Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Mám radost,
že se sem zase vrátil chlapec, který chtěl mít kamaráda.
Vzpomínání je vždycky svébytné a často bývá terapeutické. Vždycky vidíme události svou optikou a známe jen své pocity, a ještě navíc čas stírá hrany a milosrdně skrývá stíny ... jak to samé viděli jiní, to už se jen můžeme dohadovat.
A Marie se dohaduje moc krásně.
Velice přitažlivý, velice obsáhlý a velice záslužný
odvážný pokus o zmapování několika stěžejních let v životě vlastního synka (?). Dobře uchopené - pochopené dětské myšlení! Chtěl bych vědet i o vás něco víc...
Milá Marie
už jsem měla strach, že pokračování se někam zatoulalo - nojo, z Ameriky je cesta dlouhá a klikatá a písáníčka se můžou ztratit. Tak jsem ráda, že je zase tady. Moc se mi líbí a čekám na pokračování.
Krása
A při zmínce o Jetřichovicích mě úplně zašimralo v břiše, taky jsem tam byla, ale o mnoho let později s mými dětmi, přímo v tom samým domě v lese...
Hurá!
Pokračování!!! Kdy bude další?! Už jsem se bála, žes skončila předčasně.
Re: Hurá!
Já už také myslela, že žádné další pokračování nebude. A ono se tu vylíhlo. Sláva!
Mila Marie
Zrovna jsem si nedavno rikala, kam se podela pokracovani. Opet musim zopakovat, jak krasne napsane ocima maleho kluka - vsechny ty drobne (pro deti vlastne velikanske) starosti, stesky i radosti. nadherne se to cte. Uz se tesim na pokracovani.