Tři týdny do voleb se zdá, že pokud prezident tentokrát prohraje, může si za to sám

Donald Trump je na nejlepší cestě k volební porážce. V televizní debatě s Joem Bidenem na konci září si nepomohl, jeho časté přerušování a skákání do řeči nezpůsobilo, že Bidena převálcoval; naopak to, že demokratického kandidáta nenechal ani domluvit, možná Bidena zachránilo před tím, aby sám začal plácat nesmysly, kterými je tak proslulý. Trump si nepomohl.

Pak přišlo oznámení, že je pozitivně testován na koronavirus. Dle některých to podrylo jeho hlavní argument, že je silný a energický na rozdíl od slabého a křehkého Bidena. Ukázalo se, že i Trump může být nemocný a slabý. Dle jiných to mohla být jeho poslední příležitost na restart své kampaně, v níž zaostává za Bidenem, a vyjít z nakažení jako moudřejší a poučenější. Na to však nespoléhejte, Trump se v čtyřiasedmdesáti letech měnit nebude.

Viceprezidentská debata v první třetině října mezi viceprezidentem Mikem Pencem a kandidátkou na viceprezidentku Kamalou Harrisovou byla úplně jiná tím, že byla věcná a slušná. Mike Pence nejen že jasně zvítězil nad Harrisovou, ale udělil i lekci svému šéfovi, prezidentovi Trumpovi, jak efektivně diskutovat.

Ale Penceovo vítězství v debatě zřejmě dopad na výsledky voleb mít nebude; lidé viceprezidentským debatám tolik pozornosti nevěnují. Ve skutečnosti to mohla být předehra před prezidentskou debatou Pence a Harrisové v roce 2024; ať už letošní volby dopadnou jakkoli a vyhraje Biden, nebo Trump, Pence a Harrisová se v roce 2024 mohou ucházet o prezidentský úřad a nejspíš i budou.

Mouřenín

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová navrhla vytvoření komise v Kongresu, která by se zabývala možností aktivovat 25. dodatek ústavy. Ten praví, že pokud viceprezident a většina členů kabinetu (tj. ministrů) usoudí, že prezident je nezpůsobilý vykonávat svou funkci, jeho funkci za něj vykonává viceprezident. Je těžké říct, co může komise v Kongresu dosáhnout, toto schéma předpokládá souhlas viceprezidenta a Mike Pence je proslulý svou loajalitou. A Pelosiová naznačila, že se to nemusí nutně týkat Trumpa… čímž, jak někteří republikáni pohotově poznamenali, koho jiného by se to mohlo týkat?

No, Joea Bidena, který, když bude zvolen v listopadu, krátce poté dosáhne věku osmasedmdesáti let. A někdy na jaře příštího roku viceprezidentka Harrisová a většina Bidenovy vlády usoudí, že starý dobrý Joe už na úřad nestačí… Jeho pravomoci převezme Harrisová, mnohem mladší, radikálnější a levicovější než Biden. Mouřenín svou práci odvedl (vyhrál volby a stal se prezidentem), mouřenín může odejít. Kdyby k tomu došlo (myslím, že demokraté to neudělají), bylo by to nejbizarnější vyústění letošních prezidentských voleb. A pokud demokraté získají i většinu v Senátu (většinu ve Sněmovně reprezentantů mají jistou), budou mít na federální úrovni neomezenou vládu (kromě Nejvyššího soudu ovšem) a mohou přijít s divokými, ústavní řád zásadně měnícími nápady, jako je rozšířit počet členů Nejvyššího soudu a napakovat ho svými lidmi nebo vytvořit dva nové státy (Portoriko a Washington D. C.), čímž by si zajistili o čtyři své senátory navíc, nebo ukončí v Senátu proceduru zvanou filibuster, která umožňuje senátorům diskutovat, jak dlouho chtějí, tedy menšině blokovat hlasování o důležitých zákonech, pokud diskusi neukončí šedesátiprocentní většina (šedesát senátorů). Tato procedura zajišťuje, že zásadní změny mají mít souhlas nadstranické, kvalifikované většiny a její zrušení může vést k neomezené vládě těsné většiny – hlavně když jedna strana má většinu v obou komorách Kongresu a svou prezidentku.

Pak jedinou pojistkou bude už jen Nejvyšší soud – pokud ovšem nebude taky napakován členy oné vítězné strany. A druhou zbývající pojistkou budou už jen státy, tj. státní guvernéři a jejich parlamenty. Ty jediné se pak mohou bránit tomu, co by někteří označili za tyranii většiny na federální úrovni.

Dost bylo chaosu

Biden nyní vede o deset procentních bodů nad Trumpem, poměrem 52:42 a vede i v těch rozhodujících státech, které volby rozhodnou. To sice nad Trumpem vedla před čtyřmi roky i Hillary Clintonová, a volby nakonec prohrála. Jenže Biden vede o víc než ona tehdy; a i když Trump nakonec získá více, než průzkumy naznačují, letos nemá jednu výhodu, kterou měl před čtyřmi lety: tehdy byl neokoukaný, zajímavý, čerstvý, Hillary byla prošlým zbožím a lidé chtěli, aby někdo ten washingtonský establishment nakopal do zadku (jak mi řekl jeden starší americký libertarián na jaře 2016). Chtěli disrupci.

Jenže asi nechtěli, aby čtyři roky nebyly ničím jiným než každodenní trumpovskou disrupcí a chaosem. Možná už disrupce a chaosu mají dost, a proto chtějí opět změnu, kterou však letos představuje Joe Biden. Pokud Trump prohraje, může si za to sám. Fráze „Bůh žehnej Americe“ z jejího občanského náboženství by letos měla být zaměněna za prosbu naléhavější: „Bůh ochraňuj Ameriku“ – před ní samotnou.

LN, 13.10.2020

Autor je ředitel Občanského institutu