12.12.2019 | Svátek má Simona


SVĚT: NATO nám ještě bude dobré

14.3.2014

Současná krize na Ukrajině dává patnáctému výročí našeho členství v NATO velmi realistický rozměr. Události postbipolárního světa nás vedly k tendenci zapomínat na naše nedávné úspěchy a podceňovat tradiční archetypy mocenského chování jednotlivých států a národů. Dramatická nestabilita doslova v nedalekém sousedství ČR tak byla opětovným probuzením do světa reálpolitiky.

Přitom není třeba propadat hysterii, stačí si jen s chladnou hlavou uvědomit, že ukrajinská krize je střetem o sféry vlivu mezi Ruskem a "Západem", kde my jsme součástí onoho Západu. Putinovo Rusko se chová ze svého pohledu logicky – zkouší, kam až mu Západ (a tedy i my) dovolí zajít. Chovejme se tedy také logicky.

Ruská strategie je i reakcí na dlouhodobou Obamovu politiku snižování vojenské přítomnosti v Evropě, armádních škrtů i opomíjení strategického významu střední a východní Evropy, jehož výrazem bylo mj. zastavení projektu protiraketové obrany v ČR (na němž se ovšem podstatnou měrou podepsala i naše domácí pátá kolona, která nyní mlčí). Není proto náhodou, že bývalý Obamův protikandidát senátor McCain v kontextu posledních událostí myšlenku protiraketové obrany oživil. Kromě svého skutečného vojenského potenciálu – který by na současný ruský postup měl minimální dopad – by protiraketový systém měl i svou přenesenou váhu. V dobách studené války se tomu říkalo doktrína zadržování a zdá se, že tento pojem by mohl nabýt nové aktuálnosti.

Ukrajina také ukázala přidanou hodnotu spojenectví v NATO tváří tvář Evropské unii. Potvrdilo se, jak je nadsazené našemu členství v EU přisuzovat hlubší strategický či bezpečnostní rozměr – ve smyslu buď EU, nebo Ruska. Zatímco krizi řešily ad hoc koalice národních států, tzv. ministryně zahraničí EU Ashtonová fungovala maximálně jako jejich tisková mluvčí, bez politického mandátu, reálné síly i kreditu do situace konstruktivně zasáhnout. A bylo to zase NATO, které symbolicky posílilo svou přítomnost v Pobaltí a Polsku. Je totiž jasné, že obranné kapacity NATO jsou výmluvnější než zahraničněpolitické a bezpečnostní plány prezidenta Evropské komise či někoho podobného.

NATO je bezesporu nejúspěšnějším obranným a vojenským uskupením historie. Uspělo ve své hlavní, defenzivní misi, kvůli které vzniklo, a potvrzením tohoto úspěchu je právě členství bývalých komunistických zemí. Dodnes se u nás málo doceňuje, jak aktivní angažmá české armády v misích NATO přispělo k pozvednutí mezinárodní prestiže a důvěryhodnosti ČR.

NATO se také dokázalo adaptovat z působení v bipolárním světě na změněné podmínky. Nyní jsme na cestě ke světu multipolárnímu, v němž vedle NATO a USA budou hrát důležitou roli Rusko, Čína, Indie a jejich rostoucí výdaje na obranu a vyzbrojování. Tato uspořádání je jak bezpečnostně, tak i ekonomicky stále více kompetitivní a klade na atlantické partnerství větší nároky. O to více je třeba společného úsilí o ochranu hodnot euroamerické civilizace tak, aby byly i nadále dominantními principy globálního mezinárodního systému. Žádný konec dějin se nekonal. Liberální demokracie není definitivním vítězem historie. Svět není o nic bezpečnější než v době soupeření dvou bloků. Možná spíše naopak.

Autor je kandidát ODS pro volby do EP, 1. místopředseda strany, předseda poslaneckého klubu EP

LN, 12.3.2014



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.