Zatímco američtí Republikáni dokončili výběr prezidentského kandidáta, utratila Obamova kampaň 100 milionů dolarů za televizní reklamy, které Romneyho vykreslují jako bezohledného magnáta, který ruší pracovní místa a připravuje lidi o práci. Výsledek? Romney se ve výzkumech přiblížil na dostřel.

Náskok se tedy rozplývá, pokud vůbec můžeme o nějakém náskoku mluvit. Analytici, kteří se nespokojí se souhrnnými čísly, ale vrtají se v nich, jsou totiž vesměs toho názoru, že ve skutečnosti prezident prohrává. Bývalý Clintonův poradce Dick Morris dokonce tvrdí, že kdyby se volby konaly dnes, deklasoval by Romney stávajícího prezidenta rozdílem třídy (v americké mluvě se tomu říká "landslade"). Jeho hlavní argumenty lze shrnout takto:

• V posledních 50 letech tomu bylo pokaždé tak, že více než 90% nerozhodnutých voličů nakonec hlasovalo proti stávajícímu prezidentovi (jedinou výjimkou byl Bush mladší, který získal 40% váhajících).
• Američané nesouhlasí téměř s ničím, co Obama dělá, ale mají jej rádi. V poslední době však ukazatele oblíbenosti padají a blíží se souhlasu s jeho opatřeními.

Celý text Dicka Morrise najdete zde.

Sám Obama nedávno uvedl na setkání svých sponzorů, že jeho letošní vítězství bude "těsnější, než to minulé". To by bylo velmi neobvyklé. Američtí prezidenti buď po čtyřech letech vyhrávají s větším náskokem než poprvé, nebo prohrávají. Obama by tedy byl prvním, komu se podařilo udržet úřad s méně hlasy.

Nejde jen o to, že se nepovedla zmíněná kampaň proti Romneymu. Americkému prezidentovi nepomohly například ani poznámky o tom, že podnikatelé za svůj úspěch ve skutečnosti vděčí vládě. Mimochodem, řeči urážlivé vůči voličům provázejí Obamu celou politickou kariérou.

Kam se tedy poděl marketingový genius Obama? Nepoděl! Nikdy neexistoval! Volby v roce 2008 vyhrál jen díky naprosto drtivé finanční převaze (v klíčových týdnech a klíčových oblastech pracoval jeho tým s desetinásobným rozpočtem než jeho soupeři).

Tvrzení o geniálních marketingových schopnostech Baracka Obamy je mýtus, který se traduje mezi levicovými intelektuály (jako je například Miloš Forman) a který patří spíše k tomu druhu vyprávěnek, jako rozkvetlá příroda uprostřed zimy při návštěvě Kim Ir Sena. Souvisejícím mýtem jsou různá tvrzení o tom, významná část Obamova volebního rozpočtu pochází od drobných dárců kontaktovaných přes internet. Více než miliardu dolarů, která byla ve prospěch Baracka Obamy utracena v roce 2008, daly dohromady převážně banky, investiční společnosti, mediální korporace, právnické firmy a odborové centrály. Podrobněji jsem to tehdy popsal v časopise Euro.

Realistický obraz by hovořil spíše o extrémně egocentrickém politikovi s mesiášským komplexem, který nedokáže skrývat pohrdání obyčejnými lidmi, a často i nenávist k nim. Marketing je zaměřován tak, aby se líbil Velkému Pokrokovému Vůdci, a ne voličům. "Na důchodcích přestalo záležet," řekl doslova jeden z architektů Obamovy kampaně David Senay při své pražské přednášce (měl jsem tu čest se jí osobně zúčastnit).

Tím není řečeno, že Amerika bude mít od ledna nového prezidenta. Osobně se přikládám spíše k variantě, podle níž americká levice sežene přes dvě miliardy dolarů, což – společně s podporou mediálních korporací (jedinou výjimkou bude opět Murdochovo impérium) – zajistí udržení Bílého domu. Nezapomínejme, že nejde jen o mediální čas, ale také o tisíce placených "dobrovolníků", kteří zazvoní u dveří potenciálních voličů a doprovodí je do volební místnosti. Nebo zajdou do okrsku, kde žije převážně bílá střední třída a postaví se před vchod do volební místnosti s baseballovými pálkami v rukou. Před čtyřmi lety k takovým případům docházelo. Obamova generální prokuratura je pak zakázala vyšetřovat. Údajně by se jednalo o projev rasismu.

Převzato z Hampl.blog.vsem.cz se souhlasem autora