Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Ufff
YGO, nádhera! U zabodnutých nůžek se mi zatajil dech. Stařeček se v ráji určitě tiše usmívá (nebo hlasitě chechtá ), když vidí, jak krásně na něj vzpomínáš.
Re: Ufff
No, kdoví. Možná říká - co si to tá plošťka (chachá, tak to tedy už dávno ne - při pohledu na můj hrudník) zas vymýšlá. A može doit, abych i olúpal erteple z kotla. Ale já dojdu stařečku, jednou, časem - sedneme si na dvůr a z toho černého kastrolka je budeme vyškabovat lžičkou a budeme se olizovat až za ušima.
Re: Re: Ufff
Ale no tak, YGO!!! UŽIČKŮ přecik, dycky enom užičků!!!
To musel být skvělý človíček!
Já jsem dětství převážně trávila v péči své babičky, taky to v životě neměla jednoduché, ale byla to úzkostlivě slušná dáma. Stále ze mě chtěla mít slušně vychovanou porcelánovou panenku, což já jsem usilovně odmítala a prohlašovala jsem, že chci být kluk, protože ti můžou zlobit Moc ráda jsem se vším experimentovala a ona mi celkem nebránila. Až jednou...objevila jsem kouzlo magnetů. Neustále jsem testovala, jak a na co všechno fungují, až jsem dostala geniální nápad. Rodiče mi vždycky tvrdili, že žárovka svítí proto, že v drátech běhají trpaslíci s lampičkami a to světlo do žárovky nosí. A já jsem ty trpaslíky strašně chtěla vidět, třeba by je magnet přitáhl. Takže jsem za pomoci šroubováku rozebrala zásuvku a přiložila magnet přímo k drátům...No, viděla jsem těch trpaslíků fakt hodně, pamatuju si jen záblesk, ránu a výkřik mé přeslušné babičky: ,,Ty hovado zhovadilý nablblý, palici ti to mělo urazit!" No a já chudák ublížená uražená jsem si večer stěžovala rodičům, co že mi to ta bábinka řekla za strašnou věc...
Re: To musel být skvělý človíček!
Moje babička zase strašně ulítávala na růžových šatečkách s volánky a já je tak nesnášela. Navíc ty volánky mi obvykle silně ožižlávali psi - jak vypadaly, si snad umí předstravit každý sám.
Re: Re: To musel být skvělý človíček!
touto úchylkou na růžovou trpěla moje máma. bábinka mi naopak ty volánky opravovala, aby máma neměla "hubu". vždyť i poprvé za školu jsem šla kvůli tomu, že mě máma navlíkla do růžových šatiček s růžovýma volánkama, růžových punčoch a bílých botiček s růžovou mašličkou, do vlasů velikou růžovou mašli. a já se tak styděla, že jsem do té školy nešla-první třída a výlet do divadla
Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
To nic není - mě drahá maminka uháčkovala kšiltovku s bambulí - křiklavě růžová se klikatila s řvavě žlutou kolem dokola - a nutila mě, abych ji nosila do škole! Ó hrůzo, ó neštěstí - tenkrát nikdo jiný pokrývku hlavy neměl (kromě třeskutých zim). Připadala jsem si jako ten největší kretén a debil na světě. Však všechen čas trávila v tašce - až na dně, aby ji někdo náhodou nevyštrachal.
Re: Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
neměly my jsme shodnou matku? moje otřesná zimní čepice s kšiltem byla odporně růžová, bambule a klikatice ovšem výrazně zelené moc dobře si na to vzpomínáma letní klobouček "síťák" v kombinaci sladké růžové, jemně modré a řvavě žluté-to byl taky super výtvor. a můj drahý polovičník nemůže pochopit, proč mi růžová barva nedělá dobře na psychiku
Re: Re: Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Pche. Oranžovo-žlutý obleček s bílými puntíky jste určitě neměli nikdo.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
podobnou hrůzu jsem našla na půdě, jen puntíky byly modrý. ale kdo to nosil, nevím. nikdo se k tomu nepřiznal
Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Máma naštěstí takovou úchylku nemá (i když občas si libuje v šíleně barevných věcech ), mám takové tušení, že jí babi kdysi také oblékala do růžového a nemá na to dobré vzpomínky.
Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Až na ten výlet do divadla a "záškolení" to samé v BLĚDĚMODRÉ. s volány a kytičkou umělých fialek u pasu. Hrůza a děs. Sestřenka měla to samé, včera jsme na to vzpomínaly. A babička nám uháčkovala rukavičky a přes ruku bílé taštičky s růžovými puntíky.
Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Pamatujete někdo ty příšerné (snad háčkované) čepice - kukly, které se vycpávaly sáčkama? Mně postihla fialová, vydržela vždycky jen za první roh i v třeskutých mrazech.
Re: To musel být skvělý človíček!
Já bych na místě babičky zpytoval svědomí. Protože když dítě rozebírá šroubovákem zásuvku, tak tomu se snad dá včas zabránit. A že asi byla poblíž, když tě dokázala ihned seřvat....
Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Ona chudák v tu chvíli byla ve stejné místnosti se mnou - v kuchyni a otočená zády ke mě vařila. Jelikož jí nepřipadal správné, aby jako ženská věděla cokoli o ,,mužských" pracech, asi by sama měla problém šroubovák použít. No a nenapadlo ji, že jelikož velmi ráda ,,pomáhám" taťkovi při jakýchkoli opravách, nástroje jako šroubovák, kleště, pilku atd. ovládám bez nejmenších problémů. A jak se mi to teď hodí, když dělám našim slečnám na závodech servisáka!
Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Re: šroubovák, kleště, pilku atd. ovládám bez nejmenších problémů
Předpokládala správně.
Re: Re: Re: Re: To musel být skvělý človíček!
Jo aha, ono ji to nenapadlo, takže naopak nepředpokládala správně. Smůla. Ale zase jsi viděla trpaslíky.
Re: To musel být skvělý človíček!
Sákryš - s takovou holkou bych jako kluk klidně aji kamarádil!!
ještě poznámka
...o tento krásný seriál nás Yga chtěla ochudit, že prý neumí psát
Dík za moc hezké vzpomínání a teď bych ještě jako přídavek chtěla ten portrét chlupatice kníračovité
Re: ještě poznámka
Díky za pochvalu - o kníračce jsem začala, ale nějak to uvízlo na mrtvém bodě - jsem lenivec lenivý a večer se mi už nechce! Proto jsem to tady slíbila, abych se donutila to dopsat (protože co se slíbí, musí se dodržet).
Kamarádko, bóže - tož toto je zas neco epesrádes:
dědima a rodina jak to bývalo, a všeci mezi sebú. A pozabíjáte sa? No nigdy se nepozabíjali. Šak žit sa moselo, a tož sa žilo jak to bývalo prv a jak to každý poznál sám dyž býl malučký. A všeci to brali šak že on je taký - a my zme zasa iní...
Re: Kamarádko, bóže - tož toto je zas neco epesrádes:
Tak Jakube - kdo nezažil, nepochopí . A víš, na co vzpomínám nejraději? Na společné obědy - každý seděl na svém místě - v čele stařeček, na proti němu taťka. Po stařečkovej pravici naše Maruška (ale tenkrát to ještě byla Mánička - chichichi), po levici Danuška. Po taťkové pravici mamka a levici já, nejmladší výškrabeček. Mamka nosila na stůl a taťka dělal pití - rozdělával do pullitřáku různé šťávy a sody a ty lekvary kolovali. Jenom stařeček se držel svojej skleničky s vínem, toho jsme šumákem neopili - chichi. A vše se dělilo na tři díly - pro děcka. A víš, jak se těžko dělí mozeček z vařené slepičí hlavy nebo nebo mastidélka z kačeního trtoně (no rozděl dvě mastidélka na tři ). To byly krásné časy.
vzpomínka
ta stařečkova trefa do mlíka, ta mi nakopla vzpomínku na mýho dědu. on byl ten nejhodnější cholerik na světě. stačilo, aby někdo řekl něco, co se mu zrovna moc nelíbilo a bylo divoko. sedával u velikýho stolu naproti dveřím. a vrhal vším, co mu přišlo pod ruku. čím byl starší, tím hůř mířil, takže občas se mu podařilo ty dveře vysklít. a bábinka zcela klidně reagovala - to si uklidíš, dědku.
děkuju, moc pěkný počtení
Re: Re: vzpomínka
nezaplatíš. ale občas mi připadá, že moje rodina byla a je tak trochu z jiného světa. když někomu nezaujatému povídám o NÁS, tak na mě koukají jak na blázna, nebo mi rovnou vůbec nevěří.ale to je jejich věc, já jsem si to parádně užila a užívám, ono je to asi dědičný
Já se budu YGO opakovat
Protože slov nacházím spoustu, ale toto je výstižnější, noooo
Re: Já se budu YGO opakovat
Děkuju, milá Liliško a doufám, že holky chlupatý jsou na tom už dobře (aj chudinka Éliška). Posílám jim preventivně
Stařeček
je určitě v nebi - za to,co prožil a co musel v životě zvládnout,určitě!Dík za nahlédnutí do rodinné kroniky a seznámením s malým (postavou) velkým (svým konáním) člověkem.
Re: Re: Stařeček
No bať - se všeckýma známýma, se stařenků aj s Frantikem. Sedí za stolem a čeká na nás - jenom doufám, že nůžky jsou schované v šití !