Milí čtenáři, peněžní inflace se nám usadila v rodinných rozpočtech svojí širokou zadnicí tak důkladně, že už o ní ví každý. Dá se nicméně aspoň říci, že se s ní lidé úplně nesmířili a že čekají její pokles (který, zdá se, v eurozóně už nastal, u nás jsme zatím stále ještě někde kolem osmi procent).

Inflaci ale můžou podléhat i jiné fenomény, třeba vzdělání. To, že dnes daleko více lidí studuje vysokoškolské obory, je známá věc; určité vysoké školy působí pofiderně už svým názvem. Stále ale ještě existuje nějaká vrstva prestižních ústavů, jejichž diplom má větší váhu.

Nicméně i tam jsou k vidění zajímavé jevy. Toto je statistika udělovaných známek na jedné z nejvýznamnějších amerických vysokých škol – Yale. Rozdělená pěkně podle oborů, a následně i podle vývoje v jednotlivých letech (zdroj):

„Jedničky“ podle oborů

Jedničky a ostatní známky podle kohort absolventů

To je hodně jedničkářů, že? Zejména pak v oborech, jako jsou Gender Studies, kdy si musíte klást otázku, jakým způsobem si nějaký student(-ka, -ko?) vůbec může vykoledovat horší známku. (Jeden mě napadá: říci, že jsou jen dvě pohlaví. Ale realisticky vzato půjde asi spíš o systematické absentérství v předmětech, které dávají jedničku za účast.)

Naproti tomu těch 55 procent u matematiky je vcelku očekávatelné. To je obor, který málokdy studuje někdo jiný, než vyslovení srdcaři, a slabší jedinci mnohdy během prvního roku poznají, že je potřeba přejít jinam… Zajímavá je i relativní tvrdost na psychologii, která je hned vedle matematiky. Ale celkově je patrné, že v „tvrdší“ části žebříčku také dominují „tvrdší“ obory a naopak.

Člověku se hned vybaví legendární kniha Lukianoffa a Haidta „The Coddling of the American Mind“ (Rozmazlování americké mysli). Ta ovšem vyšla roku 2018, přičemž šlo o rozvinutí eseje z roku 2015. Zdá se, že trend trvá.

Toto ovšem není jediný trend, který lze v datech vidět. Ke zvážení jsou minimálně dva další.

Prvním z nich je covid, zřetelně viditelný v tabulce podle roků. Procento jedničkářů skočilo poměrně prudce ze 73 na 82 procent a od té doby pokleslo jen částečně, k původní úrovni kolem 70 procent se rozhodně nevrátilo. Snížila se tehdy natrvalo i úroveň výuky a potažmo nároky na studenty?

Druhým trendem, který by se neměl ignorovat, je nárůst školného. Roční studium na Yale s tím, že bydlíte na kampusu a chodíte do studentských jídelen, vyjde na nějakých 82 tisíc dolarů. Standardní čtyřletý kurz tedy na čtyřnásobek. Přepočteno na české poměry by to byl solidní dům, byť mimo Prahu či Brno. Je možné, že nakonec je příčinou právě toto? Když už někoho podojíte o několik set tisíc dolarů, můžete mu to aspoň osladit indexem plným jedniček.

Vysoké školství je opravdu složitý obor. Koncentruje se v něm značné množství chytrých lidí, kteří mají disproporční schopnost přiohnout si různá pravidla k obrazu svému, takže nastavit jim zvenčí funkční pravidla tak, aby se celá věc nevyvinula úplně jinam, jde jen málokdy. Jako určitá vnitřní bariéra slouží tradice, ale to je přesně ten druh bariér, který může časem a generační výměnou úplně erodovat. Co myslíte, kdy se ty známky zruší úplně a nahradí je slovní hodnocení?

Koneckonců je těm studentům teprve dvacet let…

Hudební epilog

Teď si představte, že zrovna vy skončíte jako nějaký ten nešťastný dvojkař! To se musíte cítit zhruba takto:

*****************************************************************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 6
Šesté pokračování série Zapomenutých příběhů, dalších třináct kapitol na různá témata. Dozvíte se něco o padajících Kometách, válce s červy nebo o řešení životně důležité otázky „Kde probůh jsem?“. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti. Kniha je jako vždy doprovázena rozsáhlou obrázkovou přílohou.
Zapomenuté příběhy 6 si můžete objednat na této adrese.
Všechny knihy autora lze získat ve zvýhodněném balíčku zde.