,

tomu se říká vzpomínky na dávnou minulost. Jo, jo, bejvávalo. Ale ty plesy si občas (tak 2x za sezónu) střihnu rád.

• reagovat

jenny 18.12.2008 12:17

Děkuji

za úsměvné postřehy z prehistorické doby, do které mně to vrátilo. Moje partička mladých patřila ,samozřejmě zaujatá proti všem tesilákům, musela na plesy jak jinak než naditá v tom velmi pohldném materiálu. My děvčata jsme oblékaly různé kasilonové,piketové,nylonové i sametové výtvory domácích švadlenek. Strašně mně tenkrát bavilo si ty šatky navrhnout a pak asi další tři léta různě přešívat, systém vždy nové. S hudbou jsme měli vystaráno.V  Přerově byl vždy nějaký uznávaný orchestr, buď dixilend ( tenkrát XI A - gymplácký s Pavlem Novákem)případně Synkopa s vedle jmenovaným, či Jaroslavem Wykrentem. Hlavně s jejich písničkami to šlo všechno lépe, texty byly české a kulturní komando z ouřadu stejně nerozumnělo o čem to je. Dechovka se dala ve vedlejším sále přetrpět. V době mírného uvolnění jsme pak v 60. letech založili tzv. Qklub, který byl známý po celé Moravě a kde hrály na pozvání různé malé kapely s ohromným potencionálem. Bar byl ve vlastní režii, sál nám dovolili zrekonstruovat ze staré kavárny , tehdy skladiště, s úžasným výhledem na řeku.Pak přišel r. 68 a bylo po srandě. Z našeho klubu udělali agitační středisko, vyhnali nás a pak nás ještě šikanovali. Byla to však také doba mládí, mladých lásek, prostě takoví jsme byli.  

• reagovat

YGA 18.12.2008 12:07

Jak já bych tancovala!

Ale můj taneční partner si o trdlování myslí svoje. U nás je zvyk (nevím, jestli je to tak i jinde), že se hrají za sebou polka-valčík-polka a pak je přestávka. Jenda se vždycky ptá - už je to valčík? - když jo, tak se jde tančit, když je ale dotázaná myslí jinde a roztržitě kývne na polku, tak se pak v kole nestačí divit, že jí ty nohy nevycházejí  - a bodejť jo, když každý má jiný počet kroků - pohled pro bohy, boha jeho  .

• reagovat

LA 18.12.2008 10:49

OT, ale zajímavé

text 

• reagovat

Beňa st. 18.12.2008 10:27

tak mám hubu od ucha k uchu

Teda Mr. Owcrop, tohle jsem potřebovala jako sůl, jsem drobátko v předvánoční nestíhací deprézi a teď se mi tedy báječně vylepšilo. Děkuju. 

• reagovat

alimo 18.12.2008 10:06

Joooo plesy....

co já protancovala bot Krásně napsáno, všechny detaily jsou přesné, dneska se musím smát, když si sebe představím a podívám se dnešníma očima, ale trvalou jsem neměla, jen dlouhý vlasy. Kde ty loňský sněhy jsou, dneska mám na hlavě skoro ježka a o tancování si myslí svý nejen přednosta, ale už i moje koleno

• reagovat

Bubu 18.12.2008 9:57

to se mi to krásně četlo....

Maloměstské bály jsem začala obrážet na začátku let 80. Naštěstí jsem šikovnou švadlenu měla (maminka zvládla obléknout do tanečních i koště tak, že vypadalo jako ženská). Postřeh pánové v tesilu a dámy v beranici je přesný. 

Na venkovské bály chodím dodnes. Je pravda, že mnohdy narazíme na kapelu typu "harmonikář a dirigent", co hraje všechno možné od vysokého jalovce a troubících jelenů, přes šeříky až bílé k jede jede mašinka a hastrmane tatrmane melou. Jak dojde na hastrmana, prcháme domů.

Ale zase občas člověk narazí na nádherné lidi a občas se mu dostane neotřelé lichotky. Jednou jsem takhle na odchodu čekala, až můj nejdražší vyzvedne kabáty v šatně, když se ke mně přitočil místní chasník - malý, sporý, v mátové zelené saténové košili se stříbrným motýlkem - a povídal já si vás všiml už na parketu, tančíte jako víla, taková fortelná ženská - spadla mi brada, protřel mi oči kopřivou, já, která si tak zakládala na své éteričnosti, a fortelná ženská! Naštěstí už se blížil můj nejdražší s kabáty a já se zvládla s úsměvem rozloučit. Cestou pak můj nejdražší brblal Na chvíli tě pustím z dohledu a už mi do tebe někdo dělá... Prosim tě, víš, co mi řek'?!.... Řehtal se mi celou cestu a na talíři to mám dodnes.

• reagovat

Apina 18.12.2008 9:32

jen jsem sem jukla a směju se na celé kolo

Tedy  výraz: "člen národnostní menšiny, blíže nespecifikované barvy", ten mě opravdu pobavil. Toto je společensky naprosto korektní výraz, příslušníci dotyčné menšiny nemohou být jakýmkoli způsobem dotčeni. Nicméně si nemyslím, že by se obecný názor většiny na tuto menšinu řídil barvou kůže. Alespoň mě osobně je jedno, jestli je někdo černý, bílý, žlutý nebo červený. Co mi vadí je, že dotyčná menšina zná spoustu fíglů, jak získat peníze jakýmkoli jiným způsobem než prací a úspěšně to učí i své děti. Tudíž se problém posouvá z generace na generaci bez jakéhokoli řešení. Máme u nás v domě paní z této menšiny s pěti dětmi. Zjistila, že maminka je duše dobrá a tak si začali chodit půjčovat peníze, nakonec jsem do toho spadla také, i když v menší míře. Prozatím to nějak vždycky vrátila, ale jde měsíčně o částky, které v součtu překročí i tisícovku, zvláště, když je doma má maminka. Paní pro peníze rafinovaně zásadně posílá děti, těm totiž je těžší odmítnout. Nasadila jsem sice taktiku, že děti posílám pryč s tím, že pokud jejich maminka potřebuje, ať si přijde osobně. Vysvětlím jí, že děti nechci učit, aby si takto chodily pro peníze, že jí případně něco půjčím, když přijde osobně. Vím, že její ekonomická situace opravdu není vůbec růžová. Příště opět pošle dítě, třeba v sobotu v 9 večer pro 50 Kč - na chleba tohle asi není, spíše pro její návštěvy na pití a cigarety. Požadavky na nějaké peníze jsou vyšší  vždy, když jsou u paní zpravidla pánské návštěvy. Tudíž děti jsou od mala naučeny, že když dojdou peníze, holt se tolik neděje, z někoho se vyrazí. Oni nějak nechápou, že chodím do práce a na ty peníze, co se jim půjčují, si musím někde vydělat.   

• reagovat