Připomeňme si: těsně před zlomem století, tedy již po rozpadu Varšavské smlouvy, došlo postupně k mohutnému rozšíření NATO – v roce 1999 o Polsko, Českou republiku a Maďarsko a o tři bývalé svazové republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko, v roce 2002 o Slovensko, Rumunsko, Bulharsko a v roce 2009 o Albánii.

Tedy, jak napsal zástupce náčelníka ruského generálního štábu generál Kartapolov, na počátku 21. století má Ruská federace proti sobě mnohem silnějšího a technologicky vyspělejšího soupeře, proti kterému nemůže vést klasickou konvenční válku.

To potvrzuje i článek analytiků z webu Armádní noviny, který jsem četl zrovna v době, kdy píši tento příspěvek – ruské ministerstvo u společnosti Tupolev objednalo deset nových nadzvukových strategických bombardérů Tu-160M, které ale tato firma není schopná v daném termínu, a možná vůbec dodat.

Organizace práce je tam velmi zastaralá, to se ovšem netýká pouze této firmy. Společnost musí kvůli nedostatku peněz propustit 10 procent zaměstnanců a to bere lidem elán atd., proto bude muset Tupolev zaplatit pokutu ve výši 5,5 miliardy rublů, pokud rozhodčí soud odvolání zamítne. To firmu ještě více oslabí.

Michael McFaul, profesor politických věd a velvyslanec USA v Rusku v letech 2012 až 2014, Putinovi vytkl především unilateralismus, který podle něj posílil NATO, oslabil ruskou ekonomiku a vážně narušil jeho mezinárodní pověst.

Rovněž ukázal, že Rusko vůbec nerespektuje suverenitu států a nezasahování do jejich vnitřní politiky. Za hlavní pohnutku Putinova vměšování označil strach z pokračující politiky změny režimů, který měl dva mezníky – Rok 2011 v Libyi a rok 2014 na Ukrajině. Ve stejném roce na jaře došlo i k anexi Krymu.

A to jsou hlavní důvody, proč musí Putin sázet především na psychologické působení s cílem co nejvíce narušovat vnitřní jednotu a soudržnost NATO. Proto Rusko vede soustavnou hybridní nebo asymetrickou válku, kam patří například i snaha Ruska dostavět u nás atomovou elektrárnu v Dukovanech. To už ale dodávám já. Ostatní informace přebírám z vědecké studie Jana Eichlera Expanze na pozvání, kterou vydalo nakladatelství Karolinum.

Z obsáhlé stati jako laik mohu vybrat pro tento kratičký text jen několik zásadních informací, které nám mohou pomoct pochopit ruské postoje, vyvolané zcela zásadními změnami. Ruská federace jako nástupnický stát někdejšího Sovětského svazu ztratila více než pět milionů kilometrů čtverečních a spolu s tím i 140 milionů obyvatel.

Z hlediska celkové hospodářské síly se propadla na 12. místo na světě, dokonce až za Kanadu a Jižní Koreu. Její vojenský rozpočet byl v roce 2016 podle některých údajů až 17krát nižší než rozpočet USA. A to je hlavní důvod, proč obě strany nevylučují použití jaderných zbraní ze strany Ruska, které by se tím vyhnulo porážce v konvenční válce.

Aby k tomu nedošlo, byla ustavena v roce 2017 takzvaná kontaktní skupina. V ní zasedá i bývalý ruský ministr zahraničí Igor Ivanov, která volá po návratu bezpečnostní spolupráce, jako bylo v roce 1985 ženevské setkání Reagana s Gorbačovem. Taková spolupráce by měla opět potvrdit, že jaderná válka nesmí být nikdy rozpoutána.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus