V sobotu 8. ledna 2010 jsem mezi nimi našel i odkaz týkající se události Tusconu. Sarah Palin na své stránce na Facebooku vyjadřuje upřímnou soustrast rodině kongresmanky Gabrielle Giffordsové a rodinám všech dalších obětí tragické střelby v Arizoně. Dodává: „Jménem Todda (manžela) a celé mé rodiny, všichni se modlíme za oběti a jejich rodiny, za mír a spravedlnost."

Přiznám se: také mne ta záležitost zasáhla. Život nám ukázal, hned zkraje roku, svoji surovější tvář. Myslím na všechny oběti, na kriticky zraněnou poslankyni Gabrielu Giffordsovou. V jejím případě je čekáním na uzdravením čekáním na zázrak…

Myslím ale také na snadnost zneužití šíleného činu jednotlivce k dehonestaci někoho, kdo s tím nemá vůbec nic společného. Jak ochotně někteří účelově překroutí něco, co bylo myšleno jako nadsázka v rámci demokratické výměny názorů, demokratického zápasu o myšlenky, potažmo o přízeň veřejného mínění.

Řeč je o ilustraci použité na webu skupiny Sarah Political Action Committee (SarahPAC), o níž byla zmínka také v českých médiích.

O co jde?

O mapu Unie, na níž jsou pomocí symbolu tzv. nitkového kříže (cross hair reticle) označeny státy, v nichž byli zvoleni demokraté, kteří hlasovali pro Obamovu zdravotnickou reformu.

Předvolební webový plakát nevybízí ke střelbě na tyto zákonodárce, ale prostřednictvím hesla Je čas zaujmout stanovisko („It´s time to take a stand.“) k volební aktivitě ve prospěch republikánů. Smyslem výzvy je: odvolejme společně tuto dvacítku z jejich postů v Kongresu prostřednictvím voleb; tím , že na jejich místo zvolíme republikánské kandidáty. Screenshot předmětného obrázku uvádím zde:

Jakékoli konstrukce dělající z této ilustrace (kterou ostatně správce webu SarahPAC s ohledem na pietu okamžitě stáhl) něco, čím není, tedy inspirací pro vraždící individuum, je nutné co nejdůrazněji odmítnout. A říci jasně: každý psychicky zdravý dospělý člověk je nadán rozumem a svědomím a je za své činy plně odpovědný. Totéž platí i o střelci z Tusconu. Snahy vyzískat na této tragédii politické body jsou nevkusným zneužitím situace. Na tom, co se Arizoně stalo, nemá žádnou vinu ani Sarah Palinová, ani aktivisté ze skupiny jejích podporovatelů, ani Tea Party, ani Republikánská strana jako celek.

Vinen je vrah.

Něčeho podobného jsme byli svědky v listopadu 1995 v Izraeli v souvislosti s vraždou premiéra Jicchaka Rabina. Tenkrát jsme také mohli slyšet názory, že svůj díl viny měla nenávistná ideologická kampaň pravice a některých rabínů, která z mírotvůrce Rabina dělala div ne druhého Hitlera (Arafata však ano). Netřeba podléhat iluzím – vyhrocené kampaně, ať politické nebo náboženské, se občas dostanou daleko za hranici vkusu všude ve světě. Nicméně: Rabina v Tel Avivu smrtelně zranil Jigal Amir a po právu byl za tento čin odsouzen k doživotní ztrátě svobody.

Žádný obrázek (jeho tvůrce), ať už byl míněn jakkoli, nemůže být spoluviníkem toho, co se stalo v Tusconu 2011, případně v Tel Avivu 1995. Kdybychom na tento způsob uvažování přistoupili, zamířili bychom do obludných končin lidského uvažování, kde za normální je považováno následující tvrzení: kdyby Giffordsová nepodporovala Obamovu zdravotnickou reformu a Rabin si nezačínal s Arafatem, nikdo by po nich nestřílel. Svět ale nefunguje vždy a výlučně podle našich přání. Nechovají se tak ani všichni demokratičtí politici. Kvůli tomu je snad nebudeme jednoho po druhém zabíjet. (Netýká se Heydricha a spol.)

Jak patrno, rozumnější je držet se zásady, že vinen je v obou případech ten, kdo střílel. A nehledat spolupachatele tam, kde nejsou a být nemohou.

Stejskal.estranky.cz