Premiér Tony Blair mluvil o zahraniční politice Velké Británie v Londýně 21. března 2006. Rezolutně bránil akci Spojených států a Británie v Iráku a vyzýval své kritiky, aby pochopili nutnost větší celosvětové intervenční aktivity proti terorismu. Blair řekl, že dnešní celosvětový boj proti teroristům není "bojem mezi civilizacemi. Je to bitva o civilizaci. Je to dlouholetý střet pokroku s reakcí, mezi těmi, kteří vítají a vidí příležitost v moderním světě a mezi těmi, kteří odmítají jeho existenci." Byl to první z tři plánovaných projevů na toto téma, přednesený před britskými politiky a zástupci médií, pochopitelně však mířil do všech zemí Evropské unie.

Blair zaútočil na západní politické komentátory, kteří kritizovali intervenci v Iráku proti krutovládě Saddama Husajna a v Afghánistánu proti vládě Talibanu, která podporovala islámské teroristy že sdružení al-Káida. Řekl, že převážná většina novinářů dělá advokáty "světonázoru, který považuje svět za entitu bez výzev, jako svět zásadně klidný, jen s několika nechutnými jevy, které číhají v hlubokých vodách a kterým je nejlepší se vyhnout." Řekl, že takový postoj nahrává "doktríně blahosklonné nečinnosti".

"Dnes je módou, a nic není v politice lacinějšího pro nastupující politiky, než útočit na Spojené státy," řekl Blair, kritizující populismus. "Ale tito politici si neuvědomují, že svou neschopností vytvářet společnou (západní) globální politiku, založenou na společných hodnotách, riskují vznik chaosu, který ohrožuje stabilitu Západu - ekonomickou a politickou - tím, že nechávají politickému a náboženskému extremismu, regionálním konfliktům a porušování lidských práv volnou ruku."

Blair řekl, že násilnosti teroristů mají hluboce zakořeněné ideologické kořeny. "Dnes v třiceti nebo ve čtyřiceti zemích teroristé připravují svoje akce volně propojené s touto ideologii." Dodal: "Úsilí proti teroristům v Madridu, Londýně nebo v Paříži je stejné jako úsilí zamezit teroristické akce Hizbollahu v Libanonu, džihádistů v Palestině nebo skupin odpůrců legálně zvoleného parlamentu a vlády v Iráku.

"Oponování takovému nebezpečí vyžaduje spolupráci mezi národy", řekl Blair. "Neaktivita, která všechnu odpovědnost nechává na Americe, nás zavádí do mylného povědomí, že terorismus je izolovaná série jednotlivých incidentů a nikoliv globální hnutí. Taková alternativa však neexistuje."

"Muslimové," dále řekl, "kteří provádějí terorismus, nejsou ,lepšími' muslimy, tak jako bigotní protestanti, kteří zavraždí katolíka v Severním Irsku, nejsou ,lepšími' křesťany. Jejich náboženství nemá s jejich činy nic společného; jejich motivy jsou většinou komentátorů zcela nepochopeny." Blair ocenil islám a řekl, "že utrpení způsobené ve dvacátém století zapříčinilo vznik náboženského extremismu a jeho nepřátelství k západním hodnotám. Toto nepřátelství je dnes exportováno po celém světě ve formě terorismu. Útok na Spojené státy 11. září 2001 byl jedním z takových aktů."

Premiér Blair vyzval své kritiky, aby prozkoumali nepřátelské činy a propagandu, kterou dělá celosvětová síť al-Káida a jiní teroristé a konečně pochopili, že je to součást strategie, která vede k podmiňování bezpečnosti Západu a k porážce úsilí o demokracii na Blízkém východě.

Mezi jinými oblastmi, kde jsou porušována lidská práva, jmenoval Súdán, Zimbabwe (bývalou Rhodesii), Myanmar (býv. Barmu) a Severni Koreu. Řekl: "Neintervenovali jsme tam tak efektivně, jak bych si přál, dokonce ani ne pouhým politickým tlakem." Blair prohlásil, že je málo pravděpodobně, že získáme plnou podporu pro tvrdě akce, které by byly "nezbytné k ochraně našeho způsobu života, pokud se také nesoustředíme na odstranění globální chudoby a degradace životního prostředí nebo nezákonnosti stejným úsilím."

"Ale základní boj neprobíhá pouze jako zápas proti islámskému extremismu," řekl Blair svým posluchačům, "ale jako bitva o modernizaci, o pomoc sjednotit islám a demokracii. Je to bitva o hodnoty a pokrok a tu musíme vyhrát."

***

Z tohoto projevu vyplynulo, že jednota zahraniční politiky premiéra Tonyho Blaira a prezidenta George W. Bushe je pevnější než kdykoliv dříve a měla by být vzorem pro celou Evropskou unii. Český premiér Paroubek si v březnu pozval Blaira do Prahy, aby českým sociálním demokratům pomohl v předvolební kampani. Blair je sice labourista, ale jeho politika je na hony vzdálená přání většiny českých občanů, tedy vizi socialismu švédského typu, se sociálním zabezpečením od kolébky až do rakve, jak konstatoval Miloš Zeman ve své poslední knize. Na to Česká republika nemá. Nemá na to ani Velká Británie, a proto za vedení Blaira postupovala ve směru vytyčeném bývalou konzervativní premiérkou Tchatcherovou. Například minulý měsíc Blair v britském parlamentu prosadil školné na univerzitách, aby zvýšil kvalitu a nezávislost těchto škol. Místopředseda české vlády Jiří Havel nedávno prohlásil, že britská ekonomika je pro českou republiku vzorem.

Se zahraniční politikou je to však v kruzích českých sociálních demokratů jiné. Pozorní sledovatelé politiky ČSSD jistě nezapomněli, že tato strana vyslovila nesouhlas s útokem na režim Saddama Husajna, zatímco Británie byla v bojové činnosti proti režimu tohoto diktátora nepřetržitě od počátku války o Kuvajt. Nezapomeňme, že Británie společně se Spojenými státy zabezpečovala celá ta dlouhá léta vzdušný prostor nad územím šíitů a Kurdů a stálo je to milióny dolarů a i lidské životy. Rusko, Francie, Německo a i česká vláda se v té době, po všech těch vraždách kuvajtského obyvatelstva a katastrofách životního prostředí, pokoušela s tímto krvavým režimem obchodovat. V čem se tedy Paroubkovi sociální demokraté shodují s Tony Blairem?

Maloměšťácká politika některých států EU, ustrašených z islámského terorismu, je na ,dobré' cestě strhnout celou Unii na svoji stranu a stát se pod praporem antiamerikanismu politický vydíratelným nevolníkem fanatických mulláhů hlásajících středověk. Je také na cestě mlčet k imperiálním zájmům Putina ze strachu z ohrožení přísunu zemního plynu a ropy z Ruska. Nebyl to v minulém století strach západních demokratů z Hitlera a pak ze Stalina, který dovolil těmto diktátorům k dočasnému (naštěstí) zotročení celých národů? A nebyly to Spojené státy, které nakonec dokázaly Hitlera rozdrtit v Africe, v západní Evropě i na mořích (nezapomínejme také na imperiální Japonsko) společně s Velkou Británii, která se naštěstí rychle dostala ze syndromu mnichovanství? Stalinovy pohrobky pak zatlačily do kouta "uzbrojením" a hlavně ekonomickým a diplomatickým tlakem. Stalo se tak jen díky jednotě v politice USA a Velké Británie, která ctila hodnoty západního světa.