Spojené státy nyní prožívají dobu střemhlavého pokroku. Projevuje se různě, růstem všeobecné uvědomělosti (wokeness) počínaje a úpravou minulosti do ideologicky správné podoby (cancel culture) konče. Jsou však vedlejší účinky rychlého vývoje, které zatím nedostaly náležitou interpretaci. Kupříkladu růst kriminality, zejména té nejtěžší.

Počty násilných trestných činů ve Spojených státech totiž rostou závratným tempem. Co za touto společenskou abnormalitou stojí? Brutalita policie? Sociální nerovnost? Příliš snadný přístup ke zbraním? Nebo je hromadné vraždění spoluobčanů produktem systémového rasismu a bílého suprematismu?

Statistické údaje za rok 2021 zatím ještě nejsou zveřejněny, ale i při prvním sečtení je jasné, že výsledky o hony překonají truchlivá čísla za rok 2020, a ta byla o celých 30 procent vyšší než za rok předchozí. Průběžné svodky FBI naznačují, že obětí pouličního násilí za loňský rok bylo minimálně o 5 tisíc více než v roce 2020.

Celkem v zemi ozbrojenou rukou neukázněných spoluobčanů padlo předloni 21 570 Američanů. Leckde by to vydalo na slušnou válku. Loňské počty obětí jsou pokládány za nejvyšší za posledních 60 let. 77 procent vražd bylo spácháno střelnou zbraní, zbytek připadá na zbraně bodné a řezné, nějaké to procento bylo usmrceno pěstmi nebo okovanými botami útočníků.

Zabíjí se poměrně rovnoměrně po celém americkém území, bez významného rozdílu mezi obcemi velkými a malými. Pochybný rekord drží město Chicago, třetí největší v zemi – do poloviny loňského října se tam stihlo zavraždit 649 obyvatel.

Starostka Chicaga Lori Ligthfootová, známá to bojovnice za omezení pravomocí policejních sborů, znechucena liknavostí zbylých strážců pořádku již požádala prezidenta Joea Bidena o značné armádní posily, ježto se necítí ve své rezidenci bezpečně.

Sídlo vlády Washington DC, s pověstí oázy klidu a míru, je na tom relativně dobře. Za tři čtvrtě loňského roku rukou rozhněvaných mstitelů tam padlo pouhých 183 místních obyvatel a návštěvníků hlavního města.

Pro srovnání: V Praze, dvojnásobně lidnatější než město Washington, ve stejném období padly násilníkům za oběť jen zhruba tři desítky lidí. Poctivost nutí přiznat, že naše země ve smyslu radikálního pokroku je sto let za opicemi.

Autor je publicista