Trolí farma Vladimíra Putina si může opět dát dvacet… Zapracovala za ni Americká filmová akademie. Zavedla nová pravidla pro nejlepší film. Nově musí film splnit následující pokroková kritéria:

- Nejméně jeden herec v hlavní roli nebo významné vedlejší roli musí pocházet z menšin (Asiaté, Hispánci, Afroameričané, původní Američané – indiáni –, osoby z Blízkého východu, severní Afriky, Havajci či osoby z pacifických ostrovů).

- V celém hereckém souboru musí tvořit nejméně 30 % herců v menších rolích ženy, lidé z etnických menšin, LGBTQ+ komunity nebo lidé s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a úplně neslyšící.

- Příběh se musí točit kolem žen, etnických menšin, LGBTQ+ komunity nebo lidí s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšících a neslyšících.

- Nejméně dva vedoucí pracovníci v tvůrčí funkci (režisér, castingový režisér, hlavní kameraman, střihač, producent…) musí být ženy nebo musí pocházet z etnické menšiny, LGBTQ+ komunity nebo musí jít o lidi s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a neslyšící. Alespoň jeden z nich musí být z již zmíněných etnických menšin. Celý štáb se navíc musí skládat z 30 % z příslušníků znevýhodněných menšin.

Nuže, jde samozřejmě o soukromý podnik, ať si s pánembohem dělá, co chce, i když je trochu zvláštní, že takoví bojovníci za lidská práva ve stejné chvíli točí filmy za čínské peníze a podle čínských not. Jenže jde zároveň o globální instituci. Oscar je celosvětová záležitost. A byť jeho sláva poněkud vybledla, pořád je to jedna z ikonických světových kulturních událostí. Hollywood, rock and roll, džíny a hamburger jsou prostě symboly světově dominantní americké kultury. A ať už se nad jejich konzumností ošíváme, jak chceme, přispěly třeba k pádu komunismu stejně jako Svobodná Evropa (Sovětský svaz totiž sice byl schopen poslat člověka do vesmíru, ale nebyl schopen vyrobit ani jeden pár džínsů…). A na jeden z těchto symbolů nyní koukáme a v mysli nám tane jenom: „To se snad úplně zbláznili?“

Samozřejmě, že z Ruska se dá přitáhnout tuna absurdních historek, byť jiného ranku. Potíž je v tom, že to nikoho nezajímá. Protože koho by zajímalo Rusko? Nikdy nevytvořilo společenský model, který by kdokoliv na světě byl ochoten dobrovolně přijmout. Rusové nemají nic, čím by se americkému „magnetu“ mohli alespoň náznakem rovnat. Proto jeho přitažlivost funguje již tradičně jen na lidi z okraje politického spektra a i tam obvykle jen na ty, kteří v Rusku nikdy nebyli (a pokud ano, tak neopustili Moskvu nebo Petrohrad). Poukazovat na neduhy Ruska je samozřejmě vhodné, protože občas někdo může zapomenout. Ale všechny příběhy – od politických vražd, po do nebe volající korupci, opovrhování osobní svobodou až po ty typicky ruské záležitosti jako nemocnice v havarijním stavu – prostě nikdy nebudou nikoho zajímat jako to, co se děje v Americe a v menší míře i v západní Evropě. Protože tam jsme se vždy dívali, tam jsme vždy směřovali, tam jsme se v listopadu 1989 chtěli vrátit.

Jste-li běžným občanem naší krásné vlasti, z Ruska se tak nedozvíte skoro nic. Zato sledujete, jak celá Evropa tleská na eurovizi vousaté dámě, sledujete, jak se boří sochy v USA a Velké Británii, jak významné osobnosti provádějí veřejnou sebekritiku za to, že před dvaceti lety v nějaké komedii zahráli černocha, a jak se přejmenovává cikánská omáčka v Německu. Pokud se nyní dozvídáme, že Oskary se mění na jakýsi „Festival politické písně“ (mladší ročníky nechť použijí YouTube – stojí to za to), je to další kostka do skládanky jménem Sebevražda Západu.

Jste-li běžným občanem naší krásné vlasti, který se pouze povrchně zajímá o světové dění, Rusko se vašich životů dosud nijak nedotklo. Zato jste-li držitelem zbrojního průkazu, už několik let žijete v hrůze, jak dopadne finální podoba zbraňové směrnice vedená zcela zřejmě snahou držitele zbraní omezit. Jste-li myslivcem, pro změnu trnete hrůzou, že vám zakážou olověné broky. Jste-li rybářem, to samé u olůvek. Jste-li řidičem, už si nekoupíte některé typy aut, a bude hůř. Když rádi létáte, evropský green deal vám zdraží letenky. A to nemluvím o skupině (jistě výrazně menší) zastánců tradiční rodiny, kteří vidí, že změna pojetí rodiny nepřichází z Ruska, ale z Bruselu. A jste-li zastáncem toho, že osoba s penisem je muž a osoba s vagínou je žena, pak i toto základní rozdělení, které je s námi tak nějak od počátku lidstva, díky evropské judikatuře nakonec s největší pravděpodobností padne.

Pro některé lidi jsou tyto antropologické hodnoty jaksi důležitější, než Donbas. Možná se v tom mýlí, ale, milí přátelé, co bojujete s Ruskem (a díky vám za to!), je dobré vědět, co lidi pálí a co je motivuje. Čeho se bojí a proč se toho bojí. Lidí, co by upřímně obdivovali Rusko, je u nás (z pochopitelných důvodů) málo a nic se s nimi nenadělá. Není ale dobré je házet do stejného pytle s těmi, co vnímají vývoj na Západě s většími obavami než to, co se děje na Východě. Když zešílí vlastní dítě, berete to také méně sportovně, než když blbne dítě u sousedů…