Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz na kutily
Jsem si to hned myslela, že to nepopíšu lidsky. My jsme to používali a dráty 220 V, které se táhly po sloupech. Utahuje to jedno druhé.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz na kutily
Já bych to udělala jako Ty a ještě to pak omotala kobercovkou. Aby to nepropíchlo látku, případně motejla.
rozumím....
oni už to vlastně všichni řekli za mne, ale ani nevíte milá Dede, jak tomu rozumím.....
Bože, tohle znám
velmi dobře. Moje první jízda autem po x letech, kdy jsem sice měla řidičák, ale neřídila, byla 260 km. Manžel mi předal auto, jedno dítě a andulky a jela jsem do Východních Čech ze zajížďkou do Poděbrad. Taky jsem ta, co má vždycky dobrou náladu a všechny povzbuzuje. V práci i doma. Každý den někoho držím za límec nad hladinou, pacientky, kolegyně. Když nejsem naladěná, nastává panika. No, když ona má strach, tak to bude vážné. Takže zase nahodím xicht č.1 a jdu to vyřešit. Kde se dobíjejí baterky?
Re: Re: Bože, tohle znám
Já vím, proto jsem tady na sebe už vykecala tolik věcí, které bych asi jinde neřekla. Taky možná proto, že to nikdo okolo mě neslyší, já si přece nikdy nestěžuju. Ale stěžuju, tady, promiňte...
Re: Re: Re: Bože, tohle znám
neomlouvej se, od toho tu jsme ... nahazju 220Voltů
Re: Re: Re: Re: Bože, tohle znám
Jasně, já taky - KONTAKT! Někdy příště třeba zase tu energii "dovezu" od vás já, Zvířetníčkové...
Re: Bože, tohle znám
Moje milá Puntíkatá, Tvoje Když nejsem naladěná, nastává panika. No, když ona má strach, tak to bude vážné. Takže zase nahodím xicht č.1 a jdu to vyřešit. Kde se dobíjejí baterky? podepisuju nastokrát.
Re: Bože, tohle znám
holky, dámy, děvčata - pozoruju, že jsme každá jinak stejná. Ještě že jsme to tady našly - ofšem i pánové to tu našli
Dede, znám to taky.
Když si sama naplánuju a promyslím, co chci udělat a stihnout a za jaký čas, je to v pohodě. Když mi do toho ale někdo začne zasahovat a měnit plány, nejsem vrlá! Jsem nevrlá. Věci totiž nejdou podle mě, vím, že kompromis a flexibilita jsou důležité, snažím se přizpůsobit, ale.... Nejhorší je, jak už tu někdo napsal, že já si vím vždy rady, umím si poradit, nestěžuju si ani blízkým příbuzným a tak jaksi nabyli dojmu, že mě nic nechybí, já žádné problémy nemám. Tak jsem si pomalu začala uvědomovat, jak je občas vhodné něco taky nezvládnout, hlavně se smířit s tím, že NIC nemusím, jen můžu a záleží to na mě. Tedy občas je flexibilita jaksi nevyhnutelná, že.....
Taky mě zaujal fakt, že ačkoliv máme různé technologie a zařízení a internet apod., které by mám měly usnadnit a urychlit práci, je nás stále víc, kteří nic nestíháme a máme čím dále tím méně času. Všimli jste si toho taky?
Re: Dede, znám to taky.
Blážo, četla jsi vlastní životopis Agaty Christie? Občas si to dám a hrozně si představuju ty viktoriánský časy, jaká to byla pohoda... docela by mě zajímalo, jestli ano. Zpětně to tak obvykle vždycky vypadá...
Re: Re: Dede, znám to taky.
Jejky, zano, tu knížku já miluju. Mám ji ve slovenštině a to je ještě půvabnější. Tam by se mi líbilo, tam já taky asi patřím, už tou svojí zálibou ve starých věcech se prozrazuji.
Re: Re: Re: Dede, znám to taky.
No jo, slovenskou jsem měla a půjčila jsem ji kamarádce a ona ji zabor/delila (jako všecko), tak jsem pak na ni narazila česky a hned koupila. Máš pravdu, ta slovenština byla kouzelná.
Re: Re: Dede, znám to taky.
Nečetla, nečetla.....Tak prosím o bližší nastínění .......
Re: Re: Re: Dede, znám to taky.
Blážo, jmenuje se to (myslím): Můj životopis a autorkou je Agatha sama a je to počteníčko. Zvlášť ta první část, kdy vzpomíná na dětství a mládí. Pokud žena porodila děti a starala se o domácnost, od čtyřiceti let byla považována za hodnou opečovávání a veškeré starostlivosti. Prostě doba viktoriánská byla pro ženu velmi přátelská. Ocitovala bych třeba to, jak její maminka koupila dům, lebo se jej páčil. Nebo jak v dobách, kdy museli šetřit, jeli na zimu do Egypta a tam byla Agatha uváděna do společnosti... No, přečti si to.
Re: Re: Re: Re: Dede, znám to taky.
Vřele doporučuji! Moc se mi líbily její úvahy o manželství na začátku. Vůbec je to celé pěkné, je to další moje oblíbená kniha.
Re: Re: Re: Re: Dede, znám to taky.
Je to výborná kniha, taky se k ní vracím. A ještě napsala pod jménem Christie - Mallowannová (jméno druhého manžela) Pověz mi , jak žijete. Ta je o životě na archeologických vykopávkách (Mallowann byl archeolog), a je taky výborná.
Re: Re: Re: Re: Re: Dede, znám to taky.
ano, ta je taky skvělá. Upřímně řečeno, obě mi sedí víc než ty detektivky.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dede, znám to taky.
No prosím, prosím, ale na slečnu M. mi nesahej! Tu miluju.
Co je za problém dojet na nákup?
tahle věta z článku mi přijde taky dost výstižná.... každý (skoro každý?) máme své Matterhorny a každý jiné... vždy mi přišlo trochu, no já nevím, snad nefér(?) zlehčovat ty druhé velehory... je to trochu jako s mindrákem - to co je "objektivně" banalita může být pro druhého OBROVSKÝ problém, např. v krajní eventualitě vedoucí až k pokusu život ukončujícímu... a co je to tedy za banalitu, když pro ni někdo skoncuje se vším??? kde je "objektivní měřítko"? žádné není... možná jen obecně, že snad vše lze nějak (třeba aspoň částečně) pořešit, někdy to chce hlavně čas... no a vůli, snahu, ale taky trpělivost a možná i spoustu dalších věcí... ale jde to... jenže každý problém je - pro toho dotyčného - tak velký, jak on jej V TU CHVÍLI cítí, nějaké objektivní měřítko je tu celkem dosti nap/rd... a co ještě pomůže? zhusta hlavně podaná ruka... může to být partner/ka, někdy lépe přátelé, ale hlavně někdo, někdo kdo je při nás - a nemusí nám nutně dávat za pravdu, ale "je v tom s námi".... navíc i trochu jiný úhel pohledu je dobrý, ovšem nemělo by to být pode mě znevážení našeho strachu ve smyslu: aaale ty s tím naděláš, vždyť to je úplná blbost... není! pro nás tedy zrovna ne!!! může jí být někdy jindy zrovna problém toho druhého - ale kdo si to troufne rozsoudit, co je menší a co větší problém?
tož tak asi, mějme pochopení pro problémy těch druhých, já se o to alespoň snažím... ne vždy rozumím, že tohle je důvod třeba k trápení, ale respektuji, že ten druhý to tak holt má a spíše zkoumám, co a jak by mu mohlo být prospěšné... hmmmmm, nefilozofuji nějak moc...??
Chápu
dokonale a přesně vím, o čem píšete.
Mohu Vás dodatečně na dálku obejmout? Za ten okamžik v cizím autě na neposypané silnici ... obejmout, politovat, účastně pokývat hlavou (opravdu chápu, jak jste se cítila ), podržet za tlapku ... ??
A až příště nastane podobná situace, kdy na Vás bude vykukovat nějaký ten strach ,,, koukněte na druhou stranu, nebo za sebe ... když kouknete pozorně, zjistíte, že kolem Vás "stojí" zástup lidí, kteří Vás chápou a třeba i pohladí po tlapce. A určitě to nejsou jen Zvířetníci
Re: Chápu
promiň, tosco, fakt jsem od tebe neopisovala!!! když jsi to posílala, klopotně jsem tu psala...
Jo jo,
taky mám svoje Materhorny a snažím se je zdolávat, seč můžu. Jak Vám, milá Dede, rozumím - s tím autem na sněhu (to je taky moje noční můra - NENÁVIDÍM sníh na silnici).
Jinak, ještě k tomu opečovávání - moje maminka mi do vínku dala jednu velkou moudrost - "Nikdy neukazuj chlapovi (rozuměj manželovi), co všechno umíš - jednou se pochlubíš a ta práce ti zůstane napořád." Velmi moudrá slova, které jsem si samozřejmě k srdci nevzala. Tudíž už do smrti budu sama malovat byt (včetně prací před a po akci), přestavovat nábytek, dělat taxikáře celé rodině, chodit se psem k veterináři, co jde zašroubovat zašroubuju, co jde vyšroubovat vyšroubuju, o ostatních domácích pracech nemluvě.
Re: Jo jo,
Tuhle moudrost uz nejaky cas praktikuji. A nekdy je prijemne byt zase mala holcicka, nic neumet a pozorovat, jak ti velci umi. No, ale naopak je zase nekdy k vzteku se divat, jak to jini voraji. Ale i tu netrpelivost 'prosim te, dej to sem' uz pomalu zvladam a komanduji sama sebe 'nech je bejt, nech je bejt, nemusis bejt u vseho, troubo'. Ale nekdy je to tezke.
Milá Dede
je to fakt, člověk časem ty svoje strachy pozavírá do šuplíčků a má relativní klid. Ale když se kára rozhoupe, šuplíčky se rozklížej a ty obludky lezou ven... Zrovna tuhle jsem si tak soukromě pobrekávala, že bych potřebovala dva roky prázdnin, abych se trochu zregenerovala....taky si říkávám, proč mám být silná, výkonná, flexibilní, mladistvě vypadající, vždy v pohodě a dobře naladěná.
No ale nikdo nás nezachrání, tak si aspoň tady občas pobrečíme, navzájem se politujem, podrbeme pod bradičkou. Přijď si taky pro svoji porci .
Re: Milá Dede
Chci se zapojit do řady utěšujících a zároveň utěšovaných