21.1.2020 | Svátek má Běla


ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?

27.1.2015

Náhodou jsem objevil v Neviditelném psu tři články informující o Švédsku. Já, původem z Čech, usazený 46 roků ve Švédsku, jsem velice potěšen všemi kontakty mezi těmito dvěma státy. S velikým zájmem čtu ve švédskem tisku vše, co se tam píše o Česku, a naopak.

Nejsem ani žurnalista, ani politolog. Povoláním jsem mírně přestárlý (73) stavební inženýr/projektant a v některé části školniho roku také externí asistent na Architektuře (styk s mládeží), tedy má povolání jsou dosti vzdálená od společenských otázek. A toto je také můj první pokus o článek do novin.

Politika a vývoj společnosti mne velice zajímá. Celou dobu pobytu zde čtu pečlivě švédský denní tisk, dnes, jako částečný penzista, mám možnost číst všechny tři stockholmské deníky. Když je to možné, sleduji diskuse o těchto otázkách živě nebo v televizi. Mám dojem, že jsem o historickych událostech, náladách a stavu švedské společnosti docela slušně informován.

Přečetl jsem si články: Václav Vlk - Ať žije „demokracie”, Dan Drápal - K islámské imigraci a Karel Kříž - Srdíčka lásky k muslimským emigrantům. Informace, které jsem se tam dočetl, mne značně překvapily. O zrušených volbách na sedm roků dopředu (Vlk), o tom, jak ve Švédsku vládnou alternativně muslimští přistěhovalc (Drápal) anebo neobolševicke věrchušky švedských multikultnich socialistů (Kříž), o oblastech, kam se švédská policie neodváží, protože je ovládají muslimové (Vlk, Drápal, Kříž). A o švédské ”třetí cestě” do socialistického pekla (Kříž). Zdůrazňuje se také kritika, že tradiční švédské politické strany se spojily, aby omezily vliv strany Švédských demokratů, která jediná chápe tu katastrofálni situaci, do které se Švédsko žene. (všichni tři)

Zde předkládám trochu jiný pohled na Švédsko:

Nějaká moudrá osoba (nevzpominám si jméno) prohlásila, že kulturní úroveň společnosti je dána tím, jak tato společnost pečuje o své nejslabší členy. Švédové se, z pochopitelných důvodů, na tento citát často odvolávají. Právě dnes čtu v největším stockholmském deníku Dagens Nyheter, že náklady na pomoc těm nejvíce handicapovaným osobám dosahují částky 26 miliard švédských korun. Jedná se asi o 10 000 nejvíce postižených osob, které v jiných zemích žijí často v institucích, ale ve Švédsku mají nárok žít doma se svou rodinou a mít péči 24 hodin denně. Článek poukazuje na problém, že tento náklad rychle stoupá. Co budeme dělat? Chci dodat, že zde se jedná o ty nejvíce handicapované. Ti méně handicapovaní mají také nárok na péči. Kolik ta stojí, nevím, ale není to jistě zanedbatelná suma. V článku se poukazuje na to, že suma 26 miliard odpovídá cca 65 % vojenského rozpočtu.

Nevím, jaké budou zítra reakce na tento článek. Jsem přesvědčen, že nikdo nepřijde s návrhem, že péče o handicapované by se mohla snížit. Přenechám na čtenářích, aby sami posoudili, jestli je tato politika racionálni a správná. Vybral jsem možná trochu extremní příklad. Chci na něm ilustrovat, jak funguje Švédsko. Podobně funguje celá Skandinávie O ty nejslabší je tu v průměru asi lépe postaráno než jinde ve světě.

Že má Švédsko vysokou úroveň sociálni péče, je všeobecně známé. Mohl bych zde hovořit o péči o novorozence, školky (vynechám školy, což je příliš obsažná otázka na tento článek), mohl bych se zmínit i o kolektivních smlouvách, péči o osoby, které utrpěly úraz v zaměstnání, o nezaměstnaneckých podporách a o mnoha dalšich sociálnich vymoženostech. Tato sociální opatření jsou dnes běžná v celé Evropě. Když srovnávám, mám dojem, že v průměru jsou ty švédské o stupínek lepší. Švédsko je také zemí, která nejvíce přispívá na podporu třetího světa v přepočtu na osobu (1 % národního důchodu). Švédové jsou na tento fakt velmi hrdí.

Všechna tato péče stoji samozřejme penize. Švédsko mělo vždy také prvenství ve výši daní. Dnes nás předstihli Dánové.

Dá se konstatovat, ze Švédsko je nekorupční země, se spolehlivou sociálni jistotou , malými sociálními rozdíly, fungujícím státním systémem a dobrou ekonomikou. Neni divu, ze Švédové jsou spolu s Australany a Kanaďany nejspokojenějši se svym životním údělem (informace z OECD).

Všichni tři pisatelé se shodují ve faktu, že do Švédska přišlo v loňském roce mnoho muslimských uprchlíků. To je úplná pravda. Švédsko má dlouholeté zkušenosti s uprchliky. První velká vlna uprchlíků byli židé z Dánska. V roce 1943 se podařilo ve spolupráci s dánskym odbojem zachránit témeř všechny židy z Dánska před holocaustem. V letech 1943-45 přišlo asi 50 000 uprchlíků z baltických zemí. A další a další vlny uprchlíků až do té dnešní ze Sýrie. Švédové považují přijímání uprchlíků jako pomoc ”těm slabým”. Ty minulé vlny byly pro Švédsko většinou přínosem. O té poslední ze Sýrie zatím mnoho nevíme, snad jen to, že ten dnešní, cynicky brutální systém pašování způsobuje to, že sem do Švédska se dostanou jen ti, kteří měli v Sýrii dobré ekonomické postavení, a tedy finance na pašování, kdežto ti úplní chudáci uváznou v tamních strašných uprchlických táborech.

Pisatelé článků zapominají na jednu důležitou skutečnost. Političtí uprchlíci opouštějí pouze země, které jsou nefukční a uprchlíci jsou vždy v opozici proti režimu, který v té zemi vládne. Navic to nelehké rozhodnutí opustit svou vlast vyžaduje jistou dávku rozhodnosti, podnikavosti a cílevědomosti. Začínat znovu v úplně cizí zemi není lehké. Dá se říci, že většina uprchlíků je svým způsobem jistou elitou svého národa .

Je statisticky dokázáno, že například uprchlíci z Íránu mají větší zaměstnanost a vyšší úroveň vzdělání než etničtí Švédové. Za to děkujeme ajatolláhům.

Já mohu tento fakt pouze potvrdit. Pracuji v dánské inženýrské firmě Ramböll. Mostařské oddělení firmy Ramböll sestává většinou z inženýrů narozených na Středním východě, Íránci, Kurdové a jeden Libanonec. Mostní inženýři jsou šlechta mezi stavebními inženýry, dělají ty nejsložitější výpočty. Já s nimi mám častý kontakt a velmi si cením jejich profesionality. Před pěti lety vyhráli soutěž na novou dálnici do severního Švédska. Vyhráli ji v konkurenci se švédskými a německými inženýry. Ne že by ti inženýři byli špatní. Naše mostařské oddělení bylo lepší. Dnes jsou všechny mosty na jih od Sundsvallu konstruované těmito ”muslimskými ekonomickými emigranty, vysávajícími zdroje z produktivní části obyvatelstva” (cituji pana Kříže).

V srpnu 2014, ve vrcholící volební kampani, vystoupil premiér Fredrik Reinfeldt s nečekanou výzvou k národu: otevřete svá srdce pro lidi, kteří prchají z humanitární katastrofy, která nemá v historii obdoby. Byla to výzva k prosté lidské solidaritě a náznak, že se máme připravit na ještě větší vlnu uprchlíků. Jeho projev byl neočekávný, protože v zásadě nahrával jeho odpůrcum, Švédským demokratům, kteří před touto vlnou varují. Byl to ale velmi odvážný projev politika, který bez ohledu na důsledky deklaroval své osobní přesvědčení. Tím se jistě zapsal do švédské politické historie. Fredrik Reinfeldt volby prohrál a odešel z politiky. Tady se živě diskutovalo o důvodu prohry. Já si osobně myslím, že ve fungující demokracii nepřežije i vemi úspěšná vláda více než dvě volební období. Převládajícím názorem bylo, že odpor proti uprchlíkům je mnohem větsí než podíl Švédských demokratů v parlamentu (13 %) a že Fredrik Reinfeldt udělal svým projevem velkou chybu. Nikdo ale nevěděl, jak velký ten odpor proti přistěhovalcům je. Dnes to víme. Eurobarometer zveřejnil celoevropský průzkum o přistěhovalectví, který konstatuje, že 72 % Švédů je “pozitivních” nebo “velmi pozivních” k přistěhovalectví ze zemí mimo EU, což znamená ve Švédsku většinou mimoevropské přistěhovalce. Překvapující čísla, která musí potěšit Fredrika Reinfeldta. Velká většina Švédů má stále otevřená srdce. Anebo mají Švédové smůlu, že neumí česky a nemají možnost číst varovné články pánů Vlka, Drápala a Kříže.

Zrušené volby a otázka opoziční smlouvy: Pan Vlk se trochu mýlí, když píše, že švédští “propalestinšti NGOističtí demokraté” zrušili jarní volby, zakázali volby v roce 2018 a podepsali nedemokratickou opoziční smlouvu. Jarní mimořádné volby nemohly být zrušeny, protože nebyly nikdy vyhlášeny. Sociální demokraté jimi jen hrozili. Zrušit volby 2018 nejde, protože ty určuje ústava.

Všichni tři pisatelé jsou jednotni v odsouzení opoziční smlouvy. Zcela správně komentují, že opoziční smlouva je namířena proti straně Švédskych demokratů, která požaduje zmenšení přistěhovalectví o 90 %. Tento cíl a navíc extremní nacionalismus je vůdčím a téměř jediným programem teto strany. I ve Švédsku se opoziční smlouva velice živě diskutuje, jsou názory pro i proti. Názor těch tří pisatelů známe. Uvedu zde opačné švédské názory. Per T. Olsson připomíná historii z roku 1933, kdy se sociální demokraté spojili s agrárníky, aby obešli tehdy rostoucí stranu Švedských nacistů. Spolu s politikou, kterou nazvali ”Folkhem” (“Lidový dům”) se tak podařilo tuto stranu odstavit do úplné bezvýznamnosti. Obdivuhodný neúspěch Adolfa Hitlera, který měl mimořádný zájem získat si sympatie u nordických Germánů.

Švédská historie má řadu příkladů, kdy se sociálni demokraté spojili s opozicí a podepsali smlouvy, které dodnes obě strany dodržují. K velkému prospěchu Švédska.

Švédští demokraté nejsou žádní nacisté . I když mnoho komentátorů nadále připomíná, že ještě před 10 lety měli oholené hlavy, na nohou bagančata, mávali švédskými vlajkami a křičeli Zachovejte Švédsko bílé. Dnes ale zcela změnili svůj Image. Mají na sobě obleky nebo národní kroje. Používají civilizovaný jazyk, takže jejich odpůrci maji potíže je dále obžalovávat z rasismu. Jsou ale nadále extrémní nacionalisté. Já pro ně nejsem Švéd, ale ani mé děti, které se tu narodily. Švédy nejsou všichni židé, a to ani ti, co zde žijí mnoho generací, a asi ani Ingemar Stenmark a Anja Pärson (Laponci). Tato strana má dnes velikou moc svou polohou mezi dvěma politickými bloky. Je to nedemokratické jim tuto moc odebrat?

Před 20 lety hořel celý Balkán se statisíci mrtvými a masakry jako Sarajevo a Srebrenica. Také tenkrát otevřeli Švédové své hranice a přijímali uprchlíky z Bosny. V roce 1992 sem přišlo 84 000 uprchlíků, většinou muslimských Bosňáků (v roce 2014 bylo uprchlíků 81 000). Ubytovny pro uprchlíky byly přeplněné. Na úřadech, které přijímaly uprchlíky, zmatek. Také tenkrát se ve Švédsku objevila strana, která požadovala okamžité zastavení imigrace. Jmenovala se ”Nová demokracie”. Strana se stoupající dramatikou na Balkáně také prudce rostla a dostala se do parlamentu. Měla také tuto vážkovou pozici. Na Balkáně nastal mír. Uřady zvládly nával uprchlíků. Strana se rozpadla, ale její rozštepené části působily zmatek v parlamentu po celý zbytek volebního obdobi. Dnes patři tyto události do švédské historie. Většina Bosňáků někde pracuje, tuto historii nám připomíná jen jméno dnes asi ve světě nejznámějšího Švéda - Zlatan Ibrahimovič.

Pan Drápal píše o desítkách oblastí, kam se policie neodváží. Byl bych mu vděčný, kdyby mi sdělil, která sídliště míní. Jsem ale přesvědčen, že se jedná o sídliště Husby, které je v Čechách známé. Docela dobře to sídliště znám, často ho navštěvuji, protože se tam zajímavě staví a renovuje. Husby je typické sídliště vybudované v 70. letech, urbanisticky velice vydařené, kde se architektům podařilo zajímavě propojit obytné budovy s hezkou přírodou. Neštěstím tohoto sídliště bylo, že se tam stavěly jen obecní byty, které přistěhovalecký úřad přideloval imigrantům, takže dnes tam mají většinu. Je to typické segregované sídliště, kde potkáte lidi v tradičním oblečení, v obchodech vám nabízí ”halal” maso. Je tam řada malých obchodů a kavárniček v přízemí obytných budov, které tam švédští architekti neprojektovali. Ulice a domy ale v nejlepším pořádku. Neviděl jsem tam nikdy jediné rozbité okno, lampu nebo počmáranou zeď.

V květnu 2013 tam hořela auta. Byl jsem v tu dobu v Praze a mohl vše sledovat v českém tisku. Palcové titulky téměř ve všech českych novinách postrašily i mne. Ukázalo se, že stockholmská policie nebyla na tyto nepokoje vůbec připravena. Přivolaní těžkooděnci se v Husby moc nevyznali. S potížemi se jim dařilo ochraňovat hasiče před deštěm kamení . Při zásahu policie se mládež schovala někde v zeleni, aby za několik minut zaútočila jinde. Den ode dne bylo těch výtržníků víc. Pro některé nevydařence je lákavé prát se s policií. Policii trvalo tři dny, než nepokoje zastavila.

V listopadu 2014 vzplála v Husby opět auta. Policie byla rychle na místě. Ve spolupráci s místními občany pochytala během nějaké hodiny asi dvacet uličníků a nepokoje skončily. Husby teď opět žijí svým poklidným životem. Tentokrát se ale nedostaly do světoveho tisku.

Viděl jsem před lety v Čechách jedno sídliště u Mostu. Snad se jmenovalo Chánov. Prijeďte se prosím do Stockholmu podívat. Porovnáme. Překvapuje mne, že Husby znepokojují české žurnalisty mnohem více, než ”vybydlená sídliště” v Čechách.

Nepřinesou nám sem muslimové terorismus? Těžko říci. Co vím, tak ve většině případů terorismu se jednalo o osoby, které si nenašly místo ve společnosti, až je nějaká zvrhlá ideologie dovedla k terorismu. Jako přiklad jsou teroristé na Charlie Hebdo, kteří předtím obchodovali s narkotiky. Podobným případem byl i náš jediný ”úspěšný”muslimský terorista Timour Abdulwahab, který připravené výbušniny odpálil na předvánočnim trhu zde ve Stockholmu v roce 2011. Zahynul pouze on sám.

Skandinávii ale nejvíce pobouřil templářský rytíř Anders Behring Breivik, který na Utoya zavraždil 77 mladých lidí, většinou dětí.

Samozřejmě je pristěhovalectví velice složitá otázka se všemi přednostmi i zápory a mohli bychom o ní diskutovat na mnoha stránkách. Jestli já popisuji situaci z té pozitivní stránky, tak je to pouze reakce na tyto jednostrané a často úplně mylné údaje ve výše zmíněných článcích. Já jsem se snažil uvádět jen ”osobně prožitá” nebo ověřená fakta. I když jsem se o to snažil, tak já asi objektivní nikdy nemohu být.

Přišel jsem do Švédska ze země, která byla právě okupovaná cizí armádou. Švédsko mi dalo možnost pobytu, umožnilo mi vystudovat, nalezl jsem zde nový domov a prožil šťastný život se svou finskou manželkou a třemi, dnes již dospělými dětmi.

Jaro Novák







 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.