Obvykle to v povolebních Spojených státech amerických chodívá takhle. Hlasy ještě zdaleka nejsou sečteny, ale když už se výsledky v jednotlivých státech unie jeví jako jednoznačné a počet potenciálních volitelů, kteří pak 14. prosince prezidenta formálně opravdu zvolí, dosáhne čísla 270, poražený kandidát zvedne telefon a zavolá vítězi, aby mu pogratuloval. Jinými slovy, uzná svoji porážku. Teprve pak vítěz pronese do kamer děkovný projev, ve kterém přijme své vítězství. Finální počty, kolik kde pro kterého kandidáta hlasovalo voličů, se pak ještě dlouho dopočítávají, ale na již známém výsledku to nic nemění.

Probíhalo to tak i v často vzpomínaném roce 2000, kdy se střetli za demokraty Clintonův viceprezident Al Gore s Georgem Bushem mladším, synem bývalého prezidenta stejného jména, za republikány. Když to vypadalo, že Bush získal i rozhodující Floridu, Gore Bushovi zavolal a pogratuloval mu k vítězství. Pak se ovšem zjistilo, že těch nesrovnalostí ve floridském počítání je víc než málo a Gore vzal svoje uznání porážky zpátky. Následovala žaloba na průběh voleb a přepočítávání hlasů. Přesněji děrných štítků, které floridští voliči mechanicky perforují. Někteří to ovšem dělali nedbale, a nejen to, takže se sáhodlouze licitovalo, který hlas pro koho platí a který ne. Krátce před 14. prosincem Nejvyšší soud poměrem hlasů pět ku čtyřem tohle licitování a přepočítávání zastavil, čímž de facto potvrdil Bushovu výhru.

Ke cti Gorea budiž přičteno, že to již nijak nerozporoval a verdikt přijal. Přesto by nám nemělo uniknout, že napadnout soudní cestou volební výsledek, který vzbuzuje pochybnosti, je zcela legitimní. V roce 2000 tak učinili demokraté. Spor moci výkonné řešila moc soudní. Prostě demokracie. Pomalá, nudná. Bush junior sám sebe v onom mezidobí neprohlásil zvoleným prezidentem a neučinila tak ani média.

Letos pozorujeme něco jiného. Poprvé v historii Spojených států došlo k masivnímu použití korespondenčních hlasů, které v některých státech ex post skokově změnily poměr hlasů. Existují mnohá svědectví o možném porušení pravidel, o možném falšování výsledků. Prezident Trump za těchto okolností svoji porážku neuznal, Bidenovi nezatelefonoval, aby mu pogratuloval, a naopak jeho právní tým podává řadu žalob v několika státech unie.

Co v tento okamžik udělala média? Co v tento okamžik udělal Biden? Média nepočkala na soudní verdikty. Naopak. Prohlásila Bidena zvoleným prezidentem. Biden to přijal. A od té chvíle v souručenství se spřátelenými médii pádí vpřed, aby vytvořil co největší dojem, že všechno je v nejlepším pořádku. Není.

Bidena prezidentem provolala ta samá média, která po čtyři roky nenechala na Trumpovi nit suchou. Ta samá média, která zcela odhodila jakoukoli masku objektivity a vyváženosti a spolu s Bidenem a jeho Demokratickou stranou vedla proti Trumpovi nesmiřitelnou předvolební kampaň. Ta samá média, která dlouhodobě vypouštěla do světa cinknuté předvolební průzkumy. Ta samá média, která nyní naprosto bezprecedentně vypnula Trumpův projev, projev prezidenta Spojených států amerických. Ta samá média, která nectí dávnou právní zásadu, že slyšena má být i druhá strana. Ta samá média, která si prvním dodatkem americké ústavy o svobodě slova vytírají zadek. Ta samá média, která již dávno zabila svoji vlastní důvěryhodnost.

A ausgerechnet Biden má dokonce tu drzost, že vyzývá Američany, aby se nyní sjednotili. Rozuměj, aby se sjednotili za ním. Za reprezentantem té Demokratické strany, která zvolení Trumpa prezidentem v roce 2016 nikdy nepřijala. Té Demokratické strany, která Trumpa nenechala normálně vládnout ani jediný den. Té Demokratické strany, která v boji proti Trumpovi podporovala dokonce i pouliční nepokoje. Té Demokratické strany, která kašle na standardní soudní procedury.

Té Demokratické strany, která se tak strašně bojí demokracie a jejích standardních postupů, pomalých a dlouhých, že před nimi utíká, seč jí síly stačí. A média spolu s ní. Proč? Proto, aby opticky navodily zdání, že je hotovo, že je vše jasné, že je vše nevratné. Přestože není hotovo, není vše jasné a nic není nevratné. Rozhodně ne zfalšované volby, pokud se soudní cestou prokáže, že skutečně zfalšované byly.

Kdyby volby tímto způsobem probíhaly v Rusku či Bělorusku, světoví politici by se už dávno předháněli v zavádění sankcí a v neuznávání problematicky provolaného prezidenta, a ne že mu posílají gratulace. Je to celé trapné, směšné a zároveň smutné.

A nebezpečné. Hodně nebezpečné!

www.petrstepanek.cz