Sledujete sport? Dojímáte se při vítězství našich borců a když po vítězství hrají naši hymnu? Tak to se asi budete dívat, jak to naši sportovci budou válet na olympiádě v Číně.

Všichni, i ti, kteří neví, jestli Ester Ledecká je rychlobruslařka, nebo běžkyně na lyžích, mají ale nějaký názor na to, zda se má olympiáda konat v Číně. Proč jedou sportovci do země, která je bude pod záminkou boje proti šíření nákazy šikanovat a sledovat jejich mobily? Proč se musí dopředu naučit zakázaná slova, jako jsou Ujguři, Tibet, dalajláma a jistě i další. Proč tam ti závodníci jedou sportovat a tím podporovat čínský komunistický autokratický systém? Na sítích se šíří výzvy, aby olympionici raději zůstali doma. Každý, kdo jede závodit do Číny, vlastně nahrává tamnímu režimu a legitimizuje jejich poněkud zvláštní pojetí občanských práv a svobod. Však kvalitu lidských práv oceňoval svého času i prezident Zeman, který se tam chtěl učit, jak demokratům zakroutit krkem. Pardon, to byl jiný soudruh a o něco dříve z Moskvy. Zeman se tam chtěl učit, jak se dělá demokracie.

Musím ale vzít ty sportovce v ochranu. Nejsou to sportovci, kdo rozhodl, že se budou zimní olympijské hry konat v Číně. Olympiáda je pro mnohé vrchol jejich sportovního snažení a pro mnohé z nich nedosažitelná meta nebo vysněný cíl. Je to největší, nejslavnější a nejvýznamnější sportovní zápolení a na olympiádě se koncentrovaly neočekávané a často neuvěřitelné zážitky, a to ve všech směrech, od sportovních, přes společenské až po sociální zážitky.

Sportovci za olympiádu v Číně nemůžou. Rozhodnutí padlo již dávno předtím na zasedání mezinárodního olympijského výboru v roce 2015. A sportovní bafuňáři vybírali ze dvou skvělých nabídek. Buď Almaty v Kazachstánu, nebo Peking. Těsně vyhrál Peking 44:40. Jak byste hlasovali vy? Je lepší zimní olympiáda v kazašské stepi, kde nikdy žádné zimní soutěže nebyly, nebo je lepší Peking s jejich opravdu specifickým pojetím lidských práv? A jak by vypadala olympiáda v zemi, kde právě téměř probíhá občanská válka a kde se střílí do protestujících? Nabídku na pořádání této olympiády podala i další města. Například se ucházel Stockholm, ale pořadatelé nedostali politickou podporu od vlády a nabídku stáhli. Nabídku podal také Krakov, ale v referendu se obyvatelé města rozhodli, že chtějí raději metro a ne olympiádu, a z pořadatelství také sešlo. I Lvov na Ukrajině by byla dobrá volba. Výsledky ruských sportovců by pohlídala ruská armáda. Ukrajina také včas svoji kandidaturu stáhla. A dokonce i Oslo se známým sportovním areálem Holmenkollen nezískalo po pořádání vládní podporu a muselo se svojí kandidatury vzdát.

Takže to na ten Peking a Čínu jaksi zbylo. Co na tom, že tam většinou není sníh a není voda, tradice sportovních závodů je nulová, hlavně když se budou kola točit. V poslední době velké mezinárodní sportovní akce zmizely z míst, kde mají sport a diváci tradici a stěhují se do obskurních lokací, kde původně sport nebyl rozhodně na prvním místě. Poslední mistrovství světa v házené, tedy akce, která není tak megalomanská jako olympiáda, se konalo v roce 2015 v Kataru a v roce 2019 v Egyptě. Tedy v zemích, kde do té doby nebyly ani házenkářské týmy. Mezitím se tento cirkus přesunul i mezi házenkářské země 2017 do Francie a v roce 2019 do Dánska a Německa. Ale i větší akce s globálním dosahem se stěhují na podivné lokace. Příští mistrovství světa ve fotbale proběhne v listopadu 2022 v Kataru, kde museli postavit všechny nové stadiony. A o čtyři roky dříve se světový fotbal hrál v Rusku.

Čím to, že země s úctyhodnou sportovní tradicí, s diváckým zázemím a s dobrými podmínkami pro sportování se neucházejí o velké sportovní události? Je zcela zřetelné, že pořádáním takových monstrózních akcí si pořadatelské země zvyšují svoji prestiž na mezinárodní mapě a legitimizují svoje politické cíle a metody. Mezinárodní sportovní událost je nyní již tak nabubřelá, tak drahá, tak velká, že ji vlastně normální sportovní pořadatel již nechce nebo nemůže pořádat, a tak olympiáda zbývá na Almaty nebo Peking a MS ve fotbale na Katar a Rusko. A celý cirkus do značné míry doplácejí velké globální firmy přes svoje reklamní plochy. A těm megafirmám, které lijí peníze do reklamy a prezentace na olympiádě, nějací Ujguři v koncentráku kdesi daleko nevadí. To je bohužel jasné. Na nás je, jestli nám takové chování globálních firem bude vadit.

Olympiádu a jiná velká mistrovství už asi nejde normálně uspořádat. Tak velkou a tak sledovanou akci si nikdo na triko nevezme. A to není dobrá zpráva. A na závěr: Ester Ledecká jezdí z kopce konzervativně na lyžích a levičácky na snowboardu.

Autor je komunální politik ODS