Jedním z témat veřejné diskuze v Evropě bude nadcházející referendum o vztahu Velké Británie a Evropské unie. Po řadě jednání vyjednal premiér David Cameron nové (jiné, kosmetické) podmínky členství v klubu a nyní tyto podmínky předloží „lidu Velké Británie“, aby ten rozhodl. Jsem přesvědčen, že navzdory některým komentářům Británie zůstane v EU, a to poměrně jasnou většinou.

Opačný výsledek, tedy získat dostatek hlasů pro vystoupení z EU, bude pro obyvatele království velmi obtížná, a to z mnoha důvodů.

Prvním důvodem je demografické složení jednotlivých zemí UK. Kromě Anglie obyvatelé Skotska, Walesu a Severního Irska budou při hlasování většinově hlasovat pro setrvání v EU, tedy jejich chybějící hlasy musí dodat voliči z Anglie. Při populační velikost Anglie se to zdá snadné. Ne tak docela.

První neznámou při analýze potenciálních výsledku referenda je volební účast. Při posledních parlamentních volbách v roce 2015 se voleb zúčastnilo více než 30 milionů oprávněných voličů, troufnu si odhadnout, že účast u referenda bude vzhledem k jasné otázce a vypjaté kampani nižší jen o 5 milionů a k volbám přijde 25 milionů voličů. Z těchto 25 milionů voličů musí zastánci ANO, tedy odchodu VB z Evropské unie získat 12,5 milionů + 1 voliče. Mohou toho dosáhnout? Myslím, že ne.

V historických zemích Velké Británie, kromě Anglie popularita pro odchod z EU bude relativně malá, v Severním Irsku a ve Walesu ji odhaduji na 10 %, ve Skotsku budou hlasy pro Brexit zcela marginální, a to na úrovni max. 5% voličů. I přesto, že tyto tři historické země jsou populačně relativně malé, bude nutné výpadek hlasů pro odchod zajistit někde jinde, tedy v Anglii. Počet hlasujících pro Brexit tak bude v samotné Anglii nutně vyšší než 57 % a pravděpodobně bude muset dosáhnout na hodnotu nejméně 60 % všech hlasů. To podle mě není reálné, když se žádná hlavní politická skupina pro odchod explicitně nevyjádřila. Konzervativci i představitelé Labour party nepodpoří odchod z EU, Vláda reprezentovaná premiérem doporučila hlasovat pro setrvání v EU, byť jednotliví ministři mají právo na odlišný názor a na jeho podporu v kampani. Jediným subjektem, který se staví jednoznačně za odchod z EU, je UKIP, ta ale v posledních volbách získala 3,8 milionů hlasů, což je výrazně méně než předpokládaných nejméně 12,5 milionů.

David Cameron nepochybně využije možnosti tohoto referenda jako plebiscitu o UKIP, tedy straně, která obrala konzervativce o hlasy. Stejně tak se bude hrát o politickou budoucnost konzervativců, kteří se svými postoji blíží ke stanoviskům UKIP. A protože v referendu Cameron uspěje, bude to současně znamenat jasnou prohru všech jeho oponentů jak v rámci UKIP, tak i především v rámci vlastní strany. Každý oponent Cameronova postoje si proto s postupem času bude více rozmýšlet, jak bude na veřejnosti vystupovat a zda mu tento prohraný boj stojí za to obětovat potenciální politickou budoucnost. Především u méně viditelných regionálních lídrů a méně viditelných poslanců tento motiv bude hrát roli a nebudou aktivně podporovat Brexit.

Dalším důvodem, který bude výrazně rezonovat v kampani za vystoupení z EU, je postoj Skotska. Představitelé skotské vlády se již nechali slyšet, že v případě odchodu Británie z EU ihned zahájí přípravy na odchod Skotska z Velké Británie a v takovém případě se jim to velmi pravděpodobně podaří dotáhnout do pro ně úspěšného konce. Odchodem Skotska by se z Velké Británie stala již definitivně Malá Británie, tedy Anglie. Pád původního vůdčího globálního hráče až na samé dno by byl dokonán. To vše za života jedné královny. I proto populární následník princ William podpořil setrvání Británie v EU.

Kromě výše uvedených hlavních důvodů zazní dále v diskuzi ekonomické argumenty o výhodnosti společného trhu, o dobrém přístupu britských výrobků na evropský trh a také o snadném přístupu evropských investorů do Británie. Tato věcná témata však diskuzi a následně i referendum rozhodovat nebudou.

Autor je komunální politik ODS