V anglosaském světě je zvykem vyprávět na Štědrý večer strašidelné historky plné hrůzostrašných smyšlenek a všelijaké duchařiny. Něco podobného se přihodilo i o letošních Vánocích ve Washingtonu. Stalo se tradicí, že o Štědrém večeru prezident Spojených států telefonicky pohovoří s dětmi a jejich rodiči, popřeje jim hezké svátky a všechno nejlepší do Nového roku.

Nejinak tomu bylo i letos, kdy prezident Joe Biden spolu s první dámou Jill Bidenovou 24. prosince přijímali telefonáty obyvatel Oregonu a vedli s nimi nezávazné zdvořilostní hovory.

Jeden z volajících, Jared Schmeck, otec čtyř dětí, poté co popřál rodině prezidenta povinné „šťastné a veselé“, náhle zavěsil se slovy: „Let’s Go, Brandon!“ Tedy Brandone, do toho!.

Nikdo s jistotou neví, zdali Biden rozpoznal smysl těchto slov, leč zcela nečekaně odpověděl jakoby nic: „Ano, Brandone, do toho, v tom jsem s vámi zcela zajedno.“ Prezidentova choť doprovodila trapnou situaci smíchem poněkud nervózním.

Je třeba na vysvětlenou říct, že nevinné slovní spojení Do toho, Brandone! je v současné Americe nejrozšířenějším memem nahrazujícím sprostou nadávku, kterou bychom mohli slušně přeložit jako K čertu s Bidenem! Původně na různých sešlostech, na sportovních utkáních, zkrátka všude, kde se sešlo několik Američanů, bylo možné slyšet nadávku v její sprosté verzi.

V říjnu na automobilových závodech, kdy novinářka kanálu NBC Kelli Stavastová dělala rozhovor s vítězným závodníkem Brandonem Brownem a celý stadion za jejich zády skandoval svorně K čertu s Bidenem!, pokusila se novinářka zachovat dekorum a v živém vysílání prohlásila, aniž by hnula brvou: „Lidi vás musí zbožňovat. Slyšíte, jak všichni skandují Do toho, Brandone!?

Její prostoduchý pokus udělat ze sebe nedoslýchavou a tak zachránit situaci se hodil Američanům, kteří už nemohou veřejně vyjádřit svůj nelichotivý názor na 46. prezidenta ze strachu z případného postihu. A tak ve všech možných i nemožných situacích používají nyní tento průhledný jinotaj a křičí Do toho, Brandone!

Později nečekaně slavný Jared Schmeck vysvětloval sdělovacím prostředkům, že nechtěl svými slovy urazit prezidenta a bral je jako běžný slovní obrat, který u jeho spoluobčanů zcela zdomácněl. Mnozí komentátoři se snažili pochopit spíše Bidenovu rozpačitou odpověď.

S čím vlastně vyjádřil svůj naprostý souhlas? Neví snad, že se jedná o zástupný obrat k velmi sprosté nadávce na něho samého? Anebo ve své nevědomosti připadl na velmi účinný způsob, jak nadávce ulomit hrot?

Prostě udělat z ní běžný pozdrav, mezi spolustraníky dokonce povinný, a tím ji zbavit jakéhokoli smyslu. Tak se postupovalo ve všech totalitních režimech. Asi tak, jako když u nás soudruzi používali slovní spojení Čest práci!, i když dobře věděli, že se nejedná ani o čest, ani o práci. A že nanejvýš mohou očekávat vtipnou odpověď: Čest vaší dobře placené, soudruhu!

Autor je publicista