Sledujeme-li vývoj na ukrajinské frontě v posledních měsících, situace na jihu Ukrajiny (nepočítaje Krym) začíná připomínat západní břeh řeky Dněpru na podzim minulého roku, kdy se ruská vojska po postupném stahování nakonec rozhodla Cherson a s ním celý západní břeh Dněpru vyklidit. Nedovolím si tvrdit, že ruská armáda jih Ukrajiny (území okupované Záporožské a Chersonské oblasti) opustí bez boje, ale zatím poslední týdny naznačují možnost podobného vývoje.

Další text berte jako osobní postřehy (nechci si hrát na vojenského experta, těch už máme dost), jde jen o poskládání faktů i náznaků, které mohou leccos naznačit, ale realitu se dozvíme až v příštích týdnech.

Podíváme-li se na současný stav, stále ještě jsou Putinovi vojáci na jihu Ukrajiny přítomni, střílí z pušek a kalašnikovů (pokud jsou k dispozici), méně už z minometů a dělostřelectva a mnohem méně z houfnic a raketometů. Všimněte si, že každou chvíli přichází video s ruskými vojáky prosící Putina o pomoc z důvodu nedostatku munice, zbraní a samozřejmě nesmyslného posílání na smrt.

Prioritou je pro Putina Donbas, nikoliv jih Ukrajiny
A důvody, proč Putin a hlavně ruské armádní velení už de facto vzdalo jih Ukrajiny?

Je jich několik, nedostatek munice na prvním místě, nedostatek kvalitní obrněné techniky a vycvičené živé síly, malá hustota obrany i opevnění a další faktory slévající se do rozhodnutí jih Ukrajiny pustit. Naplno to Putin a velení ruské armády neřeknou, ve verbální rovině uslyšíme opak, ale jih Ukrajiny ruská armáda prostě není schopna pokrýt a ubránit. Proto se Putin a jeho generální štáb soustředí na Donbas, který má alespoň prozatím šanci ubránit.

A myslím si to i přesto, že se objevily zprávy o přesunu obrněné techniky z Mariupolu směrem k Melitopolu. Tento fakt není podstatný, Ukrajinci si ty obrněnce najdou a sofistikovaně zlikvidují, ať už HIMARSy, západními houfnicemi nebo technikou z dob Sovětského svazu, kterou opatřili tím svým systémem řízení palby s GPS.

Dneska již otázka nestojí, zda k ukrajinské protiofenzívě dojde, ale jen KDY a KAM. Důvodem jsou nepolevující dodávky západní vojenské techniky a zvyšující se počet vycvičených ukrajinských vojáků na této nové technice. Pozastavím se jen u dvou příkladů.

Prvním jsou avizovaná bojová vozidla STRYKER (90 kusů), která spolu se 109 obrněnými vozidly Bradley již tvoří nemalou bojovou sílu. Připočteme-li k nim Mardery z Německa, má Ukrajina již základ pro vedení protiofenzívy (samozřejmě by potřebovala několikanásobně více). Tato moderní obrněná vozidla jsou schopna zlikvidovat i ruské tanky. Mimochodem ve válce v Zálivu (rok 1991) Američané zlikvidovali mnohem více ruských tanků z obrněnců Bradley než z tanků Abrams. Jde o dodávky západní techniky zahrnující také statisíce kusů munice a nábojů.

Druhým příkladem jsou opomíjené samohybné houfnice Paladin. Jde o nesmírně výkonné houfnice, jejichž vývoj byl zahájen v 60.letech minulého století, ale jejichž vývoj jde neustále kupředu. Podle posledních zpráv USA dodaly na Ukrajinu 18 kusů houfnic Paladin, poslední typ M109A6, který má celou řadu zdokonalení oproti původním verzím. Dokáže zasáhnout asistovanou municí až na 30 km a GPS naváděná munice má dokonce dostřel 40 kilometrů. Mimochodem na Ukrajinu již prý dodaly různé země kolem 50 kusů houfnice Paladin. Velice pěkně vysvětleno v tomto videu:

V médiích jsou totiž neustále probírány počty kusů dodaných tanků ze Západu, ale tyto obrněnce spolu s takto výkonnými houfnicemi jsou pro budoucí ofenzívu ukrajinské armády naprosto klíčové.

Termínově protiofenzíva vychází na duben, kvůli počasí nejspíš druhou polovinu, přeci jenom i mezinárodní koalice v Ramsteinu už je natěšená na spuštění protiofenzívy, proto je květen méně pravděpodobný.

Směr(y) ukrajinské protiofenzívy
Samotná protiofenzíva nemusí být vedena z jen jedním směrem, mohou být i dva a dokonce i klamné. S pravděpodobností 80% zamíří hlavní úder na jih (čistě osobní názor), je možné, že souběžně spustí také protiofenzívu na severovýchodě v Luhanské oblasti směrem na Svatove a Starobilsk. Tenhle severovýchodní směr by byl hodně důležitý, protože by získáním Starobilsku nabourali ruské armádě logistiku. Přes Starobilsk vede klíčový železniční uzel dále na Donbas, jeho odříznutím by ruské armádě již zbylo po železnici spojení na Donbas jen z Gukova anebo složitě přes Kerčský most. A ruská armáda je jak známo na železnici závislá. Na logistické operace v severní části Donbasu by ruské armádě kromě omezeného množství nákladních vozidel zbyli už jen velbloudi.

Doněcká oblast v nadcházejících týdnech z hlediska možného směru protiofenzívy nepřichází v úvahu, je tam jednak velké množství vojáků, techniky i opevnění budované již od roku 2014. Pro ukrajinskou armádu by dobytí např. Doněcku znamenalo obří ztráty na živé síle i technice. A zbytečně. Doněcká oblast se dá obklíčit, ostřelovat a následně doslova „vyhladovět“.

Přesné stanovení směru je obtížné, ten ví jen generální štáb ukrajinské armády, ale přesto si dovolím jeden z tipů, západně od Melitopolu mimo obydlená území, kdy hlavním operačním cílem bude proniknout až k Azovskému moři. Tím by rozdělení ruské armády na dvě poloviny. Výhody takového postupu jsou nabíledni:

Příprava na osvobození Krymu
Dosažením břehů Azovského moře, ať již kolem Melitopolu nebo přímo na Berďansk, popřípadě kolem Mariopolu dojde k faktickému odříznutí Krymu po souši z Donbasu. Zároveň se Kerčský most, jediné spojení s pevninským Ruskem dostane do vzdálenosti HIMARSů a dalších raketometů. Čeká ho osud podobný Antonivskému mostu v Chersonu.

Vyčištění celé Záporožské a Chersonské oblasti
Ukrajinská armáda svou rychlou ofenzívou může dostat do pasti ruské jednotky v chersonské a záporožské oblasti zahrnující Enerhodar v blízkosti jaderné elektrárny, Novou Kachovku a další strategická města a místa na jihu Ukrajiny. Pokud ukrajinská armáda bude postupovat rychle, ruská armáda bude nucena se „urychleně přesouvat“, možná i rychlým úprkem na Krym jako o závod, aby se nedostala do kleští ukrajinské armády.

Otázkou je, zda se ukrajinské armádě konečně podaří obkličovací operace, zatím se jim nedařilo obklíčit ruské jednotky, byli příliš slabí. Dalším ukazatelem je rychlost postupu. Zda se bude jednat o bleskovou akci jako na podzim na severovýchodě kolem Izjumu anebo o „chersonský scénář“ postupného a úmorného vytlačování ruské armády, která bude mít dostatek času na stažení a přeskupení.

Zvýšení psychologického tlaku na ruské ozbrojené síly
Další výhodou rychlé ofenzívy kolem Melitopolu by byl dostatek času na postupné obklíčení Melitopolu a dalších měst na jihovýchodě a konečně dosažení velkého psychologického tlaku na ruské ozbrojené síly, což může vést v optimistickém případě k částečné demoralizaci ruské armády. Podmínkou demoralizace ruské armády je dosažení úspěchu právě při zmíněných obkličovacích operacích. A to nebude jednoduché, ruská armáda se dokáže z obklíčení často probít.

V příštích týdnech uvidíme, třeba se mýlím a bude to jinak. Zatím víme, že toho až zase tak moc nevíme.