Sobota 1. 6. 2024Laura polojasno10 °C

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

  • Příspěvků: 186
  • Poslední: 19.1. 2008 4:38
  • Řadit dle: vláken
  • času vložení
Xerxová 16.1.2008 7:52

a ještě k fotkám

Ti  kluci Nazgulovatí pracující na PC jsou úžasní. Myslím, že v tom má trošku prsty "malý" páník, který s nimi dělá ptákoviny a oni jsou pak ochotni s úsměvem pózovat i na židli. Ale kdo teda vlastně píše víkendové pohádky a povídky??

Dede 16.1.2008 8:28

Re: a ještě k fotkám

Xerxová - BINGO! Samozřejmě, že blbinu zorganizoval Marek a panička jen fotlila ;-D

zana 16.1.2008 9:39

Re: a ještě k fotkám

s tím psaním je to naprosto jasný;-)R^

Ovšem oni tam nejen sedí, ale fakt tam sedí tak, že by snad i psát mohliR^. Malý páník je má fakt dobře zmáklý;-D;-D.

Xerxová 16.1.2008 7:47

a každý je jiný...

...i když mám pocit, že se chováme ke všem doguším stejně, tak se jejich individualita nezapře ani na veterině.

Aronka chodila na vetrinu jednou ročně na očkování. Při injekci ani nemrkla a odkráčela s vrtěním ocásku. Za celý svůj život nebyla nemocná, nikdy nejedla antibiotika, nikdy se jí nebrala krev. Když v šesti a půl letech vážně onemocněla, byla vzorný pacient. RTG kyčlí i páteře jsme zvládli v klidu, nebylo potřeba žádné medikace... Plně nám důvěřovala - až do té poslední injekce... Ale pokud se třeba řízla o střep, nechtěla nám to ukázat - vše si chtěla ošetřit sama. Pokud jsme ji ale odhalili, tak uznala porážku a nechala se ošetřit bez potíží.

To Xerda naopak s úrazy kráčel za námi. Nezapomenu, jak mi na zahradě přišel ukázat tlapku, ze které trčel zaražený hřebík. Vrtěl mírně oháňkou a prosil o vyndání... Na veterině se bál. Sice očkování snášel bez protestů a klidně, ale třeba RTG jsme vzdali... On totiž bojoval (silou svých 75 kilo) a nenechal se sebou manipulovat. Jeho problémy tenkrát nebyly akutní a tak jsme RTG odložili, až bude hůř. Nechtěli jsme ho zatěžovat narkózou, když to není bezpodmínečně nutné. A k tomu už RTG nikdy nedošlo.

Kosatka injekce taky neřeší, i ta kalcia do žíly jsme zvládali překvapivě dobře.

Jasně, velký dík patří i našim veterinářům, kteří to umí se svými pacienty dokonale. Ale je fakt, že nemáme (a neměli jsme ) žádné problémy ani s podáváním léků (v sýru, paštice, párku, másle...) se stříháním drápů, čištěním uší... prostě když si nedáme pokoj a musíme otravovat, tak to teda přežijí.

EvaŽ 16.1.2008 9:00

Re: a každý je jiný...

Sebedokonalejší vet je na nic, když pes nemá důvěru a není vychovaný. Známá, která dělá "sestřičku" na veterině občas povídá...

"podržte si toho pejska" "to nejde, on by mě pokousal..." nebo "tady ho máte, něco s ním udělejte, já s ním dovnitř nemůžu, on by mi to neodpustil, vy jste přece veterinaři ne?.." nebo "když si to zaplatím, tak ho přece nějak musíte zvládnout... že po vás vyjíždí a kous¨by, no to jo, to mě taky...."

Osobnost má každý pes jinou, ale důvěru k člověku mu musí dodat laskavý a pevný páníček. Láska a výchova, to je celé tajemství. Pasivní rezistence se nepočítá, snaha uhnout nepříjemnému taky ne, to je přirozené. X - je vidět, že to s dogama umíte a dogy s váma:-D

Rpuť 16.1.2008 7:34

Odkostěný Daník...:))

Blesan se nechá ošetřit bez problémů - když už ho dostaneme dovnitř. Jednak nemá rád cizí dveře a dvojak se dočkal potupy, že mu pan vet mačkal zadek. Horší je to s aplikací Ophtalu či něčeho podobného, při čemž funguje telepaticky. Stačí, že si dojdu nasát do kapátka a nakráčím s kapátkem schovaným v dlabi - Blesan spolehlivě mizí. V důsledku toho chová i zásadní nedůvěru i k fotoaparátu - co kdyby, že ano.... Takže se marně pokouším vyfotit rozchechtaného psa blaženě se rozvalujícího na gauči na zádech.

Potíže máme jen se starým Žofíkem, který trpí zánětem zvukovodů a potřeboval by to tak třikrát denně vyčistit a vykapat. Jenže, když se šestikilovej kocour rozhodne, že ne - tak je to přinejmenším o zdraví. A když ho někdo drží (což je nutné, neb "drbavý reflex" funguje) Žof se nasíří až na půdu a prostě se vykroutí a vyškubne. Občas, když už ho to moc obtěžuje, nechá se na chvilku přemluvit na dobrovolné čištění - ale opravdu jen na chvilku. Pak naježí fousy a rezolutně odchází poškubávaje ocáskem....

Lenka 16.1.2008 10:20

Re: Odkostěný Daník...:))

Co zadek, Míša si pořídil zvětšenou prostatu  ( a to prosím v raném věku necelých tří let ) takže mu vet osahával i jiné ..ehm..části. Přesto nezanevřel. Protože je to děvka prodejná a za piškotek by zradil vlastní paničku, natož za víc piškotků odpustit doktorovi :-)

terra 16.1.2008 10:39

Re: Re: Odkostěný Daník...:))

Hm, uši...uši...uši... To bylo jediné slabé místo perského prince Taze. Jako mladíček si pořídíl ušní svrab, a když jsme ho té nepříjemnosti definitivně zbavili, zřejmě mu zůstaly citlivé zvukovody, takže se semo tamo zanítily, semo tamo vyráběly příliš mnoho mazu a Taz, jakmile viděl vatový tampon, stáhl ušiska a zmizel... Načež byl odloven, uchopen, spácháno na něm násilí... pak dostal sušenou rybku, a usedl zhrzeně na okenní parapet, aby dal najevo, že s námi nemluví. Vydrželo mu to zhruba dvacet minut:-) Ale nikdy na nás nevytáhl drápy.

EvaŽ 16.1.2008 7:13

Všichni to známe.

Tekutá léčiva jsem ještě nezkoušela. Ale sýrem neb paštikou obalované tablety používám. U dalmatinů to nebyl, vzhledem k jejich žravosti, problém. Ale Ája je nežravec a zřejmě má předky z rodu Borgiů, takže podezřele nabízené sousto, nebo cokoliv neznámého zkoumá takřka vědecky. (Ochutnavače zatím nevyžaduje a venku sežere i ho...). V nejhorším nastoupí násilí. Pokud strčíte tabletu dostatečně hluboko do chřtánu, je spolknuta reflexně. Vlastní pes se mi ruku ukousnout nepokusil.

Nejvíce zranění měl první pes dalmatin. Naštěstí přijímal vše stoicky a s naprostou důvěrou. Píchala jsem mu bez asistence i injekce, dokonce dávala infuzi. Jen jsem musela u pacienta sedět a hladit. Pak držel i u vyndavání stehů. Doma dokonce lépe, než u veta, kde byl přece jen trochu ztuhlý nevolí a nedůvěrou k cizákovi. Jen na stará kolena nesnášel stříhání drápů (až kolem 15 let, když už si je neobrousil přirozeně). Směli jsme ostříhat dvě tlapy, pak už se nas/štval a další dvě dovolil až za týden. Ordinaci veta neměl rád, proto i poslední injekci mu píchl vet u nás doma, držela jsem ho (samozřejmě psa) do konce v náručí. Ach jo, jak začnu vzpomínat...

Jenda 19.1.2008 4:38

Re: Všichni to známe.

Predstava jak drzite v naruci veterinare zniceneho z nutnosti pichnout psekovi posledni inijekci je kouzelna.

Jakub S. 16.1.2008 0:46

No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

tak aspoň teď su první, kdo řekne: je to úžasný člen rodiny. Dokonce za vás pracuje s PC. A jak se najednou promění v pytel masa bez kostí - to je slavná povídka, scifi-hororová, z 60.let: od koho?! Jak se kostra jala sama sebe se požírat či co.. Poslední větu si přes těch čtyrycet let pamatuju: - ale ta hrůza, když ta medúza promluvila...  (celý článek pořádně projdu až u kafe ráno)

A Hani, jak to myslíš s tou frontline? Nějak nevím o jiném významu, než přední linie, čelo fronty a tak - ?

P i t r ý s e k 16.1.2008 1:07

Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Počteníčko o ošetřování Nazgúlů a spol. Vidím, že jsme si tím museli projít všichni. Mohu se chlubit (malounko- babkachlubi/ři/tka). Když poprve příjdu se svými knírkami k vetovi, dostanu od každého vynadáno, protože bez náhubků knírače neošetřuje. Končíme tím, že na stole sedí tři pejsky, já se rozhlížím po vitaminech ve vitrinkách a doma přemýšlím, jestli si to panvet nepopletl a jestli každá dostala svou injekci, nebo jedna dostala dvě a ta třetí žádnou. A panvet kroutí hlavou a říká, že takové knírače ještě neviděl. Holt, důvěra v člobrdínky, to je úžasná věc.        S užíváním je to u nás horší. Zvlášť v nenápadném vyplivování tablet do šunčičky nebo sýra dovedně vkomponovaných, byl mistr Chrisíček. Byla jsem skálopevně přesvědčena, že návnadu polkl, abych pozdě odpoledne našla tabletu šikovně vlepenou do jeho mohutných vousisek ( ale masíčko tam nabylo). Jak to dělal nepovím, protože nevím.

Jakube, Ty to nemůžeš vědět, ale Frontline = oblíbený sprej (nebo kapsličky) kterým se zvířátko nastříká a on odpuzuje blešky a klíšťata. A pokud se parazit nedá odradit a přece se zakousne, zhyne následně hnusnou smrtí.

Hana W 16.1.2008 1:33

Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Pitrysku, vzalas mi to tak receno z ust a podala to podstane lip nez ja. Jaky byl Olomouc?

P i t r ý s e k 16.1.2008 21:12

Re: Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

(Píšu už podruhé, byl sežrán)......... Olomouc na mě působí kladně a to skrz na skrz. Asi je to tím, že mě s ní seznamovala moje nejlepší kamarádka a to v době rozpukajícího, čistě vymydleného a slunného jara. V to nedělní odpoledne jsme se procházely Starým městem, prolezly kostely a muzeum a náměstí. K večeru jsem už z toho všeho byla úplně omámená.

Tentokrát jsem jela tramvajkou na výstaviště Flora a když jsem jela kolem Tereziánské brány, v duchu jsem řekla: "Hani, teď!" Bylo tak 9 SEČ.  Tentokrát svítíček neslunil a bylo mokro, protože roztál sníh do ošklivých hnědých louží. Výstava se odehrávala ponejvíc v pavilonu "A". Bylo tam narváno. Mini mini kruhy a kolem nich přísně jednosměrný provoz. Jen díky skleněným stěnám jsem netrpěla klaustrofobií. Ale jak tam to množství živáčků dýchalo, tak ty stěny byly neprůhledné párou,  stékla na podlahu a psům to dost klouzalo. Malí kníři jezdili jako po ledu. Potom jsme šly ke kamošce do Hodolan, kde jsem měla pytel granulí (co se u nás nedostanou). Poseděly jsme chvilku a už  rychlík  se mnou uháněl na jih. 

Tento týden tady zase šly kulinářské specialitky a tak si dovolím jednu přičinit.  Prý se to jmenuje "BABSKÉ ŠPROCHY". (bylo nabídnuto jako občerstvení po výstavě) Chutné jídlíčko zn. CO DŮM DAL.  Zbylé  uvařené kysané zelí je vmícháno do rozšťouchaných vařených brambor a celé je to polito  cibulkou na sádle. Dívala jsem se trochu nedůvěřivě, ale, kupodivu, bylo to nejen žrací, ale docela chutné.:-) Udělám to, jen co vybude troška zelí.

Hana W 16.1.2008 1:29

Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Frontline, Jakube, je pripravek pro psy a kocky proti blecham a klistatum. jednou za mesic se jim ampule vetre nekam mezi lopatky a zabiji to i vajicka blech a klistat. prodava se pod stejnym nazvem v USA i v Evrope. V USA za dva a pulkrat tolik co Evrope - teda aspon v CR. Tak si to odtamtud vozim nebo necham posilat. U nas tahle sranda prijde na 10 zelenych penez na jedno zvire  na jednu aplikaci - pet kocek a jeden pes ;-(;-(;-( Dulezite celorocne u nas, protoze v tom vlhku a dusnu a zadne dlouhodobe chladne pocasi, tyhle potvory prosperuji imervere.

terra 16.1.2008 11:18

Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Tedy, Hano W., podle tvých občasných zpráv o jižanském počasí a podnebí si možná tak trochu dovedu představit, že bez frontline ani ránu... Když se tady v Čechách vyvede správně teplá a vlhká "bleší sezona", vzývám všechna přírodní božstva, na která si v tu chvíli dokážu vzpomenout, aby už se ochladilo alespoň pod 10 stupňů Celsia a ty bestie (blechy a klíšťata) přestaly fungovat;-€

EvaŽ 16.1.2008 6:53

Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

ha, tentokrát´s mě cizinče s literaturou nedostal. Starý dobrý Bradbury. Ale pokud mě má skleróza nešálí, tak se ta kostra nepožírala, ony mu mizely kosti. Musím se podívat, jak to přesně bylo. Na ten děsivý pocit z povídky pamatuji dodnes.

Medvídek 16.1.2008 8:31

Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Já mám dojem že on si to jen myslel, prostě nějaká psychická porucha, spojená asi se záchvaty dny, nebo čertví čeho. Děsivý mi to ani nepřipadalo, spíš jsem měl pocit neurčité ošklivosti...zejména tehdy jak se pokoušel toho "nepřítele" v sobě ujíst, čí spíše užrat.

Medvídek 16.1.2008 8:28

Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Snad Ray Bradbury: Kostra  (ale nedám za to ruku do ohně):-)

YGA 16.1.2008 8:49

Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Tož totok sem nečtla (naštěstí - já moc horory nemusím) - já mám radši Asimova s jeho vlídnými roboty. 

Medvídek 16.1.2008 9:23

Re: Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Daneel Oliwav & Eliáš Baley ?:-)

YGA 16.1.2008 9:31

Re: Re: Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

No - já spíš myslela "Já, robot". A ještě mám ráda Henleinovy "Dveře do léta" - to je zas báječná cesta v čase - nejprve tam, pak zas zpět a potom zase tam - to je tak hezky napsané, že si to člověk umí i představit ;-D. Ale nějaké vycucávání kostí, až se z člověka stane nechutné cosi (ruku na srdce, dost člověků je nechutných i když  většinou maji kostru celou) - fujtajbl.

Medvídek 16.1.2008 9:43

Re: Re: Re: Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Yguško, ten spisovatel se jmenuje Heinlein. Já vím že ses překlepla, ale záměna s tím zmetkem strašně bije do očí. :-)

YGA 16.1.2008 9:57

Re: Re: Re: Re: Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

Já se ani tak nepřeklepla jako se spletla ;-D (Pepo, já se spletla!) - buším hlavou do zdi. Většinou si jména ověřuju na netu, abych nebyla za totálního blba - a teď totok ;-(. Před očima si teď promítám obálku té knížky (edice Čtení na dovolenou) s modrou kresbou od pana Borna, a fakt je tam Heinlein  - jakto, že jsem to tak popletla 8-o? (Na zmetka jsem ani nepomyslela.)

Medvídek 16.1.2008 10:00

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: No ráno tady bude tisíc pajánů na Kazánka, jak si čte soustředěn na lapťopu,

To se stává často, prostě mají podobná jména, promiň mi tu malichernost, já jsem si prostě nemohl pomoct.:-) Od R. Heinleina jsem četl jen Glory Road (něco jako "Cestou slávy") a protože mně to moc nenadchlo, už jsem se k němu nevracel.

terra 16.1.2008 10:20

Zdravím Medvídka,

a konstatuji, že s tím Heinleinem je to těžké. Četl jsem "klasiku" jako je Cizinec v cizí zemi, Dost času na lásku nebo Měsíc je drsná milenka, a přišlo mi, že vojenský styl uvažování až zase tak mco rád nemám. I odložil jsem Heinleina. Pak jsem z nouze přelouskal Číslo bestie a Kočku, která prochází zdí, a zdálo se mi, že to nebylo až tak z nouze... Cesta slávy

terra 16.1.2008 10:22

Re: Zdravím Medvídka,

Pardon, mám moc rychlé ruce ( a někdo tu na mě mluví...) Chtěl jsem napsat, že Cesta slávy je jedna z mála Heinleinových knížek, kterou bývá zvykem řadot k fantasy - a ačkoliv mám raději fantasy než sci-fi, nenadchla mě. Přesněji - nedočetl jsem... Přeji krásné dny, když se teď tak trochu míjíme...

Medvídek 16.1.2008 10:30

Re: Re: Zdravím Medvídka,

Taky zdravím. Míjíme se, já tu nejsem moc často, prostě práce má a musí mít přednost, to se nedá nic dělat. Dnes mám volno a literární debaty o žánru sci-fi, no to je moje.;-D

terra 16.1.2008 10:33

Re: Re: Re: Zdravím Medvídka,

Che - za mne teď pracuje stroj, přesněji plotr... a ještě tak asi dvacet minut bude. Až z něj tu mapu vytřesu, nejspíš taky zase zmizím. Tak mávám....:-)

Jakub S. 16.1.2008 11:35

Že by už Konrád - že by - ?! Pozrime že sa naňho, ako sa po vojne vyfarbil, bursche...

A je to ten Bradbury, Kostra, jasně. A Já, robot mě úplně facinovalo, když to vyšlo česky. BTW tam je jednou provždy klasicky definována trojice nenapadnutelných zákonů chování robotů.

Medvídek 16.1.2008 11:43

Re: Že by už Konrád - že by - ?! Pozrime že sa naňho, ako sa po vojne vyfarbil, bursche...

Jů, to jsem nevěděl že tam. Já to nečetl. Ale jinak Asimov pak definoval ještě tzv. nultý zákon, tuším že v románu Nadace a Země (závěrečný román "nadační" série).