Jak zareaguje Joe Biden na ruské představy o bezpečnosti v Evropě?

17. prosince ústy zástupce ministra zahraničí Sergeje Rjabkova Rusko zveřejnilo svou představu o tom, jak má vypadat systém kolektivní bezpečnosti v Evropě. I když se dokument stydlivě jmenuje Návrh dohody o zárukách ve sféře bezpečnosti, podle názoru odborníků se jedná o prachsprosté ultimátum přivádějící svět na pokraj ozbrojeného konfliktu.

Podle Moskvy by dohoda měla zaručit nepřijetí do západních vojenských struktur Ukrajiny, Gruzie, Moldavska a vůbec jakéhokoli státu bývalého Sovětského svazu kromě Pobaltí.

De facto by taková dohoda petrifikovala navždy dělící čáry vzniklé po vstupu do NATO velké skupiny východoevropských zemí včetně Česka. V zóně výlučně ruského vlivu by Západ nesměl provádět žádné aktivity vojenské povahy, vyzbrojovat státy, natož zřizovat na jejich území základny.

Pro případ, že by se NATO a zejména Washington pokusily zamést návrh pod koberec, anebo ho zcela odmítly, ústy dalšího náměstka ministra zahraničí Alexandera Gruška pohrozilo Rusko přikročit k vytváření odvetných hrozeb.

Nezbývá než hádat, co to bude v praxi znamenat: Pravidelné porušování vzdušného prostoru západních států? Rušení signálu? Hackerské útoky proti strategickým zařízením? Možná podpora partyzánských hnutí, občanských válek a nepokojů v západních zemích? Nebo opětovné rozmístění raket na Kubě jak v 60. letech minulého století?

Kreml nyní mluví jazykem mimořádně brutálním a naléhavým. Alexandr Gruško prohlásil: „V našich vztazích s NATO nastává okamžik pravdy, kdy je třeba přiznat barvu. My jsme to udělali a můžeme vás ujistit, že už nedovolíme naše vážně míněné návrhy jen tak shodit ze stolu nebo okecat.“

Dosavadní reakce západní aliance nebyla příliš přesvědčivá. Skandinávské země, znepokojené osudem Pobaltí, zdůraznily, že s nimi nikdo nebude mluvit jazykem ultimát a výhrůžek.

Jižní křídlo NATO buď významně mlčí, nebo jako Řecko nabádá k větší vstřícnosti vůči „oprávněným“ ruským požadavkům.

Velká Británie sice pohrozila v případě agrese zavést nové hospodářské sankce zcela vražedné síly, avšak zdůraznila, že v žádném případě nepůjde o vyslání vojáků do ohniska konfliktu, ježto Ukrajina není členem aliance, a tudíž o aktivaci článku 5 Charty nemůže být ani řeč.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg správně podotknul, že nikdo nemůže diktovat nezávislým státům, do jakých mezinárodních spolků mají právo vstupovat, jenže z toho vůbec nevyplynulo, jaké odvetné kroky hodlá aliance podniknout. Všichni chápou, že poslední slovo má Bílý dům, ten zatím oznámil jen tolik, že se ruskými návrhy bude vážně zabývat.

Prezident Joe Biden má v plánu pronést vbrzku vánoční projev ke spoluobčanům – nezbývá než počkat, zda do něj zapracuje také pádnou americkou odpověď na největší hrozbu současnosti, hrozbu válečného konfliktu.

Je nabíledni, že se jedná o situaci, kdy ideální a bezbolestné řešení v principu neexistuje. Pro Bidena je to volba mezi možností vstoupit do dějin jako Winston Churchill, nebo jako Neville Chamberlain. Anebo tam nevstoupit vůbec.

Autor je publicista