Kolombo 9.7.2008 14:48

No, ono je to

tak. Člověk, kterému až tak nic moc není je z jednání doktorů zhnusen. Běžná bývá arogance, nekomunikativnost a nedodržování ordinačních hodin. Na dveřích je napsáno v 7:00, doktorka přichází v  7:20, potom smích, telefonování, cinkání šálků na kávu . V 7:35 se otevřou dveře a sestra se zhnuseným výrazem ve tváři zve prvního pacienta dál. V 10:15 doktorka odchází, neobtěžujíc se komukoli v čekárně sdělit, na jak dlouho. Po urgencích sestra sdělí, že za pacientem, doba návratu neznámá.  Jindy přichází elegantní pán, v ruce kufřík z krokodýlí kůže, zřejmě dealer farmaceutické firmy. klepe na dveře, úsměv - pojďte dál, pane inženýre... A hodina v . Jinak to asi vypadá,  když se jeden rozseká v autě nebo ho doktoři vyléčí z rakoviny. To je pochopitelně pacient vděčnej. Ale to jsou nesouměřitelné situace - jinak budete hodnotit jídlo, jdete-li s přáteli posedět do nóbl restaurace, a jinak, nabídne -li vám beduin trochu kuskusu a vody, když v poušti umíráte hladem a žízní. Asi na něho budete klást jiné nároky než na restaurační personál a budete mu vděčný, i když podaný pokrm nebude odpovídat přísným hygienickým a kulinářským normám.

• reagovat

F2 9.7.2008 14:38

Osobní zkušenost

Absolutní souhlas... z osobních zkušeností  ! Pro doktory je člověk jen pacient resp. diagnoza. Ne zákazník !

• reagovat

exalted 9.7.2008 14:35

Tak kadeřník má za

svou práci víc peněz než doktor. Tak je to logické, ne?

• reagovat

Gerin 9.7.2008 13:44

Pane Kilián, čeká se déle ve Vaší ordinaci,

nebo v nejbližším autoservisu/ bance...

Pacienti se nestanou klienty dokud nebudou v ordinacích platit hotově jako se platí všude jinde...

V žádné jiné firmě jsem nestrávil tolik času čekáním jako v ordinacích různých lékařů, o chování personálu někdy jindy...

• reagovat

Jan Svoboda 9.7.2008 10:13

Zlobíte se zbytečně, ono to tak je.

Pane doktore, nenechte slepou vášeň cloumat svým majestátem. On má p. ministr pravdu a přitom to není žádné ostouzení lékařů a sester. Je to tak - soukromý subjekt, ať už autoservis, zdravotnické zařízení, či jiný podnik, se musí setsakra starat o klienty. Jinak k němu totiž přestanou chodit. Ten státní, polostátní, krajský (dříve socialistický) má trochu jiné starosti a priority. To je dáno jeho postavením. Nikdo neříká, že se ti lidé v něm nechtějí, nebo neumějí starat. Ujišťuji Vás však se vší vážností, že mnohem raději navštěvuji privátní zdravotnická zařízení, neboť se mi zde dostává podstatně vlídnějšího zacházení. To je moje zkušenost.

• reagovat

Jan Svoboda 9.7.2008 10:12

Zlobíte sbytečně, ono to tak je.

Pane doktore, nenechte slepou vášeň cloumat svým majestátem. On má p. ministr pravdu a přitom to není žádné ostouzení lékařů a sester. Je to tak - soukromý subjekt, ať už autoservis, zdravotnické zařízení, či jiný podnik, se musí setsakra starat o klienty. Jinak k němu totiž přestanou chodit. Ten státní, polostátní, krajský (dříve socialistický) má trochu jiné starosti a priority. To je dáno jeho postavením. Nikdo neříká, že se ti lidé v něm nechtějí, nebo neumějí starat. Ujišťuji Vás však se vší vážností, že mnohem raději navštěvuji privátní zdravotnická zařízení, neboť se mi zde dostává podstatně vlídnějšího zacházení. To je moje zkušenost.

• reagovat

Plující oblaka 9.7.2008 9:29

Zdravotnictví funguje i proti zdravotníkům, nejen proti pacientům

Ač jsem subjektivně ůplně zdravá, čeká mě operace. I přes všechna sofistikovaná, drahá a odborně provedená vyšetření není možno zjistit zvenku, co to v sobě uvnitř mám. Dobře, po operaci bude jasněji. Zatím jsem byla pozvána k nástupu na předoperační vyšetření.

Napřed se docela hekticky, v mé přítomnosti, hledalo místo, kam mě uložit, když je přece plno. Úplně plno. Pak se jedno místečko našlo (objednána jsem tři týdny). Pokojíček jako dlaň, se dvěma velmi nemocnými babičkami. Aspoň od pohledu. Koukám jako kakabus, velmi se snažím o zdvořilost, docela mi to jde. Dotazy na jiný pokoj, na placený pokoj, možnosti ohledně jiného času, jiné nemocnice. Sestry pomalu ztrácejí trpělivost, já se furt snažím. Přijde žena v bílém, po několika větách pochopím, že je to lékařka. Nakonec přijde na originální řešení. Vyšetří mě, sestry mě naberou, udělají EKG, zajdu si na snímek a můžu domů na propustku. Vrátit se mám den před operací. To všechno jim trvá k mému úžasu jednu hodinu. Lékařky se ptám, proč mne tedy naplánovali na třídenní hospitalizaci před operací. Prý SE TO TAK DĚLÁ. 

Výsledek - ušetřena kapacita nemocnice pro skutečně nemocného. Ušetřeny peníze za dvoudenní ubytování zdravého v nemocnici. Sestrám ušetřeny nervy s protivnou pacientkou, budoucí pacientka čeká na závažnou operaci ve svém domě, obklopena milující a podporující rodinou.  Nemocné babičky dostanou jinou spolubydlící, pravděpodobně taky nemocnou.

Nakonec ta operace byla o dva týdny odložena, z provozních důvodů nemocnice (operační sál nadlouho zabrán polytraumatem).

Tak vidíte, i když to fungovat má, musí se vyhádat výjimka, aby to fungovalo opravdu. Tedy, k operaci nastupuju v pondělí, k operatérovi mám důvěru. Co bude pak, uvidím. Když to někoho bude zajímat, dám vědět. Doufám.

• reagovat