Ve středu 22. května bylo v Izraeli uvolněno ke zveřejnění video zobrazující zajetí a únos pěti mladých vojákyň teroristy Hamasu, k němuž došlo loni 7. října na základně Nahal Oz v Jižním distriktu.

Na záběrech doplněných v originále anglickými titulky jedna z dívek se zakrváceným obličejem říká: „I have friends in Palestine“. Mám v Palestině přátele. Jako by se ta slova do té děsivé atmosféry ani nehodila. Přiznám se, že jsem sám nevěděl, a vlastně ani vědět nemohl, co se za nimi skrývá. Pravdu odhalil až pozdě večer Zvika Klein, šéfredaktor novin The Jerusalem Post. V komentáři „Tragická ironie mírové aktivistky držené Hamasem“.

Šéfredaktor vysvětluje: „Tato slova, která pronesla Naama Levyová, izraelská vojačka a mírová aktivistka, ke svým věznitelům z Hamasu, zatímco její tvář byla pokryta krví, podtrhla tragickou ironii jejího únosu. Naama, brutálně unesená během útoku Hamasu na Izrael loni 7. října, zasvětila svůj mladý život prosazování míru a porozumění mezi Izraelci a Palestinci.“

Zvika Klein píše, že Naama měla ve svých 19 letech ztělesňovat naději pro budoucnost, v níž by Izraelci a palestinští Arabové mohli pokojně koexistovat. To se ale, jak ukazuje ta nejdrsnější realita, nenaplnilo. Sedmý říjen toto úsilí pohřbil. Mladá žena vyrostla v Raananě u Tel Avivu a aktivně se zapojila do činnosti organizace „Hands of Peace“ podporující dialog a vzájemné porozumění mezi mladými lidmi na obou stranách konfliktu. „V rámci této iniciativy se účastnila workshopů, debat a aktivit zaměřených na bourání bariér a budování mostů mezi komunitami dlouho rozdělenými nenávistí a násilím,“ doplňuje Klein.

A pokračuje: „Absurdita její situace je srdcervoucí. Je tu mladá žena, která se navzdory hluboce zakořeněnému konfliktu rozhodla nabídnout svým palestinským vrstevníkům ruku přátelství a porozumění. Její oddanost míru a spravedlnosti nebyla jen teoretická; bylo to hluboce osobní a byla v tom aktivní. Bojovala za práva Palestinců, věřila ve sdílenou lidskost a lepší budoucnost pro všechny.“

Zde zdůrazním – a nebylo jí to nic platné. Neboť, jak poznamenává Zvika Klein, v krutém zvratu osudu se právě ti lidé, pro něž žádala pochopení a podporu, stali jejími vězniteli; a to ne kvůli jejím činům nebo přesvědčení, ale jednoduše proto, že byla Židovka.

To je klíčový poznatek celého tragického příběhu.

Autor komentáře jej dále rozvíjí: „Tento drsný rozpor není jen tragický; je to obžaloba slepé nenávisti, která takové konflikty podněcuje. Únos Naamy je hrůznou připomínkou toho, že v tomto brutálním cyklu násilí nejsou ušetřeni ani ti nejvášnivější zastánci míru. Její příběh ukazuje absurditu a bezvýslednost konfliktu, který trestá také ty, kdo se snaží jeho prokletí překonat.“

Závěr nemůže být jiný. Zvika Klein říká, že dramatická a srdceryvná slova Naamy Levyové „Mám v Palestině přátele“ by měla posloužit jako „budíček“ - vážné upozornění na zásadní problém: „Hamas, stejně jako většina Palestinců, nikdy Izrael neuzná. Chtějí nás zničit, ale mladé izraelské ženy jako Naama Levyová jsou jasným potvrzením skutečnosti, že jsme silní, odhodlaní a nikdy, nikdy se nevzdáme.“

Pro mě osobně z toho plyne ještě jeden závěr. Potvrzení letitého přesvědčení, že nastolení míru mezi Izraelci a palestinskými Araby za stávají situace je „mission impossible“, nerealizovatelná iluze. S někým, kdo vás chce zlikvidovat, není o čem vést dialog.

Volně podle The Jerusalem Postu [ZDE].

Zpracováno exkluzivně pro Neviditelného psa.