Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Dede, dik za dnesni tema
To jsou veci, o kterych by se melo vic premyslet a mluvit. Ja ovsem mam dnes mysl ponekud roztekanou, takze jakakoliv uvaha na dane tema by byla, no... zbytecna.
ROZVERNÍČEK.
Kolik řečí umíš...
Potkají se dvě kočky. První povídá: "Mňau, mňau."
Druhá: "Haf, haf."
První: "Co to děláte?"
Druhá: "Učím se cizí jazyky."
Dík za tenhle článek
Co ještě napsat...
Pomoc zvířatům: právě budu platit za kastraci třetí kočky, kterou se podařilo odchytit na Praze 8. Moc obdivuju lidi, kteří tohle dělají. A jsem ráda, že v tom jsme schopni aspoň finančně pomáhat.
Co se týče těch, kdo pečují o děti s handicapem nebo staré lidi, tam mi chybí slova. Vím, jaké to bylo s naprosto imobilní, nemocema prolezlou maminkou. Jak je člověk vděčný za každou obyčejnou slušnost, o vlídném slovu nemluvě...
poděkování
Díky Vám za Váš článek pro Zvířetník a pro Český rozhlas. Dík také všem, kdo se v diskuzi i mimo ni hlásí slovy i skutky k Vašemu provolání o lásce a lidskosti.
Díky za článek,
už to tu někdo psal, práce pro zvířata je velice záslužná a určitě to duševně vyčerpává, ale mnohem horší je práce pro a se starými nemocnými lidmi, bývají nešťastní, bojí se, žijí ve svém uzavřeném světě a často jsou zlí, nespokojení, to je teprve nápor na nervy! Lidé, kteří se o ně starají a snaží se jim ulehčit by měli mít svatozář, to bývá sisyfovská a beznadějná práce.. ...
Ale abych odbočila: Míšo, těším se na článek.
Re: Díky za článek,
Teď to mám dost zblízka, máma má silnou paranoiu, ale je přesvědčená, že jí nic není. Léky nebere, z léčebny odešla. Žije v pocitu ohrožení nepřátelským světem, neustále jí "někdo něco krade". Přestává jíst, protože si myslí, že jí někdo něco dává do jídla. Ale pokud nebude souhlasit, nikdo jí zpátky do léčebny nedostane. Nebo dokud nezkolabuje, případně nebude ohrožovat někoho nebo sebe sama. To, že se ohrožuje tím, že nejí, to se nepočítá.
Někdy jsou zákony na ochranu osobnosti kontraproduktivní. Některé choroby prostě vylučují, aby člověk byl schopen uznat, že potřebuje léčbu. A není schopen přijmout pomoc od svých blízkých, protože především oni jsou ti největší nepřátelé.
Re: Díky za článek,
Milá Vave, hodně síly. Moooc dobře to znám, zažila jsem s manželovou maminkou. Bylo to náročné a ani do denního stacionáře se nám ji nepodařilo dostat, prostě nechtěla. A ačkoliv už uplynul víc jak rok od její smrti, manžel to až nyní odnesl těžkou depresí...
Nezapomínejte, prosím, na fotočlánek, který dnes
také vyšel - Jakkel poslal nádherné fotky namrzlého Ještědu:))
Cožpak ještěd, ten je tam pořád, ale kolkrát asi byl letos opravdu namrzlý?:)))
Psycholigická očista
Dede, dnes je to moc krásné téma a ještě krásnější, že je psané i pro širokou veřejnost, pro Rozhlas.....
Ano, nechutné hrátky politiků a na to navazující ekonomický sešup, vyvolává v lidech jakousi agresi, chlad, nezájem. Nejenom ke zvířatům, ale i k nemocným nebo bezmocným lidem Existují oázy, kde funguje lidská pospolitost a teplo slova a dotyku. Ale je jich žalostně málo.
A lidé, kteří pracují ať už s postiženými zvířaty nebo i lidmi, by měli pravidelně procházet psychickou očistou od odborníků, na to se zapomíná. Vyhořet je tak snadné, ale pomoc je v naší společnosti v nedohlednu. Na to už prý nejsou peníze :-(.
co napsat?
snad jen - díky za ten článek... vyvolává spoustu myšlenek a úvah, např. teď čerstvě po umísťovačce (té Valentýnské) i o tom, že na tyto výstavy se dostane jen "špička ledovce", většinou kočičky nějak atraktivní, aby zaujaly a umístily se (mimochodem, umístila se celá polovina!!)
ale i ty byly většinou vypiplány, málokdy se dostane do útulku zvenčí kočička zcela zdravá, krásná - přicházejí zablešené, zasvrabené, začervené, zasoplené, s plísní, ale bohužel i s různými poraněními, zdaleka ne výjimečně způsobených někým zlým, byť se to většinou pouze uhaduje
anebo jsou to krásná koťátka - která někdo našel v pečlivě zalepené krabici (aby se snad náááhodou nedostala ven - čtyřčata u pí.Oppové), uprostřed pustého temného lesa (Lesněnka u Míly z KN) či na dně popelnice...
pokud jde o lidi, zažívám to teď s tátou, který má Alzheimera - ale mám to jen z dálky, moje sestra je v tom každý den a má můj obdiv a velké poděkování
Milá Dede,
Co k článku a k příspěvkům dodat? Dneska to jde až na dřeň. Postarat se o kohokoli potřebného je těžké, ale dát stejnou péči a snad i lásku těm, kteří si toho nejenže neváží, ale dokonce sabotují (i toto znám, když si mamka vzala domů na dožití stařenku - matku našeho taťky), to chce opravdu v sobě najít hodně sil a dobroty.
Přeji všem útulkům, ať se ten přicházející proud, když už ne zastaví, tak aspoň ať na chvíli zeslábne. A nám všem přeji, ať dokážeme zachytit ruku, vztaženou k nám v nouzi a ať tu naši ruku taky někdo popadne, když budeme potřebovat.
Krásně a výstižně napsáno...
Jak moc se mi dnes toto téma hodí! Ráno mě zastavila na ulici paní, že vybírá peníze na zvířátka v místním útulku. Od té doby se mi honí hlavou všechny možné myšlenky, které se Dede podařilo tak nějak setřepat, utřídit a shrnout :-) Díky.
I kocour Felísek zůstal ochrnutý na zadní polovinu těla. A musím se přiznat, že čím déle se o něho starám, tím ho mám radši. Ano, musí být v samostatné místnosti, musí se každý den umývat, musí se po něm uklízet. Ale když si pak k němu sednete, Feli přijde (nebo se spíš připlazí), předníma packama vám něžně obejme nohu, hlavičku položí na nárt a spustí blažené vrnění, je to ta největší odměna. Až ho mazlení přestane bavit, odplíží se buď do pelíšku, nebo začne s tím pravým kočičím zaujetím hrát fotbálek s balonkem nebo myškou. Nohy nenohy. Od té doby, co máme doma Felíska, nahlížím na útulky trochu jinak, než dřív. Víc přemýšlím právě nad tím, že ne vždy se do takových zařízení dostanou jenom ta pěkná koťátka, která brzy najdou nový domov. A když se dostanu na stránky nějakého útulku, ze všeho nejdřív se dívám, zda tam není nějaké zvířátko s podobným osudem jako Felísek...
Re: Krásně a výstižně napsáno...
Ivano, takovou kočičku má v péči JanaZ. ze Světlušky Svitavy - Madlenka má přeraženou páteř díky lidské krutosti, do útulku se dostala ještě s maličkým koťátkem, které odchovala!!! (Moureček už dávno bydlí)
no a Madlenka se, jak říkáš, hlavně plazí, ale naučila se po těch kolínkách skoro utíkat (asi jen kousek), ale užívá si života, třeba když ji Jana vyveze ven na zahradu na sluníčko
takových příběhů jsou spousty - bohužel i těch, kde nikdo nepomohl a příběh došel tragického konce
Felíska ode mě pohlaď :-))))))))
Máš naprostou pravdu
milá Dede, myslím, že lidé dlouhodobě pracující v útulcích potřebují psychologickou pomoc. Příliv nalezenců je velký, těch zaběhnutých, pro které si zoufalý majitel okamžitě přijede, je skutečně minimum. Postarat se, vyléčit, najít domovy- myslím, že to je nekonečná práce, do uvolněného kotce nebo klece okamžitě přichází nový obyvatel.
...
Upřesnil bych že nejen to hledisko jak se společnost o své bezmocné stará ale také kolik jich sama vyrábí. A v tomhle směru je na tom ta naše taky všelijak.
POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Dnes má narozeniny Lucka_vet., přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku.
http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_21_2014#Luckavetnar_2014.jpg
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Milá Lucko, přeju všechno nejlepší, hodně štěstí a úspěchy ve všem do čeho se pustíš:))
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Milá Lucko, přeji všechno dobré, hodně zdraví a spokojenosti, aspoň trochu štěstí a plno lásky bližních, dvou i čtyřnohých.(chybí mi tu spousta smajlíků!)
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
milá Lucíšku, všechno nej nejlepší :-)))
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Milá Lucko, přeji Ti hlavně hodně zdraví a trpělivost, vytrvalost a pevné nervy ve Tvé práci.
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Lucko! Všechno nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti, ať se Ti daří!
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Milá Lucko, krásně si to užij a ať se ti daří!
Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!
Všechno nejlepší, milá Lucko! Hodně radosti a pohody a zdraví a lásky. <3
Snažím se pomáhat
aspoň trochu. Ujmout se zvířete je lehčí než se starat o člověka. Taková uprskaná protivná nedůvěřivá kočka zaleze na dva měsíce do skříně, ale když pak vyleze, je to milý tvor. Jestlipak to není taky tím, že nemluví lidskou řečí?
Re: Snažím se pomáhat
uprskaný starý člověk když zaleze do kouta a pak vyleze, tak on si moc dobře pamatuje.... nebo se mýlím? taky pomáhám a vidím, jak je mnohem jednodušší oblékat mimčo než starého člověka - třeba i tím, že víme, kam ten vývoj povede...
Ano Dede to co jsi napsala, je pravda.
Úroveň společnosti se odvíjí od toho, jak se postará o své nemocné a jiné. A to se týká lidí i zvířat. Ty tzv. jiní to nemají lehké v lidské ani zvířecí říši.
Koťátka jsou roztomilá, ale já jsem ráda, že jsem si na umísťovací výstavě tenkrát vzala 9-ti letého Honáska. On nám to bohatě vrátil.
Můj syn je autista asperger. Je jiný. Má své rituály, chápe svět jinak a ne vždy to s ním bylo jednoduché. Ale zvládli jsme to. A teď vím, že má krásnou duši. Někdy je jí třeba trochu hledat, ale je tam.
Uvažuju o tom, že bych napsala článek, jak se žije s tzv. jiným dítětem. Ale nevím, jestli by to někdo četl. Ještě popřemýšlím.
Míša z Plzně