Skoro novoroční setkání Spojených států a Ruska je přímo odsouzeno k tomu stát se dalším historickým úspěchem. Případný krach jednání by byl špatným předznamenáním pro celý letošní rok a těžkou ranou pro beztak klesající osobní prestiž účastníků. Otázkou tedy není, zda smlouva o zárukách evropské bezpečnosti bude podepsána po konzultacích se všemi spojenci – nemůže nebýt.

Otázkou je, jak bude čten její úhledný slovosled. Lze předem vyloučit text, v němž by bylo zakotveno právo všech států, tudíž také Ukrajiny a Gruzie, na svobodnou volbu obranných aliancí dle jejich libosti – Putin podepíše jenom takovou dohodu, jejíž znění bude toto právo fakticky oktrojovat, byť jakkoliv zamlženě.

Nejspíše bude volena forma oxymóronu, který v zájmu bezpečnosti a míru skloubí toto posvátné právo s nárokem velmocí na výlučné zóny vlivu. Je to bezva finta – jako když Mnichov přejmenujete na Jaltu.

Pro pochopení je důležité dobře rozpoznávat, z jakých pozic a v jaké formě přicházejí strany k jednacímu stolu. Na světě je jen málo blouznivců, kteří se domnívají, že Spojené státy zastupující fakticky celou západní civilizaci podnikají tuto sofistikovanou přetlačovanou ve své vrcholné životní formě. Odhodlaný, všemi svaly vyhrávající, bryskní a bojovný Biden – to je spíše námět pro černý humor.

Současný stav Západu a celý záběr jeho myšlení výstižně formuloval jeden český filozof s pověstí proroka, když prohlásil, že hlavní příčinou západní slabosti je absence jakékoli cílové vize, a proto je tak zásadně důležité kráčet stejným směrem, ale mnohem rychleji a odvážněji. Krysař z Hammelnu by si to nevymyslel lépe.

Je radno také chápat, jaké Rusko petrifikuje případná bezpečnostní dohoda. V předtuše grandiózního zlomu Vladimir Putin podnikl spoustu drobných krůčků, které ve svém úhrnu znamenají radikální odklon od dosavadního civilizačního modelu. Ten nutil Rusko předstírat, že nadále usiluje o liberální demokracii západního střihu, jen s tradičními specifiky.

Tento háv nyní Rusko demonstrativně odhodilo. Za likvidaci všech občanských a politických svobod, za uvěznění odpůrců se více nestydí, ba naopak – vidí v brutálním autoritářství věcnou alternativu k slabošskému a neúčinnému západnímu pojetí demokracie.

Toto poznání bude odteď strategickou doktrínou ruských vůdců, ať už se budou jmenovat Putin, nebo nějak jinak, to přijde nastejno. Sebevědomé a okázale imperiální Rusko bude nadcházejícími jednáními mlčky uznáno za reálného partnera Západu. Podle toho také bude vypadat mír a bezpečnost v Evropě. Kdo to odmítá vidět, lže si do kapsy.

Autor je publicista

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus