Nejen oběti ukrajinského násilí, ale i čerstvé zprávy o tom, že správní budovy v některých částech západní Ukrajiny padly do rukou demonstrantů, ukazují závažnost situace. Je třeba najít politické řešení, aby konflikt dále neeskaloval a nevedl k faktickému rozštěpení země.

Střízlivé hodnocení situace je tedy takové, že obě strany sváru mají problém udržet svůj tábor pod kontrolou. Vládní kruhy kolem prezidenta Janukovyče evidentně neovládají některá místa na západě státu a je nejvyšší čas, aby se vzpamatovaly a sáhly po dialogu s opozicí. Demonstrující veřejnost je zase frustrovaná z toho, že opoziční vůdci nedosáhli za dlouhou dobu protestů žádných hmatatelných úspěchů. Část opozice hlásící se k nacionalismu nemá k násilí daleko a bude těžké ji pacifikovat. Z našeho pohledu je třeba doufat v rozumnou opozici, která má v současnosti svého lídra v osobě Vitalije Klička. Od začátku konfrontace je to právě Kličko, kdo volá po uklidnění vášní a zastavení násilí. Uvědomuje si, že patová situace hrozí přerůst v krizi ohromných rozměrů: nejčernější scénář zahrnuje občanskou válku, násilí a chaos, který by mohl vyústit v rozpad země na prozápadní a proruskou část.

Jediným řešením pro násilím zmítanou Ukrajinu je dialog obou stran. Dialog znamená oboustrannou ochotu ke kompromisům a předpokládá určitou politickou kulturu. S tou je však v končinách poznamenaných desítkami let reálného socialismu problém. Vidíme to i u nás, kde se stále ochota ke kompromisu považuje za projev slabosti.

Ukrajina k Evropě patří a nám nesmí být lhostejné, co se na Ukrajině děje. Pro naše středoevropské zájmy je důležité, že nabídka asociační smlouvy ze strany EU je nadále na stole a my jsme si nezabouchli dveře do budoucna.

Brusel uvažuje o sankcích vůči Janukovyčově režimu. Sankce však nejsou tím nejsilnějším nástrojem, který jako Evropská unie máme k dispozici. Podstatnou příčinou poválečného úspěchu našeho kontinentu je vyjednávání a trpělivé hledání shody. Ani pro Ukrajinu není lepší řešení, než přimět obě znesvářené strany, aby se posadily k jednomu stolu a začaly spolu jednat.

Prvním a okamžitým cílem musí být ukončení násilí. Vládní kruhy kolem Janukovyče i lídři opozice by měli mít zájem na tom, aby zabránili rozdělení Ukrajiny na proevropský Západ a proruský Východ. Jestli vezmou rozum do hrsti, budou muset začít mluvit o dlouhodobém a celkovém směřováním Ukrajiny. Ukrajinci sami, jejich vláda i opozice, se musí rozhodnout o tom, zda bude možné řešit jejich ekonomické a sociální problémy lépe spolu s Ruskem, nebo spolu se Západem.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ČSSD

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora