Diriyah je starobylé město v Saúdské Arábii. Leží v severozápadním sousedství Rijádu a jeho čtvrt At Turaif je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.

Důvodem je její historický význam: v 18. a 19. století n. l. fungovala jako sídlo a první hlavní město dynastie Saúdů.

V minulých dnech se však Diriyah stal místem mezináboženského skandálu a důkazem, že tolerance autorit tamního islámského režimu má ještě (ohleduplně řečeno) velké rezervy (ZDE).

Na pozvání rijádské vlády přicestovala 3. března do Saúdské Arábie delegace americké federální Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu (USCIFR). Je to vládní orgán, který v souladu s mezinárodními standardy monitoruje porušování náboženské svobody ve světě a vydává politická doporučení prezidentovi USA, ministru zahraničí a Kongresu.

V čele delegace komise USCIFR byli její předseda Abraham Cooper a místopředseda Frederic Davie. Do programu patřila také oficiálně schválená návštěva historického Diriyahu. A zde došlo 5. března k incidentu, po němž byla americká delegace nucena předčasně království opustit.

Problém pro hostitele představovala jarmulka předsedy delegace Abrahama Coopera. Na hlavě ji měl proto, že je ortodoxní židovský rabín – a toto pokrytí hlavy, zvané též kipa, je pro Židy výrazem úcty k Bohu. Ano, jarmulka je zjevným symbolem příslušnosti k židovství, stejně jako například náhrdelník s křížem na hrudi duchovního je znakem příslušnosti ke křesťanství. Ve společnosti respektující náboženskou svobodu nemohou tyto a podobné symboly představovat samy sobě problém; v saúdské monarchii ovšem ano. Rabín Cooper byl úředníky požádán, aby jarmulku sejmul, což důrazně odmítl. Něco takového bylo pro něj jako pravověrného Žida naprosto nepřijatelné. V tom ho podpořili i přítomní zástupci US ambasády v Saúdské Arábii a úředníkům zdvořile sdělili, že jejich požadavku nelze vyhovět. Načež byla delegace z areálu vyvedena. Rabín Cooper zdůraznil, že mu nejde o konfrontaci či provokaci, ale jako člověk oddaný své víře jarmulku prostě sundat nemůže.

Celá věc je o to paradoxnější a neuvěřitelná, uvědomíme-li si, jaké je poslání komise USCIFR a že tedy hostitelé Američanům přímo nahráli na smeč. (V nadsázce řečeno: je to podobné, jako dopravním policistům kontrolujícím u šoférů přítomnost alkoholu v dechu nabídnout místo řidičského průkazu poloprázdnou láhev vodky.)

Oba vedoucí delegace se sice zachovali diplomaticky, nicméně nezbylo jim než konstatovat, že tento nešťastný incident zřetelně ilustruje, že zbývá vykonat ještě hodně práce, než bude v Saúdské Arábii zaručena skutečná náboženská svoboda a dodali: „Klíčem k opravdovému pokroku pro všechny, kdo hledají mír, je mít na paměti, že respekt je obousměrná ulice.“

Zatím je zjevné, že jde z velké části o ulici jednosměrnou. Ve svobodném světě by sotva místního úředníka napadlo trvat na tom, aby vedoucí oficiální delegace z muslimské země odložil jakoukoli součást svého tradičního oděvu, ať už by to byla na hlavě kefíja, na ní ony dva černé kruhy (igal), případně hábit dišdaš či svrchní slavnostní plášť bišt. Případ z Diriyahu není o sloganu „jiný kraj, jiný mrav“, ale primárně o nehorázné neúctě k pozvanému hostu.

Zpracováno exkluzivně pro Neviditelného psa.